Přečtěte si novou povídku Art of Living!

Červenec 2012

Raději bez nadpisu

28. července 2012 v 21:32 | liška
Nej, nej, nej!
Miluju jí :)
No... co říci?
Lehce, slučně řešeno, na to tay kašlu, no jo. Sice jsem teďka týden byla doma, ale absolutně jsem tady na to neměla náladu. Přes tyhle prázdniny (a není ještě ani zdaleka konec) se stalo pár věcí, které mě donutily dělat další... mimo počítač a net. Například jsme byli v Parze a s bráškama jsme byla na "The Amazing Spider-manovi".. věnuju tomu samostatné článek, je to naprosto dokonalý film. Úplně něco jiného než předešlá triologie, má to hdoně, co do sebe :) Každý den jezdím na kole, cvičím, vařím (a dá se to jíst!) a učím se nové věci. A hlavně mám hrozně dobrou náladu a poprvé ve svém životě si připadám nějak užitečná, a že na mě někomu záleží. A také si poprvé v životě připadám alespoň trochu hezká. Je to zvláštní, stačilo pár událostí... a hned to pozvedlo sebevědomí z bodu mrazu.
Tak promiňte, ale užívám si jinak a jinde, ale vy to určitě pochopíte. Jsou prázdniny, kdo by tady chtěl prosedět celý den? :) Raději se potím jak blbec na kole, abych vypadala alespoň trochu jak člověk, mohl by si m někdo splést třeba s tuleněm či lachtanem. Lítám, vznáším se blbnu :). Jsem a ještě budu dlouho dítě, tak proč si to neužívat krucinál? :D
A zítra odjíždím na tenisový tábor. Je to takové rodinné, jezdím tam už od 7-mi let každý rok. I když nesnáším běhání a tak, tady t v pohod přežívám :D. Ale jedu už zase s bráchama (ale tam se k nim nehlásím, ani oni ke mě, tak co? :D)... ale i se spolužačkou, tak si to snad užijeme :).
Poté budu pár dní doma, pak pojedu na chatu, kam si vezmu notebook, takže to už bych tady měla zase být. Ale prosím, snad mě ze všeho omluvíte a nevymažete. A když vymažete, tak vymažete, co se dá dělat.
(Krucinál, umím se míň a míň vyjadřovat)

Tak zatím ahoj, užívejte prázdniny ;)

Dust of Time 14. kapitola

22. července 2012 v 20:33 | liška |  Povídky
Letní vánek si pohrával s jeho černými vlasy a on sám stál za jedním ze silných stromů smíšeného lesa a pozoroval malou dívku sedící u potoka. Měl hrozné nutkání se za ní rozběhnout a obejmout ji jako tenkrát. Ale nesměl. Již tolik toho spolu prožili, zažili… a on teď přešel na druhou stranu. Na nikom mu nezáleželo tak, jako na této dívce. Znali se odmala, v podstatě, co Leslie našli. Byl o 2 roky starší, také sirotek, kterému však rodiče zabili a on bydlel u svých prarodičů.
Vždy byl do této dívky zakoukaný, zamilovaný. Oslňovala ho.
Zaryl špičky svých prstů do kůry, aby něco nevykřikl. Již rok s ní nemohl promluvit! A co když toto bude poslední možnost? Velký plán již brzy začne, i když by teď nechtěl, on toho bude nedílnou součástí. Chtěl Leslie zachránit, ale postavit se proti celé armádě a samotnému Krugovi…
Nevydržel to. Popošel o krok k dalšímu stromu, blíže k dívce a vzpřímeně se postavil. "Zlatovlásko" zašeptal větru. Byla to její přezdívka již od dob, když byli malí. Měla dříve až blonďaté a třpytivé vlasy.
Dívka strnula. Dech se jí zastavil a až po chvilce se postavila na nohy. Když se otočila za hlasem, lapala po dechu. "Panebože" špitla. Duhovky se jí rozšířily, dech zrychlil a po celé tváři se roztáhl široký úsměv. Rozeběhla se ke chlapci a skočila mu do náruče. Po tvářičkách se jí zase začali valit slzy, ale tentokrát slzy štěstí. "To není možné, není možné…" šeptala si, ale smála se a chlapce nechtěla pustit. "Ty žiješ" hlesla, když konečně chlapce pustila. "Jak vidíš" zasmál se. "Blaine… já se o tebe tak bála. Nevěděla jsme, kde jsi, co se děje… pokoušeli jsme se dostat na hrad, když tě chytili…" vzlykala, on jí opět objal. "Šššš, ššš. Všechno je v pořádku. Neplač, Maličká. Teď jsem tady. Minulost daleko za sebou, dobře?" hladil jí po vlasech a utíral jí slzy. "Ale… už mi neříkej maličká. Už mi není sedm." Rozesmála se a stírali si velké slzy z tváře. Blaine se nemohl jinak než usmát. Byla tak roztomilá.
Pro Leslie to byl šok. Myslela si, že je Blain mrtvý, či stále někde chudák sám v útrobí hradu… ale najednou zde stál před ní. Živý, zdravý, v plné síle. Zhruba před rokem ho Krug chytil, uvěznil. A oni se k němu nemohli dostat. Sice nikdo nebyl zabit, ale zranění byla velká. Největší újmu však měla Leslie samotná. Pro dívku byl Blaine hrozně důležitý. Byl to člověk jí nejbližší, znal jí až moc dobře, více než by ona sama chtěla. Znali se od malička, dříve si spolu hráli, i před jeho 'zmizením' si byli velmi blízcí. Tolik jí toho naučil.
Když byl na hradě, bylo to pro Leslie jedno z nejtěžších období života. Znáte jaké to je, přijít o někoho blízkého. A on se jí vryl jak do duše, tak i do srdce.
Jen tak zde seděli, povídali si, vzpomínali na staré dobré časy.
"Uteč se mnou" vyhrkl najednou Blaine. "Když jsme byli malí jednou v noci, když jsme koukali na hvězdy, slíbila jsi, že se mnou utečeš." "Ale pak vyšlo slunce a realita ukázala svou pravou tvář" zadívala se mu dívka do tmavých, uhrančivých očí. "Leslie… bude to pro tvé dobro. Bude se zde dít tolik špatných věcí… Věř mi, já byl na hradě" naléhal. "Nemůžu všeho nechat a odjet. Nemůžu je opustit" "Bojím se o tebe." Dodal. Obličeje teď měli blízko u sebe a hleděli si do očí. "Nemusíš." Odvrátila Leslie zrak. "Toto už není sranda, věř mi." "Dokážu se o sebe postarat. Vždycky, znáš mě." Hledíc do nebe ze sebe sázela jen několika-slovní odpovědi. "Ale pořád jsi jenom člověk." "Změňme téma." Navrhla. "Tákže… jsi pořád ještě s chlapcem? Mattem?" "Ále, že ty jsi vždycky měl rád takováhle témata. Ty drbno!" rozesmála se a dloubla ho do žeber. "A ano, jsem." "Hmm, nikdy jsem ho neměl rád. A miluješ ho?" hleděl jí opět přímo do očí a čekal na odpověď. Dívka znejistěla, otázka jí zaskočila. "Co je to za otázku?" "Jen odpověz" "Ano" odsekla a otočila se.
"Leslie, já… jestli ne teď tak už nikdy. Musím se tě na něco zeptat." Zeptal se po další skoro několikahodinové konverzaci na jiné téma. Měli si toho hold hodně, co říci. "Asi vím, co chceš říci. Prosím, nekaž tuto chvíli, prosím." Avšak Blaine se nedal odbít: "A co já. Co cítíš ke mně?" dívka se postavila a otočila se. "Gratuluju. Zkazil jsi to" chtěla odejít, ale chlapec jí chytl za ruku. "Jen odpověz, Leslie. Je to moc důležité" přitáhl si jí k sobě a ruku jí položil na bok. "Učil jsem tě tancovat, pamatuješ?" usmíval se na Leslie, ta se mu ale vyvlíkla ze sevření a uskočil o metr dál. "Leslie…" naklopil roztomile hlavu k jedné straně a hleděl na dívku. Zvedl se vítr a čechral dívčiny dlouhé a krásné vlasy. "Ty jsi člověk, na kterém mi hrozně záleží. Nejvíce ze všech mě znáš, tolik jsme toho spolu prožili. Když jsi byl… pryč… jako by mi chyběl kousek sebe samé. Ale miluju Matta. Já nemůžu…"opět se jí zlomil hlas, ale slzy nepřišli. Stála a hleděla do lesa. Pocity se v ní bily, proplétali se. Nikdy nechápala pocity, které k černovlasému chlapci měla. Cosi jí k němu avšak táhlo. Byla to ale opravdu láska? Nikdy si nedovolila o tom takto přemýšlet.
"Já nevím, co k tobě cítím. Ještě jsem nenašla pro to, to správné slovo." Chlapec pomalu přistupoval k Leslie. Teď stál těsně na ní hledíc přes ní do lesa. "A co si vlastně představuješ pod zamilovaností? Pod slovem láska?" "Ne, Blaine, přestaň" chtěla opět Leslie odejít, ale stála jako přibitá. Cosí jí nedovolilo udělat krok vpřed. "Když člověk druhého zná natolik, než sám sebe? Nejraději by s ním trávil každou minutu svého života? Respektuje jeden druhého?" dívka se neotočila. Bála se, co bude následovat. "Když se za každým dotykem skrývá něco víc? Když v každém slově je skrytý význam? Když vše je hlubší a silnější?" přejížděl jí prsty po celém těle. Dívka byla stále napjata. Udělal se jí velký knedlík v krku a najednou neměla, co říci. Aniž by chtěla, tak se její tělo otočilo a hleděla teď přímo do tmavých očí. "Když by jeden za druhého položil život? Není to ta láska, o které všichni básní?" jejich obličeje byli těsně u sebe. "Proč by jste se tolikrát pokoušeli mě zachránit? Mohli tě zabít." jeho obličej posmutněl. Ani jeden se však nemohli odvrátit, stále si hleděli do očí. "Neboj se doopravdy milovat, Leslie. Máš na to právo, jako každý jiný. A zasloužíš si být doopravdy milována více, než kdokoli jiný." Hladil ji po tváři a po vlasech. Leslie stále nic nemohla říci, sama v sobě cítila neuvěřitelný boj. "Já nemůžu…" podařilo se jí konečně otevřít pusu. "Můžeš všechno, co si jen zamaneš" šeptal chlapec. A pak se to stalo. Jejich obličeje byly čím dál tím blíže. Blaine políbil dívku, ale ona se nebránila. Několik letmých polibků, než se chlapec odtáhl. "Je to jen na tobě. Víš kde mě najdeš" věnoval poslední letmý pohled Leslie a zmizel v lese.
Nechal tam samotnou Leslie. Na ní toho bylo za jeden den až moc - její rodiče, narozeniny, Matthew, Blaine, popravdě ani poslední noci moc nespala… a také uslyšela roh zahajující lov 'pánů', takže Krug byl blízko. Chtěla utéci, rozběhnout se od toho všeho, ale když chtěla udělat krok, zatočila se jí hlava, promítl se jí celý dnešní den v jediné sekundě a ona dopadla do zelené trávy. Omdlela a při pádu se bouchla o kámen do hlavy.
_______________________________________________
Bonnie seděla u dveří Blainova domu a čekala. Když zahlédla černovlasého kluka v lese, hned se k němu vydala. "Tak teď jsi to teda majestátně po… podělal" vyhrkla a rozhazovala rukama na všechny strany. "Taky tě rád vidím." Odsekl a pokračoval k domu. "To tvé sledování lidí není hezká věc. Někdo si přeje mít soukromí" dodal otráveně nakonec. "Proboha… proč jsi jí políbil?" strčila mu do zad, až zrychlil krok a až po pár krocích se mohl zastavit. "My se jen tak nezáme… nevíš a nemusíš vědět všechno." Pokračoval, aniž by se na ní podíval. "Ale ty toho víš očividně více, jak já. Proč jsi mi neřekl tohle? Co víš o Lesliiných rodičích?" osočila se Bonnie a mrskla po něm obálku s dopisem. Chlapec jí otevřel, ale hleděl do klikyháků stejně bezmocně jako před tím Leslie. "Proč jsi mi neřekl, že je to ta ztracená princezna?" ztišila hlas a dostala se blíže k Blainovi. Byla první, kdo to doopravdy vyslovil. "Opravdu jsi si myslela, že by se Krug takto honil jen za obyčejnou zlodějkou? Zlodějové jsou otravný hmyz, ale ona je něco jako šelma mezi nimi. Zlatý poklad. Je pro něj hrozba. Trůn je v tomto státě dědičný a je jedno, jestli je předám budoucí královně, dceři, či budoucímu králi, synovi." "A ona to neví, že ne?" "Ne. A také se to nesmí dozvědět, né teď. Bylo by to pro ono samotnou nebezpečné" "Proto jsem také zabavila ten dopis."

"Bonnie, já… já už s tímto nechci pokračovat. Nedokážu to. Nechci mít vinu na tom, co se stane." svěřil se dívce, když došli do domu. "Když už jsme u té hry na pravdu…Neměla bych to říkat, ale záleží mi na nich. Na těch holomcích z vesnice. A na Leslie. Nechci je poslat na smrt. Je jako já. Musí mít nějaký důvod, proč jsme stejné a já jsem tady." "Nemusíme. Když budeme držet při sobě a vymyslíme plán…" chtěl pokračovat, svítala v něm kapka naděje. "Dokážeme ho přelstít. No, je na našich zprávách závislý, ne?" rozjasnila se Bonnie. Jako by jí 'ruplo v bedně' a začala přemýšlet jinak. Opravdu nikomu nechtěla ublížit. "Zatím jen sbírá informace, než vše začne… nesmíme to nechat dojít tak daleko!"
Avšak jejich veselé nápady 'zadupal do země' rytíř, který se k nim blížil. Nesl zprávu z hradu, po které se na chvíli zatajil dech a ztvrdl úsměv na tváři obou posluchačům. Svým hlubokým hlasem pronesl: "Hra začala!"
_______________________________________________________________________________________________________________
A další díl, pár jich ještě mám v zásobě. Mám ale otázečku, čte to ještě někdo? :)
Začíná mě to bavit, ale nechce se mi to spát jen pro sebe ;)

Model Challange - 18. den Největší model

22. července 2012 v 10:10 | liška |  Challenge/Výzvy
Největší model je rozhodně Traditional klisnička Irského Tinkera, Kuchi.
Stále si pamatuji, jak jsme ji dostala, jak mamka místo ní koupila někoho jiného a pak se to složitě měnilo... No jo maminka :D
Ale jsem za ní moc ráda, je to sice těžší a větší, ale přitom krásná a elegantní dámička, která u nás na rancji má krásné 2 potomky, Bluebell a Creamsicle, doufáme, že budou po mamince ;)

V pohodlí své rozlehlé peřinky

21. července 2012 v 21:18 | liška
Čauvés!
Dnes jsem po týdnu přijela z tábora, o kterém jsem Vám psala. Zpočátku jsme z toho měla obavy, ale stačilo tam pár chvil... a cítila jsem se zde jako doma :).
Celé to bylo naprosto úúúžasné! Ta parta, vedoucí, program, koníci... Mám určitě spoustu krásných vzpomínek :). Například z dnešního plavení... přeju to každému zažít ;). A byla jsem v první skupině na ježdění a dokonce jsme i skákali křížky a kolmáčky!! Moje první pořádné skoky.... jupíjéééj :D.
Ale hrozně jsem si tam oblíbila jednoho valáška jménem Lestat. Úžasný to koník, tmavě hnědý, ale mladý a měl jednu blbou, hodně blbou vlastnost. Má úžasné chody, krásně skáče to všechno ano, ale někdy mu prostě křupne v palici a rozletí se a nedá se zastavit. Když se mi to na něm stalo poprvé, málem jsme nabrali trenéra :D. Nevěděla jsem, co dělat, ale poté jsme pochopila jeho zajímavou logiku. Když se takhle rozletí tak se prostě musí sedět, sedět a sedět a pobízet a pobízet. A ono ho to přestane bavit. To je takové to "Hurá, převezu jezdce" ale když jezdec ukáže, že ho to dokonce i baví či mu to nevadí , tak se zklidní. Ale druhý den mi zase v jeho výjevu vypadl třmen a tak se mi podařilo slítnout, hehe. Zase mám všechno špinavý :/. A naražený záda, ale to k tomu patří. Pak jsem na něj zas vylezla, en se mi nechtělo už tu hodinu cválat, hehe :D. Jinak má nejpohodlnější cval ze všech koní, na kterých jsem kdy jela :). A včera, lidičkové, jsme skákali!!! Johooo :D. Můj sen :). Skákala jsem na Lestátkovi... no, bůh ví, jak jsem mu tam chudáčkovi lítala na zádech, ale bylo to moje první opravdové skákání... Sice jsem málem spadla (skákání bez třenů je zajímavé :D), ale nakonec jsem to useděla. A vedoucí nás fotily, takže nejspíše budou i fotky :). Poté Vám ukážu Lestíka ;)
Ale dneska jsem měla zase Coalku, snad nejhodnější a taky nejpomalejší kobylku tam... ale ten cval... jak mě ještě bolely ty záda a ona má takový prapodivný cva, tak jsem několikrát hnusně hrkla do sedla až jsem nemohla dýchat. Ale pak to plavení bylo úžasný. Sundali jsme si chapsy, pérka, ponožky, vyhrnuli si rajtky a Ťapali jsme rybníkem. A kobylka furt hrabala, takže jsme byla durch celá :D. Ale celé to bylo skvělé... A "dokázala jsem si", že nacválám každého koně, krom toho našeho Matýska... jajaj. No, snad se to brzy nějak neučím, já se chci učit skákat! :D
Nebo včerejší bojovka, která se protáhla ža do kukuřice :D. Ty pokecy na chatkách, dny trávené u koní, Mička u mě v posteli, vození těch ostatních dětí (začátečníků)... prostě všechno. Neuvěřitelný a rozhodně nezapomenutelný týden :)

Raději už Vás nebudu otravovat, zlatíčka ;)
Teďjsem až do 30. doma, možná budu pát, možná ne, to určí moje nevyzpytatelná nálada ;). Ale rozhodně nechci tyto dny prosedět u PC ;)

Model Challange - 17. den Nejmenší model

21. července 2012 v 11:00 | liška |  Challenge/Výzvy
Jelikož MW nesbírám, mým nejmenším moldem bude nejspíše ležící SM Red Roan hříbě. Měřila jsme ho a ma výšku má pouhých 2,5 cm, prďolka :)
Avšak, kdybych to brala pouze u Traditionalů, nejmenší by byla Night Snowflake, jedna z Modrooček :)

Model Challange - 16. den První model, který ti někdo daroval

20. července 2012 v 7:59 | liška |  Challenge/Výzvy
Ta paměť... to je hrozná věc.
Ale pokud si dobře pamatuji, první koník, kterého mi někdo daroval, byla krásná strakatá kobylka Painta jménem Lea de Vall. Mám jí moc, moc ráda, je nádherná.
Áji ještě jendou, a né naposledy, děkuji :)

Model Challange - 15. den Model, který pro tebe něco znamená

19. července 2012 v 10:11 | liška |  Challenge/Výzvy
Sice už jsem zde tohoto koníka, hned na začátku, zmiňovala, ale toto "ocenění" bych nemohla dát nikomu jinému.
Mám na mysli Salpicada.
Byl to můj první Breyer Traditional vůbec, přijel s polečně ještě s Beexooty a Nookuhe a setíkem Stablů, ale Salpík je mi nejblíže.
Všechno to se mnou prožil, viděl mé slabší chvilky ve sbírání, nálady, kdybych nejraději se vším sekla... je to koník, který mi vždy vykouzlí psměv na tváři. Byl to první "model" na výrobky, první kůň na focení a ježdění od jezdců... hrozně pro mě tento koník znamená a nikdy, nikdy (né že by ostatní ano) bych ho neprodala, i kdyby bylo bůh ví co.

Model Challange - 14. den Model, který fotíš nejraději

18. července 2012 v 8:58 | liška |  Challenge/Výzvy

Po dlouhém rozhodování jsem nakonec vybrala Isadoru Cruce. Fotit ji můžete stále a při tom jsou fotky stále zajímavé... má tolik různých "poloh" odkud jí fotit a vždy se před foťákem krásně vybarví. Její fotky jsou prostě něčím jiným, zajímavý a při tom, řekla bych, že krásným :)

Fotoglerie - Party Dot

17. července 2012 v 14:14 | liška |  Fotogalerie

Opět tu máme nějakou tu fotogalerii.
Dnes na fotkách najdete Stop Slidinga Appaloosáka od Mazla, jménem Party Dot :)
Fotky jsou ještě z Corfu, ale jsou takové.. no dospěla jsem k závěru, že se mi tento koník fotil docela špatně ;)
Ale koukněte na fotky a posuďte sami ;)
Přednastaveno

Model Challange - 13. den Model, který nerada fotím

17. července 2012 v 8:54 | liška |  Challenge/Výzvy
Je pár koníků, kteří se mi fotí lépe, někteří hůře, ale opravdu nerada fotím asi Onyxe.
Přiznám se, že se zrckou jsem ho ještě nezkoušela fotit, ale i dříve nebyl zrovna mým oblíbeným moldem k focení. Je sice krásný, ale je glossy a ještě k tomu jeho barva je tmavá, takže je velmi složité najít mu někde místě, kde by vynikl a zase se od něj slunce tolik neodráželo (Gathering Storm se kupodivu fotí lépe :))
Omlouvám se, lepší fotku nemám

Model Challange - 12. den Model, u které by jsi si přála, aby byl skutečný

16. července 2012 v 11:01 | liška |  Challenge/Výzvy
Jak se mi začíná rozrůstat sbírka, je čím dál tím těžší si vybrat.
Ale nakonec jsem vybrala :).
Kdybych si ze své sbírky měla vybrat koně, u kterého bych chtěla, že je skutečný, byl by to asi Starlight. Dle mě naprosto úžasný, nádherný kůň. A ještě k tou westerňáček... je to zlatíčko. Mít takového doopravdvého koně, jsem v sedmém nebi :)

Model Challange - 11. den Model, na který jsem nejvíce pyšná

15. července 2012 v 11:11 | liška |  Challenge/Výzvy

No, tak toto bylo opravdu těžké.
Chtěla jsem to brát z pohledu různých LS, ale nakonec jsem zvolila kobylka, za kterou jsme hrozně ráda, že jí mám. Jistě, mám velmi rád celou mou sbírku a jsem na ně pyšná, ale toto je prostě kobylka, do které jsem se zamilovala na první pohled. Má několik 6. a 5. míst z různých LS, ale pro mě je to elegantní jednička ;). Mlucím samozřejmně o El Jazzbell :)

Sem a zas pryč

14. července 2012 v 16:38 | liška
Ahoj :)
Ano, ano, nepíši, ale omlouvala jsem se Vám, že budu a jsme pryč. Dnes jsme přijeli z Vojnáče a zítra odjíždím s Ájou (jak jste se mohli dočíst na jejím ranchi) a ještě s jednou spolužačkou na koňský tábor do Mratína, no, jsem na to zvědavá. Snad to přežijeme ve zdraví a nepozabíjíme se ani mezi sebou... pokud ano, tak mě tu za týden asi optě máte na krku :)

Teď jsem dosti unavená,... poprvé jsme v životě ujela první den 43 a druhý den 53 km na kole... ještě k tomu v kopcích... můj osobní rekord! A ano, pochopili jste, opravdu nejsem cyklista :D. A poté jsem vypila to grepové pivko, povídala si s kámoškou... a nkonec jí o půlnoci usnula v půlce rozhovoru :D. Ale všechno, všecičko jsem jí pověděla a hned je mí lépe, lépe se mi dýchá, přemýšlí ;).

Raději už Vás textem nebudu zatěžovat. Jen chci moc poděkovat všem, kteří sem stále chodí, i když jsem pryč.
Takže za týden, sbohem a ještě jednou díky! :)
Přednastavené máte zbývající články Model Challange ;)

Model Challange - 10. den Nejvíce flekatý model

14. července 2012 v 10:10 | liška |  Challenge/Výzvy

Rozhodovala jsme se mezi Sheikema právě Approsem, kterého jsem nakonec zvolila. Ale Sheika jsem již zde při něčem jiném "ukázala" a Appros sám má mnohem zajímavější a rozhodně nepravidelné flíčky. :)

Model Challange - 9. den Nejnovější model

13. července 2012 v 9:00 | liška |  Challenge/Výzvy
Tak nejnovějším modýlkem je určitě Gathering Storm, úžasný Teplokrevný hřebeček od tety :)
Nemohu se na něj vynadívat, ty jeho očka pohled, celkově zbarvení, zajímavá lysinka, či co to je... Je to nový klenot :)

Model Challange - 8. den První model, který jsem si koupila

12. července 2012 v 7:49 | liška |  Challenge/Výzvy
Teď jsem se poohlédla i do řad Schleichů, na svůj prvvní model vůbec.

Tuto kobylku jsem dostala již ve svých 4 letech, takže rok 2002, takže před 10-ti lety, páni... to je let :)
Kupodivu si to pamatuju. Bylo to v Praze, po očkování či braní krve na alergologii a zašli jsme do takového, dnes již neexistujícího, malého obchodního domu, kam jsme chodívali vždy, když jsme byli v Praze. Už si nepamauji, jak se jmenoval, ale vždy jsem tam chodívala na takový kolotoč uprostřed a okolo malé obchůdky :)
A hlavně v této době, po Jurášce (ano, tak jsme jí pojmenovala ;)) jsem měla čím dá tím více Schleichů. Dostávala jsem je třeba jako dárek do nemocnice od rodičů, v tomto věku jsme tam díky záchvatům trávila dost času. Rozhodně na ní a pár těch starších koníků mám úžasné vzpomínky :)

Hlásím odjezd :)

11. července 2012 v 22:25 | liška |  Blog a moje kecy
Tááákže, lidičkové. Nebudu to protahovat, zítra ráno odjíždím na jakousi "pánskou jízdu", kam jezdí otcové s dětmi... jezdím tam už odmalinka, je to tam prostě nejlepší. I když nás tam letos jede extra málo... no, pořádně se vyzpovídám, mám tam super kámošku, budeme jezdit na kolech... všechno bude oukej :)
Přijíždíme v sobotu a v neděli rovnou frčím na koňský tábor, s Ájou a ještě jendou spolužačkou. No, jsem na to zvědavá :)
Takže tu od zítřka až do 21. července nebudu, omlouvám se.

Nic s emi pořádně nechtělo přednstavovat, ale na každý den zde máte Model Challange, takže tu alespoň něco bude ;)

Já si jdu lehnout, ať už ten můj čím dál tím divnější mozek konečně vypne a třeba zase začne pracovat na ty správný otáčky (jo zlobí mě!)... jsem nějaká vadná. Krucinál... že se to děje vždycky o prázdninách... z jednoho důvodu by se měli prázdniny zakázat... no, tedy, já bych se už netrápila, to je jak trn na jinak hladkém stonku růže. Akorát jsem si ho nezabodla do prstu... už zase. Au :/ Ještě tak vědět, jak to dopadne. Jestli se bát dalšího bodnutí, či čekat na krásný květ na konci stonku. Sliby chyby, že.

Promiňte, nevšímejte si mého monologu, stejně nevíte oč jde (No to víte, že mluvím o trnu, kterej jsem si bůh ví kam zabodla... zlatíčka ;)). To já si jen tak stěžuju... chjo :/. Promiňte
Ale dobrou noc, a užívejte si prázdniny!! ;) Já si je pokusím užít, jak jen to půjde... Spíš se bojím, že zcvoknu :D

Model Challange - 7. den Nejstarší model (Rok výroby)

11. července 2012 v 10:10 | liška |  Challenge/Výzvy
Jelikož tuto "Modelovou výzvu"nedělám i z hlediska Schleichů (kde bychom se dostali opravdu daleko do historie) můj nestarší model zhlediska roku výroby je krásný hnědák jménem Flash. Zakladatel svého moldu, vyráběn v letech 2004 ař 2007.
Věřím, že někomu příjde obyčejný (někomu možná, jako mě ne :D), ale je to úžasný model. I když je to "obyčejný hnědáček", má úžasné stínování, oči.. celkově je docela propracovaný a celkově jak tohoto koně, tak tento mold miluji :)

Nový strakatý obyvatel

10. července 2012 v 18:29 | liška |  Něco k ranchi
Včera navečer konečně přijela teta z USA... jak já jsem je dlouho neviděla. Bratránka jsme jenoho viděla před 3 lety a druhého nikdy... to jsou kuliočkové :). Krasavci. A Tomík, ten menší mi hnedka dal pusinku :D. Bratránciii... a teta... to je jak moje sestra, mám ji hrozně ráda :)

A teta mi někoho přivezla, panejo, jeden z mých vysněnějších koníčků. Pokukovala jsem po něm již dlouho :P

POkud chcete vědět, kdo to je, klikněte na celý článek ;)

Model Challange - 6. den Model, který jsem přemalovala

10. července 2012 v 10:10 | liška |  Challenge/Výzvy
Model, který jsem přemalovala, mno. KOní už jsem přemalovala hodně, teď jich mám 5 rozdělaných, ale nedodělaných.
Ale do dnešní "výzvy" jsem vybrala moje historicky první CMko, ještě dělané na FD Kacanovi jménem Red Point a rovnou na FD vyhrála 2. místo v těchto přemalovných konících :)
Bohužel mám jen tuto tmavou fotku :)
Ale dnes už jí jaksi přemlovávám... hehe :D

Statistiky 2.-8.7.

9. července 2012 v 22:51 | liška |  Statistiky
Navstevnost za minuly tyden (2.7. 2012 - 8.7. 2012) je:
Pondeli: 19
Utery: 23
Streda: 38
Ctvrtek: 37
Patek: 55
Sobota: 52
Nedele: 59

Celkem: 283
Minule: okolo stovky
Minule jsem sem statistiky nedala, ale byly opravdu nízké. Děkuji za zlepšení ;)

Promiňte, nějak nestíhám, rději běhám venku, než abych seděla u PC, chápete ;)
A dnes přijela tetea z USA a bratránkové! Poprvé jsme viděla to malé sluníčko Tomíka... úžasní bratránci ;)

Model Challange - 5. den Model, který byl nejlevnější

9. července 2012 v 10:02 | liška |  Challenge/Výzvy
Dostala jsem jistě mnoho koní jako dárky, ale vybrala jsme si našeho Indiánského Appaloosa hřebce Waganeesku. Dostala jsme ho od Áji k Vánocům společně ještě s Palomino hříbátkem. Ještě jednou Áji, díky moc za něj :).
Waganeeska je nespoutaný hřebec plemene Appaloosa, potomek původních indiánských koní.
Mě tedy ucchvátil na první pohled, má hrozně zajímavé zbarvení :). A dokonce nám i na CLS vyhrál krásnou modrou kokardu! No prostě malý šikulka :)

Várka nováčků

8. července 2012 v 21:09 | liška |  Něco k ranchi
Již je to delší chvíli, co k nám přjelo několik nováčků.
Nebudu to zdržovat, tímto Vám je chci představit :)
Omlouvám se za kvalitu fotek, jsou foceny teď večer, takže nejsou nic moc
Prvním přírůstkem je krásný Anglický plnokrevník, hnědé barvy, velikosti Peter Stone Chips, které ho jsme získali od Appy na SLS se jménem Barbaro. Mamka mi ho však dala až teď, k výzu :)
Dalším koníčkem je moje Princeznička.Jméno má až mco jednoduché, prosté, je to prostě "My Princess".
Zlatá holčina s úžasným zbarvením Palomino Appaloosky s modrými očky, zlatice :)
Dalším je můj vytoužený Arábek, tentokrát pd Mazla.
Miluju tento SM mold, je mí líto Paríska, který byl hrozně pokšrábaný a je z něj Princznička... ale teď je ještě hezčí ;)
Tento mold chci již dlouho a ještě jendou mco děkuji Mazlovi, že mi umožnila ho mít, ještě k tomu za tak dobrou cenu ;). Se jménem, zase, mi pomohla Ája a jmenuje se Prince Magnum (královská garda!!), syn jejího Mahnuma Psyché
Další je opět můj vysněný model a opět od Mazla.
Je to krásný skákající Starlight, ale opět potřebuji jiné jméno, protože už ednoho jak SM tak Tradi Starlighta mám, napadá Vás zase jméno? :D A také váhám nad plemenem... Nejspíše to bude Jupiter (díky Áji :))
A další je opět nová krasavička od Mazla. Nádherné palomino Paso Fino kobylka :)
A představte si, že opět bez jména :D
A poslední přírůstek je tento roztomilý prcek, dáreček od Mazla :).
Appaloosa hříbátka malované Lintith.
Prosím, prosím... jméno od Vás bude lepší než něco ode mě :)

Tak, to jsou všichni naši nováčci.
Ale prosím, prosím Vás o jména, já opravdu na ně nejsem :)
Děkuji

Model Challange - 4. den Model, který byl nejdražší

8. července 2012 v 9:09 | liška |  Challenge/Výzvy
Mým nejdražším koníkem byl určitě Donnatelo, s původním jménem od Stona McKinnley. Stál myslím, že 89 dolarů (Já si to nepamatuji :D), ale když to beru i se včemi poplatky a poštovným, tak mě vyšel na 107 dolarů. Není to nějaká "perlička" za několik stovek dolarů, ale já ho miluji. Má krásnou palominu barvu, groše, flíčky, pohled... je to zlaťáček. ;).
Prostě další Paintík, který ti vykouzlí úsměv :)
Bohužel zatím nemám jeho žádné dobré fotky, tato fotka je z SLS a vyfocena Appaloosou!

PS: A brzy k nám přijede další koník za 89 dolarů... heh :P. Ale nechte se překvapit ;) Sama jsem na něj hrooooozně zvědavá :D

Fotogalerie - Ghost of Halloween

7. července 2012 v 17:29 | liška |  Fotogalerie


Po delší době zde máme zase nějaké fotky.
Na těchto fotkách můžete nalézt jednoho z našich novějších koní od Mazla, krasavce Shetlandského plemene jménem Ghost of Halloween. Letěl se mnou až na Corfu a toto jsou fotky z této řecké destinace ;)

Ale omlouvám se, některé fotky jsou trochu víc na jedo brdo :/


Model Challange - 3. den Model, na který se podívám a hned mi je líp

7. července 2012 v 10:32 | liška |  Challenge/Výzvy
Je to čím dál tím těžší. Koní mám opravdu dost a vybrat z toho vždy jednoho... fuuu, to je těžké

Ale nakonec jsem vybrala. Je to koník, který mě při pohledu hned dokáže rozesmát, nebo mi vykouzlit úsměv na tváři. Jeho barva, mold... a celkově kůň. Jeho rozumnějící očka a mnoho dalších plusových věcí. Je to Harrison, který k nám přijel teprve na CLS 2012, jako první Peter Stone Stadard u nás.
Je to Zlaťáček :)

Novinky 6. července

6. července 2012 v 20:18 | liška |  Dny na ranchi
- Prázdniny nám pomalu, ale jistě pádí v dál... ale času je ještě dost :). Jak se máte vy? Kde jste, či kam pojedete? Já mám prázky dokonale rozfofrované, takže se omlouvám, že tu opravdu mco častu nebudu. Ale někde bude net, ale na táborech opravdu nevím, kde bych ho hledala... :D. A proč taky. Nechci celé prázky prosedět u PC. I když, já nevydržím na jednom místě, takže o to se bát nemusím :D
My jsme právě na Šumavě, jak jsme již psala. Včera ty kopce, tfujky... a dneska jsme dopoledne byli v Německu v německém Národním parku, kde jsme chodili "v korunách stromů", mají zde takové chodníčky v korunách stromů, tak 6-10 m nad zemí. To bylo super :). Ale když tam někdo strčil do nějakého stromu, on se tak rozhoupal. Docela strašidelné :).
Ale poté jsme zase jeli na kolch, fuj, vedro, komáři, hovada, vosy... :D. Ale tohle bylo docela dobré, kopečky jen minimální (když nepočítám cestu zpátky do mírného kopce :D), ale blížila se bouřka. Noo, dobře, každý máte strach z něčeho, přiznejte se. A já mám panickou hrůzu z bouřky, ještě k tomu když jste na kole v lese a 8 Km od auta. No, ale a ti blázni, naši a ještě ta jedna rodina chtěli jet do té bouřky. Já vůbec nevím, co to se mnou bylo, ale najednou jsem se úplně rozklepala (div jsem nespala z kola( a tekly mi z očí slzy, aniž bych věděla, že brečím. Takový strach jsem ještě nemšla, fuu... No ale samozřejmně jsem musela ještě tak 3 Km jet. Ale pak už jsem se s mámou otočila a jela jsem. Nechápala jsem, co to mělo bbýt, takhle jsem se ještě nikdy nechovala a nikdy se mi to nestalo. Ale hlavně jsme rychle (Museli jsme dát rekord :D) dojeli do auta, daleko, daleko od nějaké bouřky. Blesky jsou hezké na koukání z oken domu, to jedině ;)

- Naši koníčci se určitě mají doma dobře. Mimochodem nám přibyl doma jeden nováček, a to PS CHips Thoroughbred koupený od Appy z SLS, jménem Barbaro. Mamka mi ho dala za výzo :). No joo, ještě jsem se "nepochlubila"! :D Měla jsem, kupodivu, samé jedničky. To je na tercii (osmičku) řekla bych docela dobré ;). Snad se to brzy nějak nezlomí.

- Zde mám Cefíka, Glorii a několik Stablů, chtěla jsem je fotit, ale přijíždíme zpět do hotelu až navečer a to většinou prší. Tak ftky asi odsud nebudou, promiňte.

- A ještě jsem málem zapomněla! Čekejte zde fotky i mých bratránků. V pondělí přiletí!!! Jupííí! Tetu již jsem neviděla 3 roky, většího bratránka Richiho jsem viděla naživo 1x, jako malého a druhého, malého Tomíka jsem naživo neviděla nikdy. Těším se na ně, na kluky jedny :). Bydlení v USA má hold svá plus i mínus... tetě se hrozně stýská a to se jí ani nedivím.
PS: A možná mi někoho přivezou, hehe... :D

A co jinak? Jakpak se máte vy? :)

Model Challange - 2. den Neoblíbený model

6. července 2012 v 17:59 | liška |  Challenge/Výzvy
A je tu 2. den Model Chllange a na téma je Neoblíbený model. Opět dosti těžké.

Za neoblíbený model jsem nakonec vybrala Sheika.
Je to sice překrásný koník, Leopard Appaloosa... ale má i pár chybek a největší je jeho nestabilita. Skoro vůbec nestojí, i na poličce se o něj bojím. I docela špatně se fotí. A dokonce se mi rozmazali některé jeho černé flíčky. Ale naopak má úžasnou flekatou hlvičku a strakatý čumáček a kukuček :)

Bohužel mám od Sheika jen né moc kvalitní a dobré fotky, tak tady jedna od Breyera ;)



Model Challange - 1. den Oblíbený model

5. července 2012 v 23:01 | liška |  Challenge/Výzvy
Ano, i já se přidávám k této 15-ti denní Modelové výzvě. Proč také ne? Je to rozhodně zajímavé, tak jdeme na první den! ;)

Zezačátku a rovnou takoáta těžká věc. Koní mám opravdu hodně, ale rozhodla jsem se pro Salpicada.

Bylo těžké si vybrat, ale Salpík byl můj první Tradi, vše si se mnou prožil a nikdy mě "nezklamal". Miluji jeho mold, to jeho větší bříško :D, zbarvení s těmi úžasnými fleky, kukuček... Je to rozhodně Pan Kůň, který si toto ocenění rozhodně zaslouží :)

Být, či nebýt?

5. července 2012 v 17:06 | liška
Být, či nebýt, to je oč tu běží.

Zdarec lidičkové. No, nějak se neozývám, co? Ale chodím sem každý den, koukám, jestli si nějaká dobrá duše řečte povídku... Znáte to zklamání, když Vás něco tolik baví, něco uděláte (v mém případě píšete) jste natěšení, jak se to ostatním bude líbit, nebo alespoň napíší svůj názor... všude komentujou všejaký blbosti a ono nic. To je mi hrozně líto. Já když mám čas, tak se snažím komentovat opravdu všechno, ach jo. No nic. Vím, že to á spoustu chyb, ale vydávám to jinde, kde si to lidé opravdu PŘEČTOU, snad to ocení více než vy.

Jinak, jak s emáte, co prázdniny? Já jsem právě na Šumavě, v sobě mám 10 Km na kolech po těchto kopcích a dalších asi 15 konečně po rovince! Jak já miluju Polabí :D. Ty kopce jsou hnusný... brrr. A k tomu rozkvetlé kytičky... né, že by s emi nelíbily, ale stoupání v pařáku a pyly poletující všude kolem... jednoduše to mým plicím s alergiemi opravdu nedělá dobře. Ale jak vidíte, mám tady prcka a je tady internet, takže, mě tu máte :)

Ale teď jedna věc. Chci to tady opět rozjet, ale jak to tak kupodivu bývá, potřebuji k tomu Vaši pomoc. Chci opět začít obíhat, sem pravidelně přidávat, ať to jsou fotky (A že jich je pořehnaně, ukázka nových fotek u článku :)), normálně psát, přidávat profily, začít s 15 denní " a kupodivu i ty mé povídky. Je to věc, která mě baví a které se za každou cenu nechci vzdát ani zde na blogu.
Takže, chcete abych to tu znova rozjela? A pomůžete mi? :)
"Chcete mě?" :)

Dust of Time 13. kapitola

2. července 2012 v 8:33 | liška |  Povídky
"Ty mě už zase sleduješ?" vykřikla hnědooká dívka, když uslyšela nějaký hluk za ní v lese. Utřela si mokré oči a otočila se. Přesně věděla, kdo se tam schovává za stromy. "Očividně míváme často stejnou cestu" odsekla drze Bonnie a zamířila k druhé dívce. Leslie protočil oči a opět sebou kecla na měkký trávník. "Co to tam máš?" pátrala po prapodivné obálce Bonnie. "Ani sama nevím. Nepřečtu to." Sklopila Leslie hlavu, její pohled byl skelný a smutný. "To ten dotyčný tak škrábe, nebo…?" chtěla něco druhá dívka dokončit, ale až po chvilce jí došlo, že se jaksi Leslie neměla kde naučit číst, ani psát a nic podobného. Kroutila hlavou nad svojí blbostí. Když si od Bonnie vzala list popsaného papíru, sama sebe zarazila. Četla si sama pro sebe text a kulila jedovatě zelené oči. "A odkud že to máš…?" ani se na Leslie nepodívala. "George a Margaret mi to dali." Leslie zase nezvedla hlavu. Trhala stonky trávy a pohrávala si s nimi v prstech. "Počkej, ty tomu rozumíš?" zarazila sama sebe Leslie a vytřeštěně se podívala na druhou dívku. Ta jen lehce přikývla, když skládala papír zpět do obálky. Vypadala dosti překvapeně. Mnula si prsty a koukala do prázdna. "Co tam je?" Bonnie již otvírala pusu, ale zastavila se. "Je to pro tebe, neměl by ti to nikdo převypravovat nebo číst." "Bonnie, prosím. Ani nevíš, jak je to pro mě důležité." "Ale něco mě napadlo. Když ty mě učíš s lukem a mečem, řekla bych, že se i zlepšuju…" "Když myslíš" ušklíbla se jako svatoušek Leslie, ale stále hltala každé slovo druhé dívky. "Na oplátku bych tě něco mohla naučit já. Číst." dokončila konečně Bonnie svůj 'nápad'. "Vážně?" rozsvítili se hnědé oči dívky. "Když máte to štěstí a nechodíte do školy, tak mi bude potěšením tě potrápit jako učitelka" povytáhla Bonnie jedno ze svých dokonalých obočí. "Ani nevíš, jak ráda bych chodila do školy." "Takhle mluvíš, když jsi v ní ještě nikdy nebyla, věř mi Leslie. Vlastní zkušenost." tím oddálila Bonnie stávající téma, aby se Leslie nedozvěděla, co bylo v dopisu. Samotnou ji překvapilo, jak se dala Leslie lehce odbít. Samotnou Bonnie dopis překvapil a už se nemohla dočkat, jak to předhodí Blainovi. Proč jí to neřekl? Neměla to snad vědět? O co zde šlo?

"Víš, je to zvláštní" pokračovala Leslie. Bonnie jí teď chvíli nevěnovala moc pozornosti, ale toto ji opět stáhlo zpět na zem. "Co přesně?" "Čekat 15 let na něco. Zkoumat, hádat, bádat… a kdo ví, co ještě. A najednou je odpověď přímo před tebou. Bojím se, co mohu čekat. Celou to dobu jsem si říkala, že mě rodiče určitě měli rádi a byl tu nějaký jiný důvod, proč…" zlomil se jí hlas. Už to nebyla ta Leslie, kterou Bonnie viděla první den. Tu silnou, nebojácnou. Tohle byla normální holka, citlivá jako každá jiná. Slzy se jí kouleli po baculatých tvářích, zhluboka dýchala a odvrátila se od Bonnie.
Zelenooká dívka si ani nedovedla představit, jaké to musí být. Neznat své rodiče. Nedostat objetí, když ho potřebuje… I když možná Margaret s Georgem byli skvělá 'náhrada', nic nenahradí pravé rodiče. Nevědět, odkud je, jací byli či jsou… a nevědět, jestli je vůbec někdy ještě uvidí. "Nevím, zda jsem na to všechno připravená. Bude to tolik odpovědí" stále drobná dívenka popotahovala. I když má Bonnie udělat cokoli, bylo jí líto. Přitáhla si jí k sobě a pevně ji objala. "Milovali tě, hodně. Věř mi" "Byla jsem u nich 3 roky, jaktože si je vůbec nepamatuji? Vůbec nic Bonnie, ani ťuk" zasténala Leslie. "Někdy mozek nedovolí si vzpomenout na zlé zkušenosti. Možná se něco stalo a ty si na to nemůžeš vzpomenout. A byla jsi hodně malá. Ale už nebreč" pohladila jí po vlasech a pohlédla jí do napuchlých očí. "Miluju to tady. Hrozně si vážím toho, co po mě ostatní z vesnice udělali a nechtěla bych svůj život vyměnit, ale stejně bych chtěla vědět něco o mé pravé rodině. Kdo vlastně jsem." "To se ti nedivím" "Promiň, já si pořád stěžuju" špitla Leslie. "Ty máš rodinu, že?" podívala se hnědooká dívka na druhou po chvíli ticha. "Mám. No, měla jsem. Já… vlastně nevím, jak to říci. U nás, v 'mém světě' mám. Rodiče, prarodiče, strýce, tety, bratrance, sestřenice… Chci domů. Chtěla bych je opět vidět" zeskelnatěl se pohled tentokrát Bonnie. "Omlouvám se. A uvidíš, brzy je znovu zříš. A to určitě brzy." Objala tentokrát Leslie druhou dívku. "Vždycky jsem chtěla mít sestru, vyplakat se jí na rameni, pokecat, drbat všechny okolo." Koukala Bonnie stále na druhou dívku, jak si utírala slzy. "Já také" usmála se dívenka. "Třeba máme spolu šanci, jako sestry" převedla konečně jinam Bonnie konverzaci a Leslie konečně zase zvedla náladu.

Bonnie po další konverzaci dostala hlad, a proto se vydala zpět do vesnice. Leslie zde zůstala, ležela a přemýšlela. Myšlenky se jí ubírali různými směry. Od Matthewa, přes Bonnie, její rodiče, Margaret a George, Blaina… vše však končilo u Kruga. Jeho tvář se jí vepsala do paměti tak silně, že se objevoval ve většině jejich snů. Ale jako vítěz a poražena byla Leslie. Tyto myšlenky ale zaháněla, jsou to přeci jen sny, nic neznamenají. Jeho hrdelní smích jí stále doprovázel, oči budili ze spaní. Jako by ho již znala dlouho, velmi dlouho, skoro již od narození.
Nevěděla, kam se dříve ubírat, na koho myslet, za kým jít. Tento den již přinesl pár překvapení. Ale den ještě nebyla ni zdaleka u konce.
__________________________________________________________________________________________________
Zdar.
No, lehce to tu zkomírá, co? I když se úplně nehorázně nudím ani za mák nemám náladu sem něco přispívat. O já vím proč, že bych byla znechucená, unavená? To je možná ten pravý důvod. Ale teď nemyslím, tím, co se tady děje, i když, možná. Kupodivu někdo má problémy i jinde ;)
Možná sem někdy něco přidám, ale o prázdninách jsem jenom dma vždy pár dní, skoro celé někde jsem. Pokud Vám jde o obíhání, byla bych ráda kdyby jste si mě například z SRek nemazali, jsou ty prázdniny, ale je to na Vás.
Nejspíš sem někdy v dohlednu dodám fotky z Corfu, ale nejspíše sem budu přiávat povídku. I když se hdoně čtenářů "odpojilo", to je věc, která mě stále a stále baví a bavit nepřestane. Ještě k tomu začínám přepisovat Darkness Live, do něčeho alespoň trochu více čitelného :D. Jaksi tam nějaké věci pozměňuji a píšu jiným stylem. Uvidím, jestli Vám to sem někdy dám.
Ale Vy, užívejte si prázdniny, možná někdy naviděnou, třeba zase u nějaké mé povídky :D