na Blog.cz

Slunce již dokončovalo svou celodenní pouť po obloze a zapadalo za pahorky dalekých hor.

Stačilo jen jedno odpoledne, aby se obě dívky "naladili na stejnou notu". I když jedna žila/žije ve 21. století a druhá kolem roku 1345, stále to byla "tatéž osoba". Vypadali stejně a samé nitro měli stejné, ale vlastnosti měli zcela odlišné, každá něco jiného prosazovala. Když však bylo za potřebí, Bonnie nedělalo žádný problém, jen naoko, být na druhé straně. Zdárným příkladem je nynější konfrontace s Leslie a lidmi z vesnic.

Ať už jejich konverzace prošla všemi různými oblastmi a tématy, stejně vždy skončili u toho samého - u těchto dvou dívek. Bonnie vymýšlela různé až neskutečné teorie, i když nakonec obě dívky dospěli k tomu, že ta pravá teorie bude opravdu neskutečná.

Zelenooká dívenka přišla i s názorem, že za to, že jsou stejné, musí určitě genetika... tím si ale přidělala "práci" a muselo další půlhodinku Leslie vysvětlovat, co je to genetika. Ale i tak tato teorie nevyzrazovala, proč se Bonnie ocitla zde.

"Takže... bych někdy musela mít, dítě?" tázala se Leslie se zamyšleným výrazem a marně se pokoušela pochopit, co jí Bonnie vysvětlovala. "Nejspíš" odvětila Bonnie, ale nevěnovala tomu moc pozornost a nevnímala, co již dále Leslie říkala. Raději pozorovali ten krásný vodopád. "Víš, možná zde někdo potřeboval pomoc... a proto jsme tady. Není-li to důvod?" chtěla už tuto debatu Bonnie dokončit. "Možná. Ale kdo?" stále se v Bonniiných slovech snažila Leslie nalézt něco více. "Možná ty budeš potřebovat pomoci. To by i mohlo vysvětlit, proč nás stejný vzhled svedl dohromady." odpovědi Bonnie zase nevěnovala pozornost Leslie. "Nebo Krug." svitlo jí najednou hlavou. "Ty... Viděla jsi ho, že?" stoupla si rychle Leslie, zrychlil se jí tep a podezřívavě se dívala ne Bonnie. Normální člověk by v té chvíli dostal strach, ale Bonnie se jen vzpřímene postavila naproti Leslie a bez emocí tiše prohlásila: "Vážně si myslíš, že bych byla tak hloupá a stímhle ksichtem a v téhle době mu vběhla přímo do náruče? V prvním okamžiku, co by mě uviděl, by mě zabil. Opravdu si myslíš, že jsem tak hloupá?" procedila několik vět skrz zuby. "Jak vlastně o něm víš? Jak víš, kdo to je? Nikdo ti o něm neřekl." šeptala do větru Leslie. "Nejsi zde první člověk, kterého jsem potkala. Některé věci, se to šíří rychle." usmála se již znova Bonnie. Vypadala, jako kdyby se před chvílí nic nestalo. "Můžeš mi věřit. Přeci bych nezradila vlastní krev, ne?" šeptala teď již Bonnie zcela klidně. "Nejspíš" procedila teď mezi zuby hnědooká Leslie. Poté však Bonnie opět chvíli trvalo, než Leslie vysvětlila, co to znamená ksicht.

__________________________________________________

Cvak, cvak, cvak. Takto klapali kobyta krásného bělouše. Se svým jezdcem celé odpoledne hledali dívku, kterou měli hlídat. Nakonec se rozhodli, jít se osvěžit k nedaleké říčce. U pomalu tekoucí vody chlapec seskočil ze svého koně a chtěl se napít z potoka, ale v tu chvíli uviděl u nedalekého stromu opřenou dívku se zavřenými víčky a vedle s pohozeným mečem. "Leslie!" hned vyskočil a rozeběhl se k dívce. Hlavou se mu honili nejrůznější myšlenky, ale nechtěl si žádné připustit. Avšak jen co k dívce dolehl chlapcův hlas, otevřela své zelené oči. "Ouu, Matte." protřela si dívenka oči a rozespale čučela na chlapce před ní, který jí čím dál tím více připomínal někoho z jejího okolí z jejího pravého života. Ale přemýšlet o tom, odku ho zná, opravdu nechtěla. To by tu svou hlavu, až moc namáhala.

Matthew z ní chvíli nemohl spustit oči. Vypadala, jako dívka, kterou miloval, při tom to nebyla ona. Při jejím pohledu mu až stály chloupku na krku. Ale ne, nebál se jí, fascinovala ho. Nebyla tak přirozená, jemná a milá, jako Leslie. Již ny první pohled byla jejím pravým opakem. Byla vším, co Leslie nebyla. Stále ho udivovala. Ale tyto myšlenky, raději rychle zapudil, pro něj existovala dívka jediná.

Po chvíli se konečně odhodlal ke slovům: "Co tady vlastně děláš?" snažil se na ní mluvit podrážděně. "Hledám tě celé odpoledne" dodal již mírněji. "Byla jsem zde, ehm, s Leslie. A teď jsem očividně usnula." stihla se zelenooká dívka postavit a hleděla teď Mattheovi přímo do očí. Než stačil Matt položit Bonnie další otázku, dívka již na ní odpověděla. "Prý mě chce něco naučit. A... měla jsem tady počkat." Matheovi došlo, proč Leslie odjela a hlasitě se rozesmál. "Čemu se směješ?" znervózněla zelenoočka. "Víš, proco si Leslie nejspíše šla?" nepřestával se chlapec smát. Bonnie jen vrtěla hlavou. "Asi si nechce vykrojit ostudu..." "Proboha, co se bude dít?" zařvala Bonnie.

"No, nejspíš tě bude chtít naučit to, co umí nejlépe. Šla si pro luk a další meč, Bonnie. No, těš se. Začátky bývají vždy težké, obzvlášť s Leslie." nepřestával se Matthew smát a při tom vzpomínal, jak to vypadalo, když se naposledy Leslie pokoušela někoho naučit střílet z luku. Bonnie z toho již teď měla oči na vrch hlavy

_______________________________________________________________________________________________________________

No jo, tak asi po delší době, ahoj.

Starostí mám teďka dost. Ve čtvrtek mám postupové zkoušky s klarinetem, v pátek máme jendu akci, již v sobotu za dva týdny SLS... jejda, to to utíká. Pak další víkend v červnu nejspíše oslava narozek a další... tradáá k moři :).

Promiňte, ale absolutně tady na to nemám náladu. Max na psaní povídky :). Kupodivu, jí po mě jedna psolužačka chtěla vytisknout... a už koluje mezi holkama ve třídě :P. A kupodivu, se jim to líbí :)

Já jsem právě u babičky, kde jsme normálně dříve trávila celé dny na PC. Teď se mi opravdu nechce. Udělala jsem si čtenářák, budu psát seminárku na Parkurové skákání do školy se svýma vlastníma fotkama... je toho dost :)

Slibovala jsem fotky? Slibovala, tak tady jsou :)

Na tomto prvním odkazu jsou fotky z Choťánek, po příjezdu ze závodů.

Je to jen opravdu malá část stáda! Jen někteří koně byli vepředu, ostatní na druhém konci velkého výběhu a pár koní je ještě v malém, plus nějací ještě byli na závodech... Jojo :)

Nejvíce fotek zde má samozdřejmně Janek, aneb ultrahyperaktivní hříbě poničky, které chvíli stojí, pak poskočí a začne cválat k Vám, u Vás se zastaví, vidí, že tam někdo stojí, tak si opět udělá pár kozlíků, lekne se Vás a už si to šupajdí zpátky... Je to živel :D Ale v tom skákání, jsme ho zastihla bohužel jen 2x

Dakšími fotky josu fotky z Parkurových Hobby závodů v Kutné Hoře.

No, hlavně jsem hlídala Fibču (bělka, na fotce pod tímto textem) a pak jsme ještě s jendou holkou krokovalu Sultíka (Zase nad tímto textem :D) bez sedla ♥ Samozřejmně již mimo opracoviště, na takovém plácku za parkovištěm, když Terka ještě dělala nějakou práci na Fíbí, aby si kobylka zvykla i na jiné prostředí :)

Takže jsem fotila asi jen 3 jezdce v průběhu Hobby závodu... :D. Heh.

A ani kvalita není nijaká, lépeřečeno, je hrozná.

Mrholilo, pršelo, bylo zataženo... a ještě při jízdě Sultíka a Terky se mi tak klepala ruka, že má parkrát Terka uřízlou hlavu :D

A kupodivu, divte se (!), ty fotky, na kterým je rozevlátá osůbka v hnědé bundě, jsme já nefotila, jelikož ten podivnej člověk jsme já :P. Mám tam zase skvělé výrazy jako... no jo :D Tak tyto fotky fotila kámoška, která tam byla ;). Ta holčička v červeném.

A to je asi vše, zase na chvíli, sbohem! :)

PS: Brzy se chystám přidat další dílek povídky ;)

Navstevnost za minuly tyden (7.5. 2012 - 13.5. 2012) je:
Pondeli: 46
Utery: 63
Streda: 35
Ctvrtek: 23
Patek: 28
Sobota: 51
Nedele: 35

Celkem: 281

Minule: Nechce se mi hledat kolik... ale bylo to o hodně více ;)

Tákže, po delší době čau.

No, jak tak koukám, docela dlouho jsem tady nebyla, ale asi jsem Vám ani moc nechyběla, se beze mě obejdete.

Nějak poslední dobou, i když mám čas, tak ho raději zužitkuji jinak. Učím se do školy, ano chci mít dobré výzo, fotím, jsem s rodiči... v sobotu jsme zase byla pomáhat a fotit na parkurových závodech a bolí mě od Fibči ruka... :D. Včera jsem byla na vyjdě, šli jsme jen ve dvou a báli jsme se normálně cválat lesem nebo loukou, a proto jsem nejdříve uprotřed pomyslného kruhu stále se Sulťou a Terka s Fibčou kolem nás cválali a pak naopak. A kupodivu Sultík cválal s emnou docela pomalu a nerozletěl se jako normálně, jsme ho udržela :). Sice mi pak v lese dělal kozlíky a zvedal se na zadních, ale což... za to mohou ty otravný mouchy, určitě :). I jsme si dobře pokecali...pohodička.

A A kdyžtak tk dělám různé věci k SLS a k naší akcičce na ostrově, tak mi to prostě přeci nemůžete mít za zlé ;)

Asi celkově do SLS tu moc nebudu, uvidím. Určitě sen dám fotky z těch závodů (kde jsou fotky i z Choťánek) a možná ještě nějaké.

Takže zatím, mějte se krásně, alespoň si ode mě odpočinete. Ale určitě se tady i někdy do SLS objevím, minimálně s již zmiňovanýma fotkama nebo s dalším dílem povídky. Promiňte ;). Ale třeba u živých koní mě to táhne více než sezení u PC

Tímto bych Vás znovu a zase chtěla pozvat na naší Symphony Live Show.

Víše najdete pozvánku.

Pokusíme se to šířit dále, jelikož stále máme jen 4 přihlášené lidi.

A pokud by jste nám chtěli pomoci, až už jedete či ne, byli bychom velmi rádi, kdyby jste si to například dali na blog a tím pádem řekli o SLS většímu kruhu lidí. Opravdu to chceme pořádat.

A pokud si ještě nejste jistí, prosím, prosím, optejte se a zjitsěte si to, co nejdříve a pošlete nám přihlášku. Koní nemusíte, na to je čas, ale jen přihlášku sebe :)

Děkujeme za jakkoukoli pomoci, budeme Vám vděčný :)

Takže, po další odmlce, ahoj :)

Tak co, jakpak se máte? jak si užíváte volna? My sice volno neměli, ale já nebyla ve škole :). S mamkou jsme v sedm (pfff) vyjeli směr Příbram za máminou kámoškou, doktorkou. Měla nás očkovat, protože to, čím nás měla oočkovat, prý mývají někde zkažené či co, aby nám to ohlídala (Au, auu, bolí ručka :P). No jo, ale to bychom tam nebyli celé dopoledne :).

Přijeli jsme k nim domů a já si vytáhla mé jezdecké oblečení, převlékla se a jelo se do nedaleké vesnice. Když už jsme tam byli, překecala jsem mámu.... abych si mohla jít zajezdit, jelikož ta její kamarádka vlastní koně :) Jeho jméno, je Cipísek :)

Já pod tímto jménem čekala nějakého poníka, nebo minimálně malého roztomilého koně... ale když jsme vešli do stáje, Cipís teprve stával a já na něj koukala s otevřenou pusou, lehce. Takhle velkého koně, který by neměl něco společného s nějakými chladnokrevníky, jsme ještě neviděla :D. Měl obří hlavu, celé robusní tělo a v kohoutku něco přes 180 cm :P. Ale byl naprosto neuvěřitelně hodný :). Byl ustájen v krásné stájí, kde měli koně opravdu velké boxy, krásné výběhy... bylo to tam hrozně velké, útulné a prostorné, moc se mi tam líbilo :)

No a nakonec jsem zhruba hodinu na Cipískovi jezdila... to je skvělý kůň, zlatíčko! :). Měl dlouhé chody, především klus, takže pracovní klus byl na něm opravdu zajímavý :D. A nakonec jsme i cválali ♥ Cválal krásně, na to jak byl velký a robusní, hrozně lehce, tak jsme plachtili :). Ale nezkrátila jsme si třmeny, která tam byli po jeho pravé majitelce (která je trochu větší nežli já), takže jsme chvílema cválala bez třmenu, ale jinak super :D. Byl to zlatíčko a domluvili jsme se, že přijedu brzy znov. Prý nesnáší, kdžy na něm jezdí kdokoli jiný, ale pode mnou byl moc, moc hodný :) Skvěle jsem si to užila a až nějak moc jsme s mamkou mluvili o koních a o koupi vlastního koně. Heh :)

V sobotu jsme taky byla jezdit, po dlouhé době na Sultíčkovi (na kterém normálně chdím na vyjdy) na jízdárně. Pohoda :). Jen kavaletky se mu nelíbili a tak před nima zprvu poskakoval, mno... :D. A poprvé jsme alespoň trochu slšně na něm cválala také jinde než venku v lese... Zlaťáček :)

Okolo druhé jsme přijeli domů a já opět ukecala rodiče, abchom konečně zajeli k Libichovi (Sedlářství Libich). Potřebovala jsem další rajtky a nové Chapsy, jelikož u těch mých je rozbité zapínání :/. Je to od nás přes 25 Km, tak jsme si lehce zajeli... ale alespoň jsme projeli nové auto :D. Takžee... mám doma nové chapsy, krásné modré rajtky s celokoženým sedem a... úplně bombastickou hnědou "větrovku" ♥. V ní se bude jezdit na vyjížďkách krásně :P. A také si jí chci vzít v sobotu na závody (ne, opravdu závodit nebudu, jen zase pomáhat a hlavně fotit! Takže, těšte se na fotky :)). A dále dvě trička (také dokonalé ♥ Jedno hnědé a druhé béžovo růžové :)). A nakonec, opět hnědou, mikinku od HC Polo ♥ Juííí. Tu budu nosit i do školy, nemůžu na ní oči nechat :D

U nás na ranchi pohodička... A dnes jsme odeslali s mamkou TH dotazníček, ano, ano, přijedou nvoí koníčci. Ale až k narozkám (mamka je bude mít schované) a zbytek... to nevím, kdy :)

Brzy sem dám (až to bude hotové) takovou "pozvánku" na naší SLS, potřebujeme to rozposlat dál. Pokud víte, alespoň na půl víte, že přijede, prosím, prosím napište nám mail! Potřebujeme to vědět :/

A to jsem se zase rozepsala, jejky... :D. Teda hlavně o sobě, no, promiňte, ale nějak mě nenapadá, co více psát o ranchi, raději píši o živých koní, v poslední době :)

PS: Nějak jsem se spolední dobou zažrala do dobyvatele... jak se tam jmenujete, pokud tam jste? :P. Já tam jsme westee, můžete si mě přidat do přátel a popřípadě si někdy spolu můžeme zahrát :)