Přečtěte si novou povídku Art of Living!

Únor 2012

Naše výsledky v CABHB February Photo Show 2012

27. února 2012 v 21:36 | liška |  Něco k ranchi
Jak jistě víte, a mnozí jste se nad i zúčastnili, proběhla dlouho očekávaná další Photo show od CABHB a naší Lin :).
Je tedy opravdu škoda, že se přihlásilo tak malá lidí se svými koníky, lidičky, otrkejte se, přihlašte se do další! :)

Já jsem tedy nadmíru spokojená. Určitě je to tou "menší účastí",ale... poprvé jsme s koníky měli nějaká ta 1. místa... a dokonce hnedka 7 1. míst :D. Kdo nechce, ať nečte.

Zde, jak jsme dopadli v jednotlivých kategoriích:

Plemena

Arabians
  • 1. RMP Rise from Dust
  • 2. RO Gold Paradise
  • 3. RLM Al Badeia Al Aswad
Paint Horse
  • 1. RO Isadora Cruse
  • 2. RP Stunt Double
  • RP Mini Cochise
Quarter Horse
  • 1. RMP Oriel
  • 2. RO Starlight
  • 3. RO Michelangelo

Appaloosa
  • 1. RO Annabell
  • 2. RP Escape
  • 3. RSH Fire Flavio
Thoroughbreds
  • 1. SKS Coco de Lune
  • 2. RMP Aine
  • 3. RO Cori de Locarno
Warmbloods
  • 1. RO Ravel
  • 2. RP Mon Gamin
  • 3. RMP Desert Rain
Iberians
  • 1. RSS Me Blanco
  • 2. RO Espiolo Ciprus
  • 3. RP Brilliant
Ponies
  • 1. RMP Call In Gale
  • 2. RO Misty
  • 3. SKS Sweet Blue Miracle
Other Breeds
  • 1. RP Angelica
  • 2. RO Leonardo da Vinci
  • 3. RP Nespoutaná
Barvy

Black
  • 1. RP Lady Moriah
  • 2. RO Geraldine
  • 3. RP Baron
Chestnut
  • 1. RP El Extreme
  • 2. RM Rise from Dust
  • 3. RO Temple Magnifieé
Buckskin
  • 1. RP Buck
  • 2. RO Spirit
Cremello / Perlino
  • 1. RO Michelangelo
  • 2. RP Al Kahir Asman
  • 3. RSS My Flying Hope Avalanche
Pinto
  • 1. RO Mosaic
  • 2. RP Mon Gamin
  • 3. RO CoCa
Appaloosa
  • 1. RO Daggest Doo
  • 2. RSS Lady Moondance
  • 3. RSS Tabasco El Nino
Others
  • 1. RO Heidy
  • 2. RP Stephenie
"Pod sedlem"
Military
  • 1. RMP Bonne Ideé
  • 2. RO Flash
  • 3. RSS Lord Cherryl

Šťastní jsme tedy všichni a už se velmi těšíme na další Photo Show, kde už doufejme, bude více účastníků :)

Chtěla bych všem, kdo se účastnili, pogratulovat, díky všem moc za všechno. A hodně zdarů do dalších ;)

Statistiky 20.-26.2. 2012

27. února 2012 v 18:11 | liška |  Statistiky
Navstevnost za minuly tyden (20.2. 2012 - 26.2. 2012) je:
Pondeli: 47
Utery: 42
Streda: 42
Ctvrtek: 46
Patek: 40
Sobota: 62
Nedele: 67

Celkem: 346
Minule: 381 lidí
Zhoršení o: 35 lidí

Zhoršení tu je, ale nemám se, co divit. Čas skoro není a když už je, tak upadá nálada... :D. Ale i tak moc díky !!
PS: Večer se těšte na nový díl povídky ;)


Breyer Clydesdale Mare/Foal Gift Set

26. února 2012 v 22:51 | liška |  Breyer novinky
Breyer o nich napsal: Novinky pro podzim 2011! Krásné klisničky Clyesdale koní. Mamča s hříbátkem, nesmí vyhbět ve vaší sbírce :)

Můj názor: Moldy pěkné, barva pěkná, ale .... ehm, ehm... Já nevím, chybí mi tam ta jejich "jiskra". Na moldu hříbátka mám už hříba 2 a to Creamsicle a Blubellku... s Blubellkou si je tady klisnička docela podobná... Jak to říci. jen s emi na ní určitě líbí ty její grošíky :). A mamča... mold krásný a zbarvení určitě zajímavé, hlavně ten sabino flíček je moc krásný :). Ale já nevím... jsou uričtě moc, moc krásní, ale já bych je nechtěla. Jsou i přes to všechno, trochu nudné ;)

Jaký názor na ně máte vy?

Naše umístění ve Winter Show u Anitt

25. února 2012 v 19:26 | liška |  Něco k ranchi
Jakou spoustu dalších i já se s pár svýma fotkama přihlásila do Winter Show u Anit, kde šlo o fotky na sněhu. Přes mé překvapení, jsme postoupili do finále :)
Přihlášená jsme zde byla s Rolničkou a novými koníky z Rakouska - s Helenkou (Highway to Hell) a s Nosy Parkerem. Nakonec Helenka byla 4., Rolnička 5. a Nosy Parker.
Moc děkujeme :)
A Anitt udělala krásné diplomky, zde:

Fotogalerie - Michelangelo

25. února 2012 v 14:47 | liška |  Fotogalerie


Né, nedám si pokoj. Promiňte, ale na psaní moc náladu nemám a vy daleko raději koemntujete fotky či profil než text (krom toho tří větového minulého - 6 komentářů mě fakt dostalo :D).

Dnes se Vám na fotkách představí krásný modroký Cremelo Quarter, Michelangelo.
Krásně mi zapózoval a divil se, co to ta osůbka s černou krabičkou dělá :)
PS: Co by jste chtěli jako za další články? Opět mě opouští inspirace

When there's no road to get to your heart?

24. února 2012 v 18:35 | liška
Ano, omluva je na místě. A důvod? ten nejjednoduší, který může být - škola. Požírá mě čím dál tím více. Dneska, dvě hodiny VKO, na zabití... a pak dpojená dvouhodinovka hudebky a ta protivná učitelka...
No minimálně teď jedu spát ke kámošce, více napíši zítra ;)

(Tý jo, kratší článek jsme snad ještě nenapsala, promiňte :D nemusíte komentovat, jen aby jste chápali mojí nepřítomnost)

Misty

23. února 2012 v 20:44 | liška |  Traditional
Jméno : Misty
Přezdívka : Mis, Mistík, Mistíček, Mistička :D
Show Name : xxx

Fotogalerie: ZDE
Rodokmen : xxx

Věk : 10 let

Pohlaví: Klisna
Plemeno : Welsh Pony

Potomci : RO Stormy, BSR Scary Jumper, DHR Best Jumper
Sourozenci: xxx

Sire : xxx
Dam : xxx

Původ: Trinity Holdings
Stav : 10/10

Zaměření : Drezura, rekreace, výstavy, chov

Ocenění : 1. místo Drezura Juniorů Praha - 2004, 2005, 2006 . 3. místo drezura Juniorů Praha 2007, 1. místo Výstava weslhkých poníků ČR - 2005,2008

Poznámka : Misty je naše zlatíčko. Několikanásobná mamina, malá ponička Welshana s velkým srdcem :). Je to prostě kliďaska, ale někdy až moc líná. Člověk se na ní "nevozí", jako na některých koní, člověk si na ní musí máknout, ale člověk se zase nemusí bát, že by s ní někam utekla, nebo tak. Pohodářka, lenoška :). Je to spíše taková školní kobyla, na které se malé i větší děti učí jezdit, často na ní skáčou své první skoky, zažívají svůj první cval... u ní je to hold sázka na jistotu :). Již i mnoho lidí si na ní dělali Licenci jezdce, je to prostě zlato.
Ale umí si i postavit hlavu a bohužel, jednou za čas má i svůj den, kdy je tvrdohlavá jak mezek, je líná a bez dobrůtek je na ní nemožné jezdit. Již porodila několik krásných potomků, jejím nejnovějším je malinká Stormy, její zlatíčko, na které nedá dopustit.

Trinity Holdings!

22. února 2012 v 20:02 | liška |  Něco k ranchi
Toto udělala Nearvon - krása, krásně popsané :)
ŠIŘTE DÁL!!! A HLAVNĚ, NEJENOM ŠIŘTE, ALE UDĚLEJTE NĚCO PRO TO, ABY V ČR MĚLI BREYEŘI NĚJAKOU BUDOUCNOST!
Já jsem přemluvila mamku, a něco, i když malého, určitě koupíme. Asi již do foroty, až na narozky :)

Fotky - Návštěva u Áji

21. února 2012 v 21:16 | liška |  Fotogalerie



Více už k tomu nenapíši, nestíhám. Prostě fotogalerie návštěvy u Áji :)

Statistiky 13.-19.2.

20. února 2012 v 17:01 | liška |  Statistiky
Navstevnost za minuly tyden (13.2. 2012 - 19.2. 2012) je:
Pondeli: 52
Utery: 46
Streda: 66
Ctvrtek: 44
Patek: 54
Sobota: 51
Nedele: 68

Celkem: 381
Minule: 385
Zhoršení o: 4 lidi

No krásné, děkuji! Opravdu jsem mco ráda, že sem někdo stále chodí, zlatíčka ;)

Dust of Time - 4. díl

19. února 2012 v 15:37 | liška |  Povídky
"Co to krucinál má znamenat!!" rozkřičela se Bonnie po lese. Marně rukama máchala kolem sebe. Nepamatovala si nic, jen jak poslední noc uléhala do své krásně měkoučké postele... No jasně, další z mých pitomých snů..řekla potichu sama sobě a štípla se. Kupodivu jen řekla au a nic jiného se nedělo. Stále stála na kraji jakéhosi lesa a rozhlížela se kolem sebe. Byla chvíli od chvíle nervóznější.
Až poté si všimla, v čem zde stojí. Na sobě měla jakousi bílo-modrou nemocniční košili. Nemocnice? Co bych já dělala v nemocnici? šrotovalo jí v hlavě. Ale spíš jí z toho začala hlava bolet, než aby na něco přišla. Myšlenky jakoby se jí odráželi od stěn hlavy sem a tam: Bim, bam, Tam a sem...
Svět kolem sebe nevnímala a proto ani neuslyšela a neviděla pohyb, který se odehrával za jejími zády. Silní muži s brněními, ale i ti jen s luky seskakovali ze svých koní a mířili na ní svými zbraněmi a pokřikovali na ní jí cizím jménem z plakátů.
"Vzdej se!" křičel jakýsi vousatý chlap, který jako jediný stále seděl na tmavém vraníkovi, který divoce funěl. Zelenooká dívenka se pomalu otočila a pohlédla na shluk mužů za ní. Vykulila své velké jedovatě zelené oči a začala se celá klepat. "Leslie Nielsen, zvedni ruce nad hlavu! Odpor je marný, z tohodle už se jen tak nevyvlíkneš ty malá děvko!" zařval přes celou mýtinku a muži okolo něj se jen pousmáli. "Děvko? S kým si myslíš, že mluvíš, ty zarostlej dědku!" rozpřáhla ruce Bonnie, kterou takové zacházení ponížilo. Opravdu neznala, aby někdy někdo byl proti jejímu názoru.
V tom se na koni napřímil i 'fousáč' a nasadil hluboký, pronikavý a klidný tón. "Mluvím s prahsprostou a slizkou zlodějku, která již spáchala tolik činů proti koruně, že půjde okamžitě s tou její vyvedenou partičkou viset na šibenici." domluvil na Bonnie a poté se opět natočil ke své posátce. " Vezměte jí, ať už to máme z krku. S takovýhle frackem se zabýváme až moc dlouho, skoro celé 2 roky. Odvést... nebo snad madam Leslie půjde dobrovolně sama?" sarkasticky odvětil a opět doslova zíral na Bonnie. "Jaká Leslie? Já nejsem žádná Leslie a už vůbec ne zlodějka!" začala rozhazovat rukama, ale to už jí posátka muže na koně držela za ruce vzadu za jejími zády a svazovali je k sobě. Bonnie házela rukama, křičela a kopala nohama kolem sebe. "Počkat, počkejt pánové! Nějak se domluvíme! Já nejsem žádná Leslie! Jmenuju se Bonnie, Bonnie Slider!" stále křičela, dokud se tedy něčí ruka, sevřená v pěst, netrefila do jejího nosu. Zalapala po dechu a cítila, jak jí jakási tekutina začala z nosu skapávat na zem. To už vůbec nikdy v životě nezažila. Takové zacházení a teď jí dokonce teče krev z nosu? Vy teprve poznáte, kdo já doopravdy sem
Celou cestu raději už se snažila být tišeji, nechtěla dostat další ránu od těch surovců. Kolem ní se vezli muži na koních a jí jeden, rozvalitý, černovlasý muž držel za zády za její svázané ruce. Pomalu jí vedli k jakémusi osvětlenému kopci, který byl poset domy všech velikostí. Na jeho špičce stál rozlehlý hrad.
Po nějaké chvíli Bonniiného mlčení a popichování mužů s posádky, konečně dorazili do studeného hradu.Dívenka ho však znala, ale né takto velkolepý a 'celý'. Znala ho jako zříceninu na kopci ve městě, kde bydlela. Bonnie odvedli do jakéhosi velkého sálu, po jehož stěnách viseli nejrůznější obrazy, svíce, 'koberce', meče erby a další ozdoby. Po prostoru byli různě dané stoly, skříňky a opět nějaké ty serepetičky. V celé místnosti stál jediný člověk. K Bonnie, a muži který jí vedl, byl otočená zády a koukal z okna. Přes ramena měl hozený pravý královský hermelín přes který mu spadali delší černé vlasy.
"Přivedli jste mi jí?" "Ano, konečně, můj pane" popostrčil jí fousáč, který jí držel a donutil jí si kleknout. "Tak tedy, Leslie..." očividně chtěl muž koukající se z okna něco dodat, ale Bonnie ho nenechala: "Žádná Leslie! Jmenuji se Bonnie! Bonnie Slider!" "Bonnie?" jen se tiše otázal, ale stále se neotočil. "Ano, Bonnie. Bydlím v Riden Rode, takový ten velikánský bílý dům s rozlehlými pozemky, na kraji města!" ale až když to řekla, tak si uvědomila, že vlastně její dům ani zde už stát nemusí. "Neznám Riden Road. Na kraji města stojí více odlehlejších budov. Bydlíš snad ve špitále, kostele, na hřbitově či snad jsi jeden z těch fracků ze Sirotčince?" Bonnie hlavou doslova proletěl blesk. "Náš dům stojí na místě starého vypáleného sirotčince..." přemýšlela sama nahlas. Konečně Jí vše docvaklo, ale než stačila říci jen hlásku, muž stále k ní otočený zády pokračoval. "Je to neuvěřitelné... ale jako kdyby jsi nám spadla z nebe," "To asi nebude tak daleko od pravdy" pošeptala si Bonnie a sama se nad tím uchechtla. Muž však pokračoval: " budeš se nám hodit. Stačí si jen vybrat má milá," nepřestával mluvit, ale pokynul na vousatého muže, aby Bonnie pustil. Ta se konečně mohla opět postavit a promnula si ruce, které ještě před chvílí měla svázané za zády. Okolo předloktí se jí táhly malé červené, otlačené rány. Konečně měla trošku více prostoru se rozhlédnout po sále.
"vyber si stranu. Buďto naší," ukázal ven z okna, odkud bylo vidět až na náměstí, na šibenici "nebo jejich?" muž se stále neotočil. "Na vaší, samozdřejmně, že na Vaší." "Správná volba" "Ale, pokud mám být na Vaší straně, ať se mi omluví! Ať se mi ten fousáč omluví! Praštil mě!" muž stále a stále stojící čelem k oknu se zasmál a zakroutil hlavu. "Omluv se jí" řekl tiše a rokou si promnul černé vlasy. "Ale pane..." chtěl vousatý muž něco říci, ale byl přerušen. "Omluv se jí!" zakřičel muž v hermelínu s takovou vervou, až Bonnie s vojákem o krok ustoupili. "Omlouvám se Vám, paní" voják si až skoro klekl k zemi s omluvou pro Bonnie a poté rychle opustil místnost.
"Kdo vlastně jste?" otázala se po chvíli ticha Bonnie. "Mé jméno je Rintel, Krug Rintel. A jak vidíš, má milá, vládnu tomuto zuboženému království." "Hmm, zajímavé..." "A teď ty, Bonnie, že? Řekni mi něco o sobě, ty." "Já? No, popravdě ani nevím, co tu dělám. Proč jsem stejná jako nejhledanější zlodějka v zemi, proč místo mého domu stojí ještě stále ten zatracený sirotčinec!!" "Uklidni se zlato" muž se konečně otočil a pohleděl do Bonieiných zelených očí. Bonnie se zprvu polekala, takové oči ještě nikdy neviděla. Byli již staré, unavená, ale přitom doslova žhnuli. V těch neuvěřitelně tmavých očí se mihotal plamínek, plamen jenž jistě neznamenal nic dobrého. Své překvapení na sobě však nenechala znát. Krug se k ní rychle přiblížil a stále teď tak těsně u sebe, že na kůži své tváře cítila jeho studený dech. Konečně si jí mohl prohlédnout. "Jak je to vůbec možné?" ptal se sám sebe "Jak můžete být stejné?" poté ale se přiblížil k Bonnie ještě blíže a hleděl jí do očí. " Již od začátku jsme věděl, že to nemůže být ona. Ona by se nedala tak lehko chytit. Ale... nejste úplně stejné. Máš jiné oči, zelené..." odtáhl se a prsty své dlaně jí dal za ucho pramínek vlasů, který jí spočíval přes tvář. Jsi nádherná, obě jste nádherné honilo se mu stále hlavou s malým úsměvem na rtech hleděl. Je to snad důvod mé neschopnosti? Proč jsme jí nedokázal zabít, když jsem mohl? Jen jsme zapíchl meč vedle jejího těla a nechal jí jít... už jsem jiný. "Jak jsem řekl, budeme tě potřebovat, milá Bonnie. Chci, aby trpěla. Po tom, co udělala, nejen proti samotné koruně, ale i proti mně. Zjisti o ní všechno. Její zvyky, poznej její rodinu... Zapoj se do jejího života, znič ho. Donášej mi o ní nové zprávy..."
Zničím její život, jako to udělala ona a její rodina mě! A poté, jako milostivý pán, moc rád její utrpení ukončím. Krugova ústa se roztáhla v širokém úsměvu a pokynul laskavě Bonnie, ať odejde.
______________________________________
Lehce začínáme přitvrzovat ;)

Fotogalerie- Flash

19. února 2012 v 13:41 | liška |  Fotogalerie


Po dlouhé době, co vlastně Flashe mám, tak konečně má nějaké slušné fotky.
Takže s enám tentokrát představí krásný Angloarábek menšího zvrůstu, který u nás na ranchi má i svého potomka, krásného kliďase RO Heartbreakera, kterého mám s RO Valentine :).
Řekla bych, že se fotky docela povedli, ale to už posuďte vy na výše zmíněném odkazu :)
První půlka fotek je ve sněhu, který s Flashem docela zajímavě kontrastuje. Jen je škoda, že jeho bílé ponožky na zadních nohách někdy a někde se sněhem splývají. Druhá půlke fotek je focena v takovém tom "místečku", které jsme objevila a fotky tam zas tak špatně nevypadají :)

PS: Brzy čekejte další díl povídky :)

Lexington

18. února 2012 v 18:08 | liška |  Něco k ranchi
Jak jsem psala, máme u nás nového koníčka :)
Děkuji moc za něj Naervon, doufám, že se u nsá bude mtí alespoň tak dobře, jako u Vás/nich :). U Nervon se tento vraník jmenoval Araj a byl to mylsímže Arab... pokud by to však nevadilo, celé bych to pozměnila.
U mě to bude, tak jak byl původně, Morgan a jmenuje se Lexington :). Takže Lexi, Lexík a Lexouš ;)
Je tedy překrásný, ještě jednou, Naervon moc děkuji :)

Hrozně mě Glossy Stoník/chipsík překvapil-. Breyeři se mi glossy nelíbí, mají na sobě ohromnou vrstvičku toho laku a jsou takový... no... nijací většinou. Ale ti Glossy Chipsíci jsou tedy úžasní! Jako by to bylo jejich součástí barvy... zvláštní, ale hrozně jim to sluší :)
A to je asi vše o našem nováčkovi, vraníkovi Lexingtnovi :)
______________________________________________________
Chtěla bych se omluvit, že už tu tady zase mco nejsme, ale škole mě zžírá, musím se učit, 17 dní jsem tam nebyla, ouuí.
A dneska jsem byla tři roky u koní, u Sulti, na vyjdě.... to bylo úžasné :), bohužel jsem nemohli ani klusat, hrozně to klouže :/. CHodím jezdit jak ve středu k naší trenérce tak k jedné holce, která má dva koně: Sulťu a Fíbí. A příště říkala, že půjdem na jízdárnu, na kavalety a možná i skákat, jupíííííí! :D
A já jdu zase psát Laborky, max Vám sem frknu další fotogalerku a zítra asi povídku, ahoj ;)

Nový, modrý kabáteček, opět od Aji98

17. února 2012 v 14:02 | liška |  Grafika
Tak, a jsem doma.
U áji to bylo super, krásně jsme si to užili. Mám spouuustu fotek našeho Chexe, ale hlavně ájinýho Smartíka a hlavně Fredyho a Angie, ájiných kočiček :)
Takže fotky opravdu brzy čekejte ;)
Doma jsme teďka sama, tak bych se ais mohla začít věnovat té škole, noo, půjdu si udělat protokol na laborky a referát na čj ;)

Áju jsem ukecala, že jí chci vidět, jako dessingnérku v akci... no já čuměla! A co "z toho vylezlo"? Tento úžasný, nádherný nový modrý dess pro náš ranch!! Hlavně ten modrý, indiánský koník na záhlaví, ten mě dostal ♥
Dess se mi líbí opravdu velmi, asi jako všechny od Ájinky, a jsem nadmíru spokojená :)

Jaký názor na něj máte vy? :)

Fotogalerie - Nosy Parker

17. února 2012 v 9:09 | liška |  Fotogalerie


Samozdřejmně jsem na fotky nezapomněla a porot zde máme fotogalerii dalšího koníka :)
Mou dnešní "obětí" je krásný Bay Roan Peruvian Paso jménem Nosy Parker, což znamená ve španělštině zvědavec, co on doopravdy je. Patří k našim nejnovějším přírůstkům, je z té mé "až moc velké náhody v Rakousku" a fotky má také z Rakouska, přesněji z malého městečka v údolí z Kaprunu

Snad se budou líbit :)
Přednastaveno, už budeme na sjezdovce lyžovat :)

Velké, nahnědlé a zmrzlé focení

16. února 2012 v 12:24
Brrrr, to je zima. Ještě k tomu fučelo a sněžilo, ještě jendou brrrr.
Dneska, jsem se optě rozhodla, že se vydám fotit. Popravdě mě k tomu popstrčilo finále Winter Competition u Anitky, kde jsme kupodivu postoupili do finále. Jsme mco rádi, ale teď už si, i když s novýma fotkama, moc velké šanci nedáváme :)
Ale rozhodla jsem se, že nakonec nenafotím jen Rolničku, Helenky a Parkera. Nakonec jsem se vydala ven i s Locarnem, Flashíkem a nováčkem z Vánoc, Ravelkem. Všichni kromě Ravelka mají fotky jak na sněhu, tak na takovém "plávku" na naší zahradě, kde bohužel/bohudík už sníh slezl. A všichni tři hnědáci se v tomto koutku tedy fotili perfektně!! Prostě to tam klukům sluší, po dlouhé době jsem nafotila zase pěkné fotky :)
Alespoň konečně zase budu mít nějaké slušné fotky do Photo shows ;)
Ochutnávka fotek je u článku ;)
A jak jsme již psala, dneska jedu k áje. Okolo jedné přijeodu a už pofrčím ♥ Jupíjéééj, jak já se jen těším! Ty večery u áji jsou vždycky nejlepší :)
A půjdeme fotit na takové pole, beru s sebou Wintera a Chexíka. Dále se mnou k Ájince jede Kylie s Justinem, takže plánujeme vyjdu. Chexík se hlavně moc těší na svého kamaráda Smartíka :)
My si to užijem úplně maximálně, to si pište ;)
Takže zatím ahoj, už mám skoro dobaleno, hotovo, tak se jen upravit, ještě něco vyžehlit a jedéééém!! :D
A pozoooor, zvoní někdo... a máma křičí, že je to pošťačka, že by dorazil nový přírůstek od Nearvon? Jdu to zjistit :D
Tak se tady mějte pěkněě ;)

Dust of Time - 3. díl

15. února 2012 v 14:28 | liška |  Povídky
Leslie
Stodolu teď ještě více prosvětlovali slunečí paprsky, bylo už zhruba osm hodin, ale když do ní Leslie vstoupila, tak stále slyšela z kupy sena lehké chrápání. "Ten lenoch líná... Matt jeden" myslela si pro sebe a blížila se k Taře. Rychle jí dala další jablíčko, nasadila uzdečku, dála já na záda sedlo a rychle jí vyvedla ze stodoly směrem k loukám. Tam na ní hbitě naskočila, rozcválali se a už jeli. Zhruba 2 kilometry od vesnice však zastavili. Stáli na malé mýtince, kde Leslie z Tary opět seskočila. Leslie cítila tu zvláštní sílu tohoto místa. Prý jí zde i vesničani, jako malou, našli. Nechápala to, ale něco jí sme stále přitahovala. Taruška stála na místě a pásla se, ale Leslie vstoupila k okraji lesa. Stromy byli ověšeny jakými si papírky, lépeřečeno plakátky. Byli na nich obličeje, obličeje Leslie, Matthua a jejich 'party', dole byla napsána jejich jména, hesílko 'přivést mrtvé nebo živé' a cena, za dopadení.
Chvíli tu jen tak bez hnutí stála, když za sebou uslyšela kroky. Nejprve se lehce vyděsila, ale po chvilce poznala, kdo to je. "Zase zvýšili cenu... jsi si jistá, že jim můžeme věřit?" prohlásil za ní hlas stojící na mýtině. "Já vím, že můžeme, jak nejvíce, to jde. Jim ano." konstatovala Leslie a otočila se za mužským hlasem. Vypadal dokonale, jako vždy. Delší hnědé vlasy mu spadali téměř do očí a koukal na ní těma jeho oříškovýma očima. Usmál se, tak dokonale, že to vypadalo, že snad ani nemůže být pozemský. Najednou dal jednu ruku v bok a úplně změnil výraz, na jakýsi laškovní. "Tak ty jsi chtěla odjed bez rozloučení?" stále přicházel k ní a nevěřícně kroutil hlavou. "Víš, jak nesnáším loučení. A toto je jen na chvíli" "Dobře, to ti odpouštím..." dodal ironicky, chtěl ještě něco dodat, ale jak jí již držel v náručí díval se do jejích očí a jakoby se v nich ztrácel. Nakonec jí dlouze políbil oba zůstali v objetí. "Buď opatrná, prosímtě" "Budu. Znáš mě, ne?" "No právě" rozesmál se, ale nepouštěl jí z obětí. "Nech mě jet s tebou!" "Ne, je to rodinná záležitost. A kdo jiný by se tady o to postaral, než ty?" odsunula se od něj a hleděla mu do očí. "Slyšela jsem o té vesnici, kde na tuto nemoc měli lék. Jednoduše, ho získám. Ať po dobrém, či naopak" řekla, když jí Matt pomáhal zpět do sedla. Leslie se na něj na krátkou chvíli opět otočila a rychle pobídla taru ke cvalu. Matthew tam jen tak stál, za sebou nechal svého koně se napást a stál tam tak dlouho, dokud nezajeli za obzor.
Bonnie
Byl tu další den, bohužel pondělí, opět ta otravná škola, do které musela i Bonnie. Právě ona, která mohla mít domácí učitele, stejně musela chodit do školy. Řidič ji dovezl až k budově soukromé střední školy, kde Bonnie čekala, než jí laskvě řidič otevřel dveře, aby konečně mohla vystoupit. Dnes měli jet na jakousi exkurzi.
Všichni již čekali u autobusu, když Bonnie konečně dorazila. Kantor jí sjel pohledem a pokračoval: "Tak konečně můžeme začít, když konečně slečna Bonnie dorazila" Bonnie mu ale nevěnovala pozornost, ale přidala se ke skupince svých kamarádek. Profesor pověřil Matthewa, aby ostatním rozdal jakési listy, které mají mít po celou dobu exkurze u sebe. Matthew přešel i ke skupince holek, kde stála Bonnie, které včera poslal omluvný vzkaz. Všem holkám dal listy, ale zastavil se u Bonnie a opět opakoval: "Nevím, co jsem ti udělal, ale omlouvám se za to." "Co, že jsi mi udělal? Stále za mnou dolézáš, chceš získat mou pozornost! Já nejsem pro tebe chlapečku! Každý jsme jiná kategorie. Ty jsi póvl, my něco víc." rozkřičela se Bonnie po celém nádvoříčku před školou a prudce odstrčila Matthewa, který poté narazil do stěny autobusu, spadly mu brýle a do kaluže pod autobusem mu spadly i všechny pracovní listy. "Uups" sykla Bonnie se svýma smějícími se kamarádkama vkročili do autobusu.
Matthew nakonec nejel, nejspíše se bál se znovu vidět s Bonnie.
Cesta autobusem rychle ubíhala a Bonnie, která seděla vepředu, sledovala ospalého řidiče. Byl zřejmě i po noční a možná i něco pil, ale ona tomu nevěnovala nějak velkou pozornost a raději se dále bavila s ostatníma holkama.
Autobus vjížděl do krušného centra města, když se to stalo. Co to vlastně bylo? Nikdo si to nepamatoval. Všichni jen věděli, že se najednou ozvala ohromná rána, jak do autobusu naletěla jiná, cizí auta. Řidič autobusu 'dostal mikrospánek' a vjel na červenou do krušné křižovatky.
Někdo si možná ještě pamatoval poté houkání sanit, či dokonce viděl, jak ho vezou do nemocnice, ale Bonnie si z toho nepamatovala nic. Věděla jen, že uviděla jakousi záři.
Její tělo odvezli do nemocnice. Její stav byl stabilizovaný, vše při normálu, ale neprobudila se. byla stále v bezvědomí, byla v kómatu. Jen ležela, oči zavřené a jakoby spala, dlouho spala. Týdny, dokonce i měsíce.
Její rodiče za svou dívenkou chodili den, co den, avšak její stav se nezlepšoval.
Zhruba po týdnu je však čekala další rána - tělo Bonnie zmizelo z nemocnice.
____________________
Bonnie otevřela oči, a všimla si něčeho podivného. Neležela v její saténové posteli, ale co to pod ní bylo... něco se zelenalo a bylo to mokré, až jí to navlhčilo její oblečení. Rychle se zvedla a uviděla, že ležela na mokré trávě, na mokré trávě od rosy na jakési mýtině, v lesíku. Vydala se do něj, protože na kmenem stromů viděla jakési bílé papírky. Když přišla blíže, vykřikla. Na plakátech byla ona, byla sama Bonnie. Pod portrétem bylo však napsáno jméno nějaké "Leslie", dále jakýsi počet peněz a slova: "Živou nebo mrtvou"

Nedala jsme si pokoj, je tu další dílek ;)

Novinky 15.2. 2012

15. února 2012 v 11:42 | liška |  Dny na ranchi
Ne, mě nezabíjet! To jedině Samathu, ona za to může :D
Já Bíbra fakt moc v lásce nemám, ale tahle písnička... odhoďte ten odpor, pokud nějaký máte a zaposlouchejte se. Ta písnička je dokonalá ♥ Tohle je trošku jiná verze, než ta originální :)


• Ahoj, ahoj. Ano, pod Návalem nové povídky se také konečně ozývám i já.
Moje nálada je vcelku v pohodě, akorát se bojím příchodu do školy po vlastně 2 týdnech, co jsme tam nebyla. Minulý týden jsem byla na Kaprunu a teď jarní prázky... no, uvidíme. Rozhodně bych se do věcí do školy dnes už konečně měla pustit, tak si začnu dospisovat sešity ;).
Včera jsme byli s mamkou lyžovat... no... očividně jsme pěkně zhýčkané Rakouskem... Byli jsme lyžovat v Černém dole, kde sjou všeho všudy asi 4 sjezdovky + rovinka pro prcky. Jsou zde dvě kotvy, z toho jedna nejezdila a dve sedačky. Já s etak strašně musela chechtat... to se snad ani sedačkama nazvat nedá :D. To jsou jenom takový černo-čevený hračičky pro tři lidi, ale tři lidi s etam skoro nevešli. Po nastupování to ani nezpomalilo, spíš vylítlo plnou rychlostí, až vás to nabralo těsně pod kolenama a to víte, jak to bolí :/. A nad každým sloupem jak to nadskakovalo... no jak já se chechtala :D
A vyhlídky do konce tohodle týdbě mám dobré - zaprvné, ještě volno. Zadruhé, zítra jedu k Ájince a spím u ní, na což se hrozně mco těším, si to užijem :). A v soboru jedu na jendom úžasném koníčkovi, na Sulíkovi, jedné holky s ní na druhém koni na vyjdu, to bude úžasný :)

○ Koníci se mají dobře, pobíhají, většinou však v krytých "halách s trávou", které se rozléhají po velké části vnitřního areálu ranche. Jezdí se na vyjdy, skáče se, jezdí se western... pohodička :). A všichni jsou spokojení :) Nováčci už se hezky zabydlují. Jezdkyně už si je všechny projeli a zjistili jsme, že například Nosy Parker byl cvičený na Drezuru, takže zvládá i těžší úlohy z Drezury, určitě se mu v tomto směru chceme nadále věnovat :). Helenka (viď Pháríí :D) je zas spíš takový kliďouš, do ničeho se nežene. A Cheesinka to samé jak Helča, taková spíše pomalá, ale opravdu, opravdu hodná :)

• Tak, co dál napsat? No asi to, že se omlouvám, že sem pořádně nic kromě povídky nepřibývá. Ale je to teďka moje priorita číslo jedna a baví mě opravdu hooodně. A chci hrozně mco poděkovat čtenářům. Phári, Elenko, Carrčo, Neli, Carolee a Samčo :). Jsme mco ráda, že to čte tolik lidí, ehm, dodáváte mi tím sebevědomí :D. Ale spíše jsem původně myslela, že to bude číst někdo jiný, kdo se od tí doby, co jsme to sem dala, sem ani nepřišel. Ale je mi to jedno.... a fakt, holky, ještě jendou moc díky :)

○ A už mě napadla další věc, co napísat. Možná do konce tohoto týdne, možná na začátku příštího, k nám dorazí nový koníček, od Naervon :). Poté možná do CLS, možná po, dorazí další koníček, trošku větší (Ano, modří už vědí :D)... A poté, by nejspíše do měsíce měl přijít ještě jeden koníček (O něm ale také pár lidí ví... teď červení už vědí :D), oba poslední jsou trošku větší. No, rozhodně uvidíme, jak se to bdue vyvíjet :) Rozhodně se na všechny hroooozně moc těším ♥

• A teď už jdu, jdu zase psát povídku. A ne, pro Vás, kdo jí nečtou, to "neulehčím". Prostě berte na vědomí, že povídka tady bude přibývat asi nejvíc ze všech článků, tedy, samozdřejmně, než jí dokončím. ;)
Papáá :)

Dust of Time - 2. díl

14. února 2012 v 10:10 | liška |  Povídky
Leslie
Kráčela po ulicích plných lidí, všichni jí zdravili a mávali na ní. Všichni jí znali, ale ona se nebála, že by někomu prozradili, kde je. Mohla jim všem věřit.
Vlastně to, co dělala, bylo vše pro ně. Pro ně, kteří jí dali rodinu, když od své byla tak brzy oddělena. Za to vše, se jim snažila zavděčit.
"Leslie!" přiběhla k dívence jakási malá holčička a objala jí. "Ouu, Ginny!" Objala jí Leslie také. "Odvedeš mě prosím za Marghared?" koukala do těch malých, nevinných a zářivých očí. Ginny kývla a zatahala jí za pochvu meče.
Proplétali se malinkými uličkami, až jsme došli do úzkého, ale vysokého, domu, kde prožila část dětství. Zhruba v Lesliiných třech letech jí chlapci z vesnice našli v lese. Promrzlou a mokrou na kost, nikdo nevěděl, jak dlouho tam byla či dokonce, jestli přežije. Ale vyhrabala se z toho a paní Marghared s Georgem si vzali tohoto sirotka do 'opatrovnictví, střežili jí, živili jí, dali já lásku a snažili se nahradit její rodiče.
"Georgi!" Přiběhla Leslie do světnice a objala. "Naše malá, velká Leslie" brumal si George pro sebe, když ji krátce objal. "Mohu nahoru?" Otázala se a po Georgově přikývnutí se po schodech ze světnice vydala na půdu, kde celá rodina spala.
Leslie hned ustoupil úsměv z tváře, jak uviděla svou 'adoptivní matku'. Byla celá bledá, na bílé kůži jí byli vidět kapičky potu, měla kruhy pod očima a po celém těle se jí objevovala jakási bílá vyrážka. Spala, dívenka jí nechtěla budit, proto raději opět sestoupala po strmých schodech do světnice. "Vím, jak jí pomoci" zašeptala, když opět přišla k Georgovi. "Ale ona by s tím nesouhlasila, já s tím nesouhlasím!Je to pro tebe moc nebezpečné" "Co oči nevidí, duši nebolí. Vrátím se, brzy, nic se mi nestane." podívala se do unavené tváře George a opět se pousmála, i když zadržovala slzy. "Přísahám. Vše zase bude, jako dřív" šeptala už skoro neslyšitelným hlasem. "Buď opatrná." hlesl a přikývl. Dívenka již nic neřekla, jen se rychle vydala ze dveří a utíkala ke stodole.
Avšak na ulici jí opět zastavili děti. Doslova se jí pověsili na nohy a ona se snažila zapomenout na všechno špatné, tak si k nim dřepla. "Leslie, povídej pohádku! Příběh... No tak, povídej!" žadonila holčička, která jí před chvíli dovedla do domu Marghared. "Dobrá tedy, ale rychle. Povím Vám příběh, celý pravdivý, který jistě všichni znáte. Je to příběh o našem království" stále více dětí si začalo sesedat kolem původní skupinky a poslouchali. Nikdo se jí zde 'nebál', spíše jí obdivovali, i když věděli, co Leslie dělá.
"Před patnácti lety," začala Leslie povídat: "byl svržen tehdejší král a sám se nechal korunovat jeho bývalý hlavní rádce, který ho zradil. Byl to zlý, proradný a opravdu ošklivý muž, jménem Krug, Rintel Krug" tady se Leslie na chvíli zastavila a podívala se do prázdna, z jejího pohledu bylo vidět, jak moc ho nenávidí. "Říká se, že zabil mé rodiče" zašeptala si jen tak pro sebe a opět se snažila nasadit lišácký úsměv a podívala se na děti. Jedno z děvčátek se rozesmálo: "A ten byl tedy opravdu ošklivý! S vlasy jak prasečími štětinkami, velkými pihami v obličeji a tělem jak trpaslík! Malý a tlustý, jak kulička!" rozesmálo se i více dětí, jak jen ony byli roztomilé. Leslie byla ráda, že je viděla se smát, bylo to krásné. Mít tak někdy vlastní prolétavala jí myšlenka hlavou. "To by nemělo pěkný život" opět si lehce zašeptala pro sebe, ale vyšlo z toho jen jakési ševelení. Dokonce již některé dívky v jejím okolí měli po svatbě, a byli mnohdá mladší než ona, či už dokonce měli, či čekali děti. Leslie táhlo na osmnáct, ale bála se závazku. Milovala jistého muže, spíše chlapce, který teď polonahý leží ve stodole- to jí opět donutilo se usmát- ale i teď si byli až moc blízcí. Já se do nebe opravdu nedostanu, to už se rozesmála opravdu nejvíce, Smilním před svatbou, kterou ani nikdy nechci uskutečnit a... to už jí ale z jejích myšlenek vyrušili opět děti, kteří do ní začali šťouchat a divně se na ní dívali, proč se tak nahlas směje sama sobě. "Les, pokračuj prosím" zaprosil jeden malinkatý roztomilý blonďáček s hnědýma očima. "Dobře tedy-Krále nechal uvěznit, nejspíše později ho i nechal zabít, to nevím, ale říká se, že stále někdy v těch nejhlubších vězeních hradu je. Krásnou královnu si sám podřídil a vzal si jí za ženu a královu a královninu jedinou dceru chtěl zabít, tak zlý byl. Ale její maminka jí onu noc vynesla z postýlky, kde krásně spinkala, a s malinkým hříbátkem jí poslala do lesa. Chtěla pro ni cokoli lepší, než smrt. Znala dobré lidi z vesnic kolem hradu, dokonce z jedné pocházela a doufala, že jí najdou a postarají se o ní a třeba jednou, že se znovu uvidí." malá děvčátka koukali do prázdna, mrkala očima a začala si povídat o tom, jaké to musí být krásné, být malou princeznou.
"Ale Krug byl zlý, sužoval své poddané" začal jeden starší klučina, který už tento příběh znal nazpaměť a laskavě Chelsie nechal pokračovat: "Přesně tak. Rozhazoval veškeré peníze a ještě bral tvrdě pracujícím poddaným. Lidé neměli pomalu ani jídlo, zato on si liboval v luxusu a vybraných delikatesách." Leslie chtěla pokračovat, ale opět jí další kluk přerušil. Pravou nohu si dal na jakýsi dřevený sud, pravou ruku v bok a do levé se vzal dlouhý klacek a díval se do něj, jako se bojovníci dívají do září meče. "Vše by mu klaplo, ale to by se nesměla objevit naše Leslie se svou partou! Kteří za nás bojují a berou jim zpět, co naše bylo! Sekají meči, střílejí z luků... a vždy vyváznou." chlapeček začal šermovat klacíkem po neviditelných nepřátelích, až nás to donutilo všechno se rozesmát. "Leslie už měla několikrát namále, ale vždy jí z toho pomohl její velký kamarád Matthew a její rychlá kobylka Tara!" vykřikla jedna holčička a začala řechtat jako kůň.
Bylo to zvláštní slyšet o sobě takto povídat, jako o nějakém hrdinovi, i když vlastně ona nedělá zas tak nic správného. Ale bylo to pěkné, jak to tento kluk řekl: Bere zpět, co jejich bylo.
Leslie už se chystala k odchodu, chtěla odjed, než se Matthew zbudí, ale v tom jí malinká Ginny sáhla po pochvě s mečem a zadívala se Leslie přímo do jejích čokoládových očí. "Je ostrý?" zeptala se jí opatrně. Leslie jen lehce přikývla. "Zabila už jsi s ním někdy někoho?" otázal se jeden, zhruba dvanáctiletý, chlapec. Leslie se jen zlehka usmála a zadívala se do země. "Ne. To je moje pravidlo, nikdy jím někoho nezabiji. Nejsem vrah. Možná jsem se již s ním bránila, někoho možná pořezala, či tak... ale nezabila, to nikdy." Odvětila rychle, ale upřímně a vydala se zpět ke stodole.
___________________________________________________________
Tak, již druhý díl. Dnes jedem s mamkou lyžovat, tak nevím, jestli sem ještě něco jiného přibude. Minulý článek je 1. díl, a byla bych opravdu nesmírně ráda, kdyby jste si ten, ale i tento díl přečetli, holky, Carolee, Carrie, Pháruško a Neli, udělali jste mi nevýslovnou radost! Akorát nevím, jestlo to má cenu sem dávat jen pro Vás 3/4 ;)


Dust of Time - 1. díl

12. února 2012 v 19:58 | liška |  Povídky
Bonnie, 21. století
Kůň začal ztěžka oddechovat, když si to namířili přímo na dokonale sestavenou překážku. Bylo vidět, že se mu do toho nechce, ale pod vedením své jezdkyně zaskočil do cvalu a hop. Letěl, doslova plachtil nad překážkou, ale neposedná zadní nožka se zlehka dotkla jednoho kavaletu na překážce a ten s hlukem dopadl do uhlazeného písku. Jezdkynin výraz se nezměnil, ale po překážce hned koně zastavila. "Co si to představuješ?!" začala a kladla "Musíme být perfektní!" zakřičela a prudce trhla otěží. Klisnička, jako by se jí bála, sklopila uši a smutně si odfrkla.
"Slečno Bonnie! Slečno Bonnie, Vaši prarodiče čekají v hale." objevila se najednou před stájemi služebná. "Jistě, už jdu" odvětila Bonnie a prudce seskočila ze svého koně. Otěže předala postávajícímu stájníkovi, sundala si lesklou černou helmu a druhou rukou si pročesala perfektní vlasy, které jí spadaly jen zhruba po ramena. Zhluboka se nadechla a otočila se na patě. Vynikla tak její dokonalá postava oděna do smetanově bílého trička s límečkem, bílých jezdeckých rajtek bez jediné skvrnky a do neošoupaných chapsů a pérek z pravé kůže. Helmu svírala v pravé ruce a druhou ukázala na svou klisničku: "A s tebou, si to ještě vyřídím!" zašeptala do větru a klisnička znovu odfrkla. "A na odpoledne mi prosím připravte Henryho, jí už dnes nechci vidět" otočila se na stájníka pevně svírajícího černé otěže, on jen přikývl a začal nebohou klisničku odvádět do stájí.
Dívenka prošla další chodbou spojující stáje, když konečně opět vyšla na čerstvý vzduch. Nadechla se a ucítila tu pronikavou směs čerstvě posekané trávy a suché slámy. Jen jemně nakrčila nos a pokračovala. Po její pravici se táhla ohromná pole a pastviny patřící jejím rodičům. Sledovala ta úžasná zvířata pobíhat po pastvinách, pást se, ale jen nad nimi odsekla a mávla rukou. "Nejsou nic, jen tvorové lapeni lidmi, kterým slouží. Jak smutné" zašeptala si ironicky a bez mrknutí oka pokračovala dál. Otevřelo se před ní nádherné nádvoří se stále zelenou trávu, decentně sestříhanými stromy, živým plotem a se starodávnou kašnou, pocházející někdy ze středověku, u které se vždy na chvíli musela zastavit a nechat skapávat své myšlenky jako kapky vody tekoucí z kamenné kašny.
"Drahá Bonnie! Jak ráda tě opět vidím." řekla hned žena s krátkými bílými vlasy, když Bonnie vstoupila do domu, no, spíše do paláce. Vstoupila do hlavní místnosti, celé z mramoru, od které se nahoru táhla dvě schodiště, též mramorová a čistě bílá. "Také tě ráda vidím." odvětila Bonnie, aniž by své babičce věnovala jediný pohled, mávla na své rodiče sedící u čaje ve vedlejší místnosti a rychle se vydala nahoru. Vytáhla svůj mobilní telefon, jen jeden vzkaz. A to od kluka, kterého dnes snad před celou školou ztrapnila a jejíž jméno si vůbec nepamatuje. Měl jí rád, již dlouho, ona to věděla, ale jen toho využívala. Stále a stále se omlouval, i když omluvit by se měla spíše sama Bonnie, co by nikdy v životě nepřiznala.
Posadila se před zrcadlo a začala si rozčesávat své vlasy. "Chudáček, je mi ho líto. Proč si jen nenajde někoho jiného, za kým dolézat? To si opravdu myslí, že se mu za všechno omluvím a ještě ho 'vezmu na milost'? Hlupáček. Copak by se slušelo, aby člověk jako já měl něco s někým jako je on? Každý jsme někde jinde" vedla dlouhý monolog sama se sebou a jen se tajemně usmívala, její zelené oči zažínaly žhnout. "Ty," přestala s česáním a ukázala na sebe do zrcadla. "Ty máš předsi na někoho mnohem lepšího." dořekla poslední větu, to už její oči doslova žhnuli 'jedovatou' zelení.
_____________________________________________________

Leslie, 13.-14 století
Rychlejší nádech vystřídal ty pomalé a do krásného dne se otevřeli překrásné čokoládově hnědé oči. Dívenka, které patřili, se pomalu a potichu posadila. Kolem ní se všude rozprostírala sláma a senou, které byli příjemným povrchem pro nerušený spánek. Pomalu se napřímila a nechala se pohladit slunečnými paprsky procházejícími škvírami mezi prkny dřevěné stodoly. Otočila se na muže, který jí ještě před chvílí ve spánku svíral v náručí. Nemohla se jinak než usmát, vypadal tak roztomile, když spal. Tvář měl zkřivenou v lehkém úsměvu a i na jeho opálenou kůži prostupovali zlehka sluneční paprsky. Odráželi se od jeho dokonalého těla, po jeho celém obličeji, hrudníku, břiše, odhalených nohách... na jeho těle scházeli jisté kusy oblečení, které leželi kdesi v hloubi sena pod ním. Nad tím se pousmála ještě více, když si oblékala tričko, no spíše něco na způsob kusu hadru, sešit tak, aby se dal nosit na vrchní části těla.
Zvenčí uslyšela jistý křik, dusot koňských kopyt a řmot brnění. Přilepila se k prknům stodoly a škvírami koukala ven. Už tu byli zase, vojáci. Pokřikovali po celé vesnici a všem ukazovali jakýsi plakátek s portrétem osoby a velkým nápisem: HLEDÁ SE. Oči vojáků, již unavené a lačné po krvi, pátrali po okolí. Chtěli, aby to už vše skončilo. Viděla je z dálky, stodola nebyla moc blízko hlavní ulice vesnice, ale uviděla, jak se jeden z vojáků podíval jejím směrem. Kdyby byl blíž, uviděl by, co hledal. Všichni totiž hledali ji.
To ji donutila se ještě více usmát. Posadila se na kraj půdy plné slámy, rukama se zhoupla po tyči držící střechu a ladně dopadla na zem na nohy. Za další kupou sena, teď již v 'přízemí' stodoly kdosi zafrkal. "Tiše zlatíčko, ať ho neprobudíš." zašeptala dívenka a vydala se za centrem zvuku, za nádhernou hnědkou, která hned, jak jí uviděla, radostně zafrkala. Dívka jí podala ze své malé taštičky jablíčko, které klisnička začala radostně chroupat. "Ahoj, Taruško" zašeptala klisničce do ucha a ta také na pozdrav zařechtala. "Pšš" zopakovala opět a Tara jakoby kývla na souhlas. "Dojdu se podívat za Marghared a poté pojedem, souhlasíš?" otočila se, když si na záda dávala kožený toulec se šípy, luk a k opasku přidělávala těžký meč. Tara už zvedala hlava na zařechtání na souhlas, ale dívka zvedla ukazováček, klisna se na něj zadívala a sklopila hlavu. "Tak je to dobře zlatíčko"

Dust of Time

12. února 2012 v 18:01 | liška
Dvě dívky, na chlup stejné, odlišné jen barvou očí a oddělené propastí 600 let.
Stejné, avšak jiné. Charakterem jedné, je opak druhé. To samé však i v jejich okolí


Jedna má vše, neváží si toho. Druhá nemá nic a stejně raději pomáhá ostatním.
Co se stane, když se jejich tak odlišné životy spojí v jeden?
Ohrozí jedna život druhé, spojí se, či bude jejich cesta prokládána lstmy, klamy a zvraty?



16. díl
17. díl
........

Highway to Hell, Nosy Parker a Say Cheese

12. února 2012 v 14:59 | liška |  Něco k ranchi
Slíbila jsem Vám, že Vám napíši o našich nových přírůstkách, které jsme objevila opravdu úplnou neuvěřitelnou náhodou a stále tomu ještě nemohu skoro uvěřit.
Po adlším dni lyžování, jsme lanovkami konečně překonali převýšení cca 2000 m a skibusem jsme přejeli do našeho hotelu v údolí. A jelikož jeden z bráchů, přesněji, stále doléhal, že chce jet do Zell am See jelikož v Kaprunu byla jen malinká hračkárna, kde ani nic moc neměli, vyrazili jsme do bližšího a většího městečka Zell am See. Do centra se zde musí rpojet takovým tunelem, který jsme chytře přejeli a zajeli jsme kamsi do vilových čtvrtí. Tak jsme se tam tak chvilku potáceli, až brácha uviděl nějaký obchud, kde to vypadalo, že prodávají hračky. Tak jsme zastavili a vydali se do něj.
Brácha hnedka někam letěl a sklamaně přišel, že závodníky z Aut 2 nemají. Já si tak líně procházela těch pár regálů... a njednou mě něco trklo. Nějaká zlatá kobyla... no není mi nějaká povědomá? Hned jsme zbystřila zrak a klekla si, abych na ní pořádně viděla. A najendou mě zarazil modrý nápis Breyer. Klsiničku, kterou jsme viděla, byla zlatavá stablička se svým hříbátkem z minulého roku, jak zde byli ty dvojice. Strakatí morgani, ty palominky a poté ty plnokrevníci. Byla jsme úplně mimo a začala jsme řvát po celém obchodě na mámu a ta ke mě rychle běžele, co se děje. A já v rukou držela Stablíky. Ale ještě mnohem lepší bylo, co jsme našla za těmito dvojicemi.... byli to 3 Stablíci z roku 2008. Tu tažandu sjem někde viděla, ymslíže u kiiki, poníka také někdy, to samé i Peruvian Pasa, ale... já jsme zamilovaná!!
Prostě jsem tomu nevěřila... Taková, skoro vetešárna a já zde najdu Stablíky... ještě k tomu tak úžasné Stablíky! A rodiče mi ty 3 koupili.... ách! Celý den jsme byla jak omámená a stále jsme zpívala - není to sen, není to sne ve všceh jazycích, jakých jsme uměla, tak si to dovedete představit, jak jsem asi vypadala :D. Ale oparvdu jsme byla úplně... no mimo. A táta večer říkal, že tam určitě už druhý den ten obchodnu nebude :D :D

Hnedka jsem je tam všcehny nafotila, tak atdy máte fotky a něco o konících samotných :)

Prvním z nových přírůstků je malinkatá ponička, přesněji Highland Pony.
Úplně me uhranuli ty její oči! Má je naprosto perfektní, dokonalé, takové teď breyer ani nedělá mco pro Tradíky a Classiky :).
Jmenuje se Highway to Hell
______________________________________________________________
Dalším přírůstkem je krásný zástupce Paso Finů, jménem Nosy Parker, což znamená ve španělštině zvědavec :)
Ten mě také naprosto odrovnal. Tneto mold je úžasný, ta vytočená nožka... a na něj toto zbarvený, bay roan! A ten jeho zvědavý výraz.... oh, zlatíčko, Parker :)
___________________________________________________________
Předem se u tétéo poslendí klsinčiky omlouvám za kvalitu fotky, bohužek právě zalezlo sluníčko :(.
Ale posledním přírůstkem je krásná Palomino klisnička, tažanda :).
Ta je také neuvěřitelně roztomilá, hlavně to zbarvení je doslova žramózní :)
A dostala jméno Say Cheese (viď Pháruško ;))

Tak, to byl ten slibovaný článek, a dnes tady čekehte úvod k nové povídce, možná už i první díl, tak doufám, že jí bduete číst :)

Unaveni, vysíleni, ale přeci konečně doma!

11. února 2012 v 22:00 | liška |  Blog a moje kecy
Rolnička poprvé před fotoaparátem :)

Uf, uf, uf. Ani si nedokážete představit, jak strašně ráda jsem doma.
V Rakousku to bylo skvělé, úžasné doslova, ale když už jsme nastoupili di přeplněného auta, hrozně jsme si přála být doma. Z Kaprunu jsme vyjeli někdy okolo půl desáté ráno a dojeli jsme domů až někdy po šdestá... takže původně z šetihodinové cesty byla osmihodinová. Grr, pitomý zácpy v Rakousku a Německu.
Ale bylo to skělé, krásné, úžasné! Většinou bylo krsáně, víceméně slunečno, ale zima byla, to žádná. Hlavně poslední den, -22 jsme opravdu mrzli všichni :(. Ale jeli jsme brzy dolů, takže dobré, žádné 'trvalé následky'
Ale opravdu to byl skvělý týden. Sice by se to obešlo přes stálé popichování s bráchy, ale což. A také jsme si zvykla, že jsme večery trávila buď mezi rozhovory rodičů, či sama na pokoji s filmama, jelikož o dva roky mladší soused si prostě daleko radši hraje, povídá a nevím co všcehno... no prostě je radši s mýma bráchama než se mnou... a to jsme bývali tak dobří kamarádi... nebo alespoň ejnom ne mě nedělal kyselý ksichty. Kde jsou ty časy?
Ale samozdřejmně mi tento týden i něco přinesl, tedy kromě křečí ze snowboardu :D... Prvními věcmi jsou již zmiňovaní "prckové", o kteýrch vám ale napíši až zítra, dnes už jsme opravdu unavená.
Ale rodiče mi koupili nové lyžařské brýle, helmu a nové lyže. Helma rozbitá, brýle jsem s mým štěstím ztratila a lyže jsme měla opravdu dooost krátké. Ale všcehno je tedy úžasné ♥. Dvoubarevná helma od Alpiny (obrázek), pestrobarevné brýle (pohužel, když se zamlžili, tak do minuty zmrzly, takže poté byli nepoužitelné.,... ale to všechny brýle, při tom mrazu tam :)) a poté lyže... úplně úžasné, dokonalé Rossignolky!!! Jáj! Jak já se na ně nemůžu vynadívat :D
A obrázek Vám sme prostě musím dát... to se na mě nezlobte, ale to bych opravdu nebyla já :D :

Spokojená teda jsme, vylyžovaná? Vcelku ano, i kdyby bylo lepší tomu dát více, ale díky mým bráchům to nešlo, škoda no, snad příště :)
Na Snowboardu jsen byla jen jednou.... a měla jsem úplně šílený křeče do noj, nevím, co to se mnou bylo. Kolena a kotníky... auuu. Ale lyže v pohodě. Na ty nové, o hodně delší, jsem si už docela zvykla, ale nejezdí tak rychle... nebo si to bojím na nich ještě pustit? To nevím, uvidím příští rok.
A teď se těším, že až odejde návštěva, se naložím do horké vany a pak půjdu hezky chrupkat do postýlky ♥ Jajaj...

Fotky mám, bylo jich přesně 200. Ale některé jsme musela vymazat, protože byli mázlé - alias zrcadlovka už asi očividně mrzla jako já :D. Ale některé jsem vcelku dobré. Jenom mě moc mrzí, že jedné nové klisničky jsou hrozně tmavé, zrovna zalezlo sluníčko, tak je sem asi nedám :(. Ale na zbytek se těšte. Malinkatá ochutnávka u článku a o nových koníčcích zítra, zatím ahoj a dobrou noc ;)
A Vitťoušek :)

Fotogalerie - Silent Hill

10. února 2012 v 10:10 | liška |  Fotogalerie


Máme tu další fotogalerii.
Na těchto fotkách můžete najít nádherného draftíka, Silent Hilla
Pozor, ať Vás neuhrane jeho pohledem ;)
A teď už vzhůru na fotky :)
Přednastaveno :)

Breyer Classic Shetland Pony 2012

8. února 2012 v 16:21 | liška |  Breyer novinky
Breyer o ní napsal: Tato Shetlandka je krásná zástupkyně jendoho z nejstraších Britských plemen! Může být těžké tomu uvěřit, ale právě Shetlandi jsou nejsilnější koně na světě (v poměru k velikosti)

Můj názor: Vcelku pěkná, opět Blue Roanka (myslím)na moldu Classic poničku. Také Vám příjde, že tento mold má úplně "vyvoraný výraz"? Né že bych chtěla nějak ahnit napříkla di mojí Dimtrý, ale když na ní tak koukám... :D. Má takové malinkaté nožička robusní tělíško s velkým bříškem. Tato klidničku není zas tak špatné, jen mě mrzí, že je velmi podobné té, z Halloweenského setu, který již mám. No, velmi podobná... jak se to vezme... Ta z Halloweenského setíku je "prorostlá" a má malinkaté Sabino znaky, ale tato má jen groše... no já nevím, příjdou mi prostě hodně podobné. Breyer by mohl na tomto moldu udělat třeba palomiňačku, ouuh ♥
Tuto poničku chtít nebudu, s Dimitrý sjou si velice podobné a sama Dimy se mi líbí více :)

Jak se líbí/Nalíbí Vám? :)

Přednastaveno

Statistiky 30.1.-5.2.

7. února 2012 v 20:34 | liška |  Statistiky
Navstevnost za minuly tyden (30.1. 2012 - 5.2. 2012) je:
Pondeli: 61
Utery: 57
Streda: 48
Ctvrtek: 55
Patek: 69
Sobota: 53
Nedele: 42

Celkem: 385
Minule: 307 lidí
Zlepšení o: 68 lidí

Děkuji, za tak krásné zlepšení. Děláte mi hrozně velkkou radost :)

Já nestínám psát, netsíhám fotit. Zima je, ale kupodivu těch - 20°při lyžování 'přežíváme', je to v pohodě.
Já se mám vcelu dobře, i když dneska jsme měla docela smolnej den. Ztratila jsem lyžařský brýle (Spadli mi s prominutím z tý mý kreténský helmy... je mi malá, je rozbitá, má to 'poutko¨na brýle rozbitý... chjo :/), ze snowboardu jsem dneska měla neuvěřitelný křeče do noh... zrovna celou nco sněžilo, tak byl hlubočák. Já myslela, že mi tam musí něco křupat.
Ale pak se dneska objevila jedna, no vkastně tři když to tak vezmu :D, stiné věci. Byli jsme v Zell am Zee, brácha si chtěl koupit nějakou hračku, tak jsme vlezli do nějakých suvenýrů, že tam ěmli i ěnjaké hračky a tak... tak jí líně koukám po regálech... a pak jsem málem dostala infarkt :D :D Ano, modří už vědí, určitě víte, co jsem tam našla... (kruciš, proč neumím dělat na notebooku srdíčka :D). A pak jsem pištěla celou cestu.,.. nějak tomu furt nemůžu uvěřit, i když jsou to úplný prckové... více Vám o tom napíšu, až přijedu. Ale bystřejší určitě pochopili :D

Tak já zase pádím, čauky :)

Rakousko, jako nedobytná pevnost

4. února 2012 v 21:31 | liška |  Blog a moje kecy
No, spíše by sedělo - Rakouský internet jako nedobytná pevnost, hehe.
A ano, jsem to já, jsem tady, woow!! Nikdy tady nebyl internet a teď, juchů... prý je to nově :)

Cesta teda nebyla nic moc, dlouhá (tedy na mě dlouhá), skoro šest a půl hodiny. Nemám ráda jízdy v autě a jsem poté celá rozlámaná. Ale jsme hrozně mco ráda, že jsme tady :).
Bohužel nahoře na Kitzstainhornu dnes byla mlha a mínus 22, huh. Ale zítra půjdeme asi lyžovat až po obědě a pokud bude na ledovci stále stejně, nejspíše budeme lyžovat na dlouhatánských sjzedovkách. Docela se těším :)
Večeře dnes byla úžasná, hlavně potom pravý rakouský trhanec (něco jako trhané palačinky) a s vanilkovým krémem... Mňam!
A co ten internet? No, marně jsme se snažili se připojit a nakonec to šlo. Já s tátovým notebookem, kámoš se svým noteboočku od Applu a jeho mladší sestřička na Ipadu, jak ona se má... :) Ale jsme tady! každýmu zvlášť dali jiné heslo na wifi. Hurá :)

Ale celý odpoledne jsme v pokoji, který je naprosto úžasný a teda veliký, jsem snad celé odpoledne psala povídku. Jakou? Ne, Drakness Lives ne, mám novou. Zatím beze jména, už má asi 5 dílů, které sem budu postupně dávat. Tedy, pokud budete chtít... chcete? Přísahám Vám, že se Vám bude líbit, doufám, dávám si s ní opravdu hodně práce, snažím se, ale hlavně mě to moc baví. Téma je to neokoukané, určitě. Koně tu jsou, ale né jako halvní postavy, či jako mluvící bájní tvorové, či co, ale jako nromální koně, normální živá zvířata, která nemluví.
Tak prosím, každý, dko si to přečte, prosím, prosím, napište mi, jestli to má cenu sem dávat, či si to mám dál spát jen pro sebe. určitě to nebude něco zdlouhavého jako Darkness Lives, ale opravdu, mělo by se Vám to líbit, doufám, mooc doufám. tak prosím, napište mi. Ještě Vám enchci ani okrajově vyzrazovat, o čem to je, napište, jestli by jste s ena to třeba koukli a poté, já sem dám úvod a třeba bych sem tedy začala dávat ty díly, jak budete chtít. Ale asi, až přijedu domů, tady je net pomalý a spíše budu psát ;)
prosím, prosím, napište mi to
Já vždy o něco prosíma z celkových 4 komentářů na to odpoví jeden, prosím, všicjni odpovězte. Opravdu mě to baví, pšíu docela rychle, mám už to celé promyšlené, tak jen napište, zda by jste to tady chtěli :)

Hlásím odjezd!

4. února 2012 v 2:59 | liška
Tak jo, jsou zhruba tři ráno a my vyrážíme směr Kaprun, uff. Těším se, ale jak píšu už ais po sté - docela se bojím těch mrazů. Snad budeme stále zdraví :)

Net tam asi nebude, nepamatuju si to, tak s ebudete muset spokojit s pouze 2 článkama na týden... eh, nějak jsme vůbec nestíhala, pardon :D :D.
Ale já tam PC Budu mít, takže budu psát ais povídku plus... mám námět na jednu další. Vím, že to plácám pátý přes devátý - Chvíle tahle potom tamta... ale mylsím, že by ten námět nebyl zas tak špatný.
No, určitě pokud zbyde čas tak jí na tátově notebooku zkusím napsat a pak se rozhodnu, zda jí sem dám, nebo ne :)

Na cestu se se mnou vydává Rolnička, Don Vitta se svým kamarádem Dolbym, dále Caravellka, Samatha (SM Draft) a malá Stormynka. Uvidím, jak to s fotkama výjde, protože jelikož tam budou doopravdy takové strašné mrazy, tak mojí zrcinu ani z pokoje nevystrřím, abych mi ještě nezamrzla holka jedna :/ :(

Tak jo, musím se rozloučit. Když toto píšu, je pár minutek po půl deváté a já musím jít spát, za pár hodinek vstáváme a vyrážíme.
Tak se tady mějte mco pěkně, omluvte že vůbec nebudu psát ani obíhat a mějte se moc, moc pěkně a za týden, ahoj ;)


Přednas

Peter Stone Chips

3. února 2012 v 20:48 | liška
A1/1 / 6 let


Arabský plnokrevník / 8 let
xxx nefunkční xxx Don Vitta
Appaloosa / 10 let
Dolby xxx nefunkční xxx
American Paint Horse / 12 let
xxx nefunkční xxx Michelangelo
Quarter Horse / 8 let
Temple Magnifieé xxx nefunkční xxx
Hannoverský kůň / 5 let
Morgan / 8 let
xxx nefunkční xxx Silent Hill
Percheron / 12 let

Předělávky

3. února 2012 v 16:30 | liška
Konečně je volno, uuf, škola je opravdu poslední dobou strašná.
My už dnes/zítra v ncoi, někdy kolem 3 ráno odjíždíme směr Rakousko, mastečko Kaprun a hora Kitzsteinhorn. Těším se hodně, i když s ebojím, abychom vůbec mohli tam "nahoře lyžovat", když tam má být okolo - 30°, heh. Ale dole v městečku jsou také moc pěkné sjezdovky, tak si beru Snowboard a při nejhorším budeme lyžovat tam ve městě :).

A proč ten nadpis?
Omlouvám se, že zase napíšu, ale zase lehce rekonstruuji, hehe :D. Já sjem hrozná! Ale například do sekce "Naši koně" jsem přidala Chipsíky a vlastně celé ty šťítky předělávám :D. Dolám je na stejný styl, ořezávám z nových fotek ze Zrcky... chci prostě, aby to vypadalo, co nejlépe. Nejspíše i udělám rozcestník pro Zaměstnance Ranch :)
Já jsme rpostě hrozná! Když... psát se mi moc nechce a chci, aby to tady bylo co nejlepší, alespoň v tomto ohledu, když já jsem to slabé místo :)

Tak se prosím kdyžtak nedivte, že zde přibudou nějaké články, bez možnosti přidávat komentáře, opět lehce rekonstruuji, rekonstruuji :D

Breyer Classic Scale Pony Care Set

2. února 2012 v 15:48 | liška |  Breyer novinky
Breyer o něm napsal: Tento krásný poník je v rokou své krásné ošetřovatelky a k Vám přichází v tomto krásném setu, novém pro rok 2012, obsahuje: Panenku velikosti Classic, Appaloosa poníka s dečkou, pytlík s krmením, kbelík, kartáč, stříkající láhev a "košík"

Můj názor: Další nový setík, pro rok 2012, hmmm. Classic panenka má zase naprosto příšerný, doslova vymatlaný výraz, jak jinak. Vybavení v setíčku docela pěkný, ale koník mě nějak moc zaujal. Tdey je zatím vídět jen hlava, pod dečkou s beruška však skrývá určitě krásnou dečku, nuže, počkáme si na více fotek :). Ale zatím s emi tento ste mco nelíbí, ano určitě je roztomilý, ale nějak moc mě neoslovil. Hlavně se mi nelíbí ta hlava poničky, no Modroočku nikdo nemá :D

A jak se líbí/nelíbí Vám?

Shrnutí měsíce ledna 2012

1. února 2012 v 16:33 | liška |  Statistiky

• Napsala jsem jen 41 článků, chabéé. Ale nějak jsme neměla vůbec čas, ani nálaud, byli jsme chvilku na horách... hlavně to bylo složité ve škole, no jo, uzavírli se známky. Ale s celkovým výsledkem, výzem, jsme opravdu spokojená :)
Chtěla bych napsat více článků, ale pochybuji, že se mi to povede. O jarňákách určitě budu psát (máme je od 13. února), ale týden před tím, takže již od dnešní soboty, jedu na Kaprun lyžovat do Rakouska a zatím nemám přednastaveno, ale vůůůbec nic. Možná přednastavím nějakou fotogalerku, hodnocení, maximálně nějaké ten profílek, mžoná povídku, pokud to stihnu, uvidím :)

○ Tento měsíc byl perný, těžký, jak již jsem psala, především ve škole. Ale přesto to nebylo zas tak nic hrozného, dalo se. Ale jsme hrozně ráda, popravdě, že už je po něm - po výzu a teď už nás čekají jen hory a jarňáky ♥

• Přijeli k nám celkem 2 úžasné přírůstky! A to oba včera, Irský Tinker Just Walking in Pride, prostě Walkís. A dalším byl nádherný Appaloosa Chips, Don Vitta - Vitouš, Vítek :)

○ Zúčastnili jsme se skvělé NYLS 2012 v Praze, z které jsme s koníky nadšení :)
Také jsem nahlásila spoustu koníků do Photo Show u Silvery a brzy začnu přihlašovat i do CABHB Photo Show :)

A nějaké předsevzetí na únor?
Nepolevit ve škole, stále sem psát, více obíhat a hlavně, užít si hory a týden zaslouženého volna :)