Přečtěte si novou povídku Art of Living!

Dust of Time 12. kapitola

26. června 2012 v 17:03 | liška |  Povídky
Čas běžel přes hory obepínající království, plynul stále rychleji.
Bonnie trávila ve vesnici stále více času, začleňovala se do ní. Postupně se seznámila s většinou skupiny, které Leslie vedla. Také se sama zdokonalovala v umění šermu a ve střelbě z luku, avšak Leslie stále porazit nedokázala.
I když jí, ať si to sama nepřipouštěla, začínalo na lidech z vesnice záležet, nepřestala dodávat informace a odpovídat na otázku chlapce z lese, Blaina, který je posílal dále až na hrad. Zjistila, že i onen muž s lesa se osobně zná/znal s Leslie, více se o to však nezajímala.
____________________
Opět ta samá stodola, sluneční svit procházející mezerami mezi prkny, měkká sláma a další slunečný den. Avšak tentokrát zde nespí 2 soby, jen jedna dívka.

Cosi dívenku pošimralo na obličeji, tak se pomalu začala protahovat a otevřela své hnědé oči. Otočila se, aby se jí naskytl pohled na onoho krásného chlapce, nejspíše zase bez oblečení, ale on nikde. Vždy ale stával déle než ona, kde může být? Dívenka se rychle posadila a začala se rozhlížet kolem sebe, opět on nikde. Rychle se oblékla a seskočila na zem stodoly. Opět nikde nikdo, když se podívala za kupu sena, byla zde jen její klisnička tara, po bělouši chlapce zde nebylo ani stopy. Rychle na sebe navlékla oblečení a vydala se vstříc dalšímu slunečnému dni.

Celá vesnice byla tichá, jako jen málokdy. Byla neděle, tak se nikdo do práce nehnal, raději se po dlouhém a náročném týdnu vyspali. Leslie se plahočila úzkými uličkami a snažila se najít alespoň nějaký život. Kromě kvokajících slepic a štěkajícího velkého černého psa opět nic. Po chvíli Leslie pochopila proč. Přes největší ulici vesnice šli vojáci. Znavení z bojů, těšící se ke svým rodinám. Ubohý Krugovi pěšáci. Avšak vedl je muž s tváří, kterou Leslie bohužel až moc dobře znala. Přitiskla se ke zdi a čekala. Lidé se vojáků báli, proto raději zůstávali ve svých domovech. Báli se o své životy, zdraví, ale také aby vojáci neodvedli jejich dalšího syna či někoho bez soudu a neoprávněně neodvlekli na hrad.

Většina z nich by si nikdy k meči a boji ani nepřičichla, ale z každé rodiny se musel nejstarší syn stát vojákem, jinak byla rodině potrestána. Ale někteří se stále k armádě vraceli, vedli ji do dlouhých a perných válek a bojovali za Kruga, podporovali ho, věřili mu a byli mu zcela oddaní. Tyto generály a vůdce dokázal panovník velmi dobře odměnit.
Dívka stále stála nalepená ke zdi bez hnutí, ale uvnitř jí samotné se sváděl boj. Ten generál jí připravil o jednoho z jejich nejbližších, nikdy od té doby ho neviděla, nevěděla zda je/byl zraněný, kde je, či jestli dokonce nezemřel. To tento vůdce měl na tom všem velký podíl, to on Blaina zranil né-li zabil a dostal ho do vězení na hrad. Meč dívce samovolně sklouzl z pochvy u pasu do jejím pravé ruky. Věděla, že by proti nim všem neměla šanci, avšak v tomto vojsku vracejícím se z bitev bylo i pár vojáků od nich z vesnice, ale chtěla pouze jednoho.
Zdravý rozum jí od této činnosti odrazoval, ale nohy se přikrčili a chystali vyskočit zpoza rohu. Ještě jednou otevřela oči a uviděla malou plavovlasou dívenku, Ginny, jak na ní prapodivně kouká a ukazuje prstem, ať jde za ní. Hřmot brnění vojáků už byl slyšet z dálky, přešli bez povšimnutí a byli ten tam. Leslie už si jich nadále nevšímala, zandala meč do pochvy a odešla za Ginny.

"Co se děje?" zeptala se, když vkročila do mosazných dvěří za malou Ginny. Ta rychle doběhla k ostatních v místnosti a všichni se nahlas rozesmáli a zakřičeli: "Šťastné narozeniny Leslie!" Dívka se rozesmála a přiběhla k nim.
Mezi lidmi poznala Margaret a George, Ginny se svými rodiči, kupodivu i Bonnie a celou rodinu Matthewa společně s Jessie (její nejlepší kamarádkou) a tlupou dalších jejich sourozenců, Matthew zde však nebyl.
Leslie bylo toho dne 18. Všichni ji srdečně popřáli silné zdraví, štěstí a speciálně Jessie nesměla zapomenout dodat něco tom, ať se pohnou z místa s Mattem.
Dívenka se smála na všechny okolo, klábosila s nimi… Bylo pro ni něco nádherného, že se všichni tito lidé sešli zde, kvůli ní. Děkovali jí za její činy, za to kolik toho pro ně dělá, ona však vždy odvětila, že jim to všem dluží a že nikdo nebude moci splatit to, co pro ni udělali. Všem jim na ní záleželo, i naopak. Každý k ní měl ojedinělý vztah.

Po chvíli jí jakási ruka popadla a odvlekla ven a dívka tak konečně hleděla do těch známých čokoládových očí. Chlapec jí letmo políbil a rychle se rozeběhl v dál, ukazoval na Leslie, ať běží za ním. Proběhli celým městem, až se zastavili u malé louky, kde čekali jejich koně. "Kam proboha jedeme?" smála se dívka na chlapce, "Uvidíš" to už oba seděli na koních a Mattův bělouš hnal vpřed, Tak ho rychle následovala.

Oba ladně seskočili za svých koní a dívenka se zvědava podívala na Matta. "Zavři oči" Leslie to ochotně udělala. "Nepodváděj!" usmál se chlapec a oči jí zakryl ještě svou rukou.
Po chvilce došli k jim známému potůčku a vodopádu. Matthew se postavil naproti Leslie, obličeje těsně u sebe a konečně jí odkryl ruku z očí. "Všechno nejlepší, zlato"
Když se dívka rozhlédla, vykulila oči. Na trávě vedle průzračného potůčku leželo jídlo, svíčky… vše tak nádherně poskládané, až z toho Leslie přecházel zrak. Nikdo nic podobnéh pro ni nikdy neudělal. "Posadíš se?" vytrhl jí Matthew z úžasu. Leslie mu skočila kolem krku a dlouze ho políbila. "Miluju tě, nezapomeň na to, nikdy" zašeptala mu do ucha a opět ho lehce políbila. Matthew jí po chvilce zvedl do náručí, až dívka vypískla a dobrou chvíli zde blbli jako malí. Po chvíle se však odebrali do měkké trávy a .... Toto dopoledne bylo jen jejich.
___________________________

Když toho dne Leslie přišla do domu, kde vyrůstala, již na ní Margaret s Georgem čekali. "Potřebujete něco?" otázala se Leslie, když vstoupila do domu. "My… něco pro tebe máme" než na to stačila dívenka cokoli odpovědět, vytahovala již Margaret malou obálku. "Co je to?" vzrostla míra zvědavosti u Leslie. "Raději se posaď" přitakal George. "Když tě chlapci z vesnice jako malou našli v lese… nebyla jsi zde jen ty s Tarou jako hříbátkem. Tohle bylo u tebe." Leslie vyskočila ze židle a přistoupila pomalu k dvojici. Tyto slova ji opět vrátili do již zapomenutého období, jejího raného dětství. "Nevěděli jsme, co to znamená, ale právě byl ve vesnici doktor, který tě prohlížel, když tě našli a prý je na obálce napsáno, že je to pro tebe…" "Či nějak tak" dodal druhý. Leslie strnula. "Panebože" a opět se posadila. "A myslíme, že teď je ta správná doba, abys to dostala." Položili obálka na stůl před dívka. Ta na něj chvíli jen koukala a až po chvíli se odvážila se obálky dotknout. "Děkuji" podívala se dívenka unaveně na pár. Ale opět se zarazila. Srdce jí bušilo jako o závod. "Víš, co tam může být?" položila ruku Margaret na dívčino rameno. "Vím" otočila se na ni a pohlédla jí do fialkových očí. "Je to velká věc, nesmíš být…" chtěla opět paní něco doříci, ale v tom jí George přerušil: "Bylo by lepší, kdybys jsi to otevřela někde sama" Leslie jen přikývla, znovu jim poděkovala, objala je a s hlavou plnou myšlenek se vydala za Tarou a s ní k řece.
U řeky se opět posadila do trávy a hleděla na úhledně složenou obálku. Přejížděla prsty po jejím okraji. Na přední straně poznala úhledně napsané její jméno. Už už se odhodlala, že obálku otevře, ale strach jí stále bránil. I když Leslie 'vládla meči a luku', bojovala… stále to byla citlivá dívka, která měla jeden velký sen. Najít své rodiče. A teď, po 15-ti letech zde před ní nejspíše ležela odpověď na všechno. Žádné další úvahy, proč ji nechali v lese, zda před někým neutíkali, na čí byli straně, jestli jí tak zachránili život, jelikož i na jejich hlavu byla napsaná odměna… Konec toho všeho. Konečně se odhodlala obálku otevřít. "Jsem připravená. Chci vědět pravdu!" vykřičela větru. Obálka povolila a uvnitř ležel úhledně složený papír. Dívce se tajil dech. Pomalu ho otevřela a hleděla do řádků. Oči se jí zalily slzami, jelikož tomu nerozuměla. Oči pátraly mezi řádky po něčem známém, ale stále viděly jen úhledně sepsané a náhodně poskládané klikyháky. Prsty přejížděla po několik let starém papíru a snažila se pochopit zprávu, oznámení… cokoli, co jí měl tento papír říci. Nic
_____________________________________________________________________________________________________________
Slibovaný další díl povídky, snad se bude líbit. Teď už to bude jenom zajímavější a zajímavější ;) Už se to konečně začíná rozjíždět. A zásobu mám, ještě 4 již napsané kapitoly, tak čekejte bombardaci ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pompin pompin | Web | 27. června 2012 v 6:26 | Reagovat

Jo přidám si tě ;)

2 Petra Petra | Web | 27. června 2012 v 21:48 | Reagovat

Ahoj hele jak sis mě chtěla přidat tak sem na to nějak zapoměla takže si tě zapisuju do SR ty mě nemusíš jak chceš :-)

3 Caroline-RSD Caroline-RSD | Web | 28. června 2012 v 18:35 | Reagovat

Zajímavé!:D
A NAPÍNAVÉ!
Skvěle spisuješ :)
Jsi skvělá!Nádherně se to čte!:)
Ještě vždy přidat písničku která vše vistihuje,a bude to dokonalé!O_O

4 Carrie22 Carrie22 | Web | 29. června 2012 v 18:41 | Reagovat

Konečně další díl! Úžasné!
Woow, Leslie je už 18? Myslela jsem si, že je mladší.. :D
Jsem zvědavá, co mělo být v tom dopise.. hmm.. těším se na pokračování :)
A Caroline má dobrý nápad s těma písničkama.. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama