Přečtěte si novou povídku Art of Living!

Dust of Time 13. kapitola

2. července 2012 v 8:33 | liška |  Povídky
"Ty mě už zase sleduješ?" vykřikla hnědooká dívka, když uslyšela nějaký hluk za ní v lese. Utřela si mokré oči a otočila se. Přesně věděla, kdo se tam schovává za stromy. "Očividně míváme často stejnou cestu" odsekla drze Bonnie a zamířila k druhé dívce. Leslie protočil oči a opět sebou kecla na měkký trávník. "Co to tam máš?" pátrala po prapodivné obálce Bonnie. "Ani sama nevím. Nepřečtu to." Sklopila Leslie hlavu, její pohled byl skelný a smutný. "To ten dotyčný tak škrábe, nebo…?" chtěla něco druhá dívka dokončit, ale až po chvilce jí došlo, že se jaksi Leslie neměla kde naučit číst, ani psát a nic podobného. Kroutila hlavou nad svojí blbostí. Když si od Bonnie vzala list popsaného papíru, sama sebe zarazila. Četla si sama pro sebe text a kulila jedovatě zelené oči. "A odkud že to máš…?" ani se na Leslie nepodívala. "George a Margaret mi to dali." Leslie zase nezvedla hlavu. Trhala stonky trávy a pohrávala si s nimi v prstech. "Počkej, ty tomu rozumíš?" zarazila sama sebe Leslie a vytřeštěně se podívala na druhou dívku. Ta jen lehce přikývla, když skládala papír zpět do obálky. Vypadala dosti překvapeně. Mnula si prsty a koukala do prázdna. "Co tam je?" Bonnie již otvírala pusu, ale zastavila se. "Je to pro tebe, neměl by ti to nikdo převypravovat nebo číst." "Bonnie, prosím. Ani nevíš, jak je to pro mě důležité." "Ale něco mě napadlo. Když ty mě učíš s lukem a mečem, řekla bych, že se i zlepšuju…" "Když myslíš" ušklíbla se jako svatoušek Leslie, ale stále hltala každé slovo druhé dívky. "Na oplátku bych tě něco mohla naučit já. Číst." dokončila konečně Bonnie svůj 'nápad'. "Vážně?" rozsvítili se hnědé oči dívky. "Když máte to štěstí a nechodíte do školy, tak mi bude potěšením tě potrápit jako učitelka" povytáhla Bonnie jedno ze svých dokonalých obočí. "Ani nevíš, jak ráda bych chodila do školy." "Takhle mluvíš, když jsi v ní ještě nikdy nebyla, věř mi Leslie. Vlastní zkušenost." tím oddálila Bonnie stávající téma, aby se Leslie nedozvěděla, co bylo v dopisu. Samotnou ji překvapilo, jak se dala Leslie lehce odbít. Samotnou Bonnie dopis překvapil a už se nemohla dočkat, jak to předhodí Blainovi. Proč jí to neřekl? Neměla to snad vědět? O co zde šlo?

"Víš, je to zvláštní" pokračovala Leslie. Bonnie jí teď chvíli nevěnovala moc pozornosti, ale toto ji opět stáhlo zpět na zem. "Co přesně?" "Čekat 15 let na něco. Zkoumat, hádat, bádat… a kdo ví, co ještě. A najednou je odpověď přímo před tebou. Bojím se, co mohu čekat. Celou to dobu jsem si říkala, že mě rodiče určitě měli rádi a byl tu nějaký jiný důvod, proč…" zlomil se jí hlas. Už to nebyla ta Leslie, kterou Bonnie viděla první den. Tu silnou, nebojácnou. Tohle byla normální holka, citlivá jako každá jiná. Slzy se jí kouleli po baculatých tvářích, zhluboka dýchala a odvrátila se od Bonnie.
Zelenooká dívka si ani nedovedla představit, jaké to musí být. Neznat své rodiče. Nedostat objetí, když ho potřebuje… I když možná Margaret s Georgem byli skvělá 'náhrada', nic nenahradí pravé rodiče. Nevědět, odkud je, jací byli či jsou… a nevědět, jestli je vůbec někdy ještě uvidí. "Nevím, zda jsem na to všechno připravená. Bude to tolik odpovědí" stále drobná dívenka popotahovala. I když má Bonnie udělat cokoli, bylo jí líto. Přitáhla si jí k sobě a pevně ji objala. "Milovali tě, hodně. Věř mi" "Byla jsem u nich 3 roky, jaktože si je vůbec nepamatuji? Vůbec nic Bonnie, ani ťuk" zasténala Leslie. "Někdy mozek nedovolí si vzpomenout na zlé zkušenosti. Možná se něco stalo a ty si na to nemůžeš vzpomenout. A byla jsi hodně malá. Ale už nebreč" pohladila jí po vlasech a pohlédla jí do napuchlých očí. "Miluju to tady. Hrozně si vážím toho, co po mě ostatní z vesnice udělali a nechtěla bych svůj život vyměnit, ale stejně bych chtěla vědět něco o mé pravé rodině. Kdo vlastně jsem." "To se ti nedivím" "Promiň, já si pořád stěžuju" špitla Leslie. "Ty máš rodinu, že?" podívala se hnědooká dívka na druhou po chvíli ticha. "Mám. No, měla jsem. Já… vlastně nevím, jak to říci. U nás, v 'mém světě' mám. Rodiče, prarodiče, strýce, tety, bratrance, sestřenice… Chci domů. Chtěla bych je opět vidět" zeskelnatěl se pohled tentokrát Bonnie. "Omlouvám se. A uvidíš, brzy je znovu zříš. A to určitě brzy." Objala tentokrát Leslie druhou dívku. "Vždycky jsem chtěla mít sestru, vyplakat se jí na rameni, pokecat, drbat všechny okolo." Koukala Bonnie stále na druhou dívku, jak si utírala slzy. "Já také" usmála se dívenka. "Třeba máme spolu šanci, jako sestry" převedla konečně jinam Bonnie konverzaci a Leslie konečně zase zvedla náladu.

Bonnie po další konverzaci dostala hlad, a proto se vydala zpět do vesnice. Leslie zde zůstala, ležela a přemýšlela. Myšlenky se jí ubírali různými směry. Od Matthewa, přes Bonnie, její rodiče, Margaret a George, Blaina… vše však končilo u Kruga. Jeho tvář se jí vepsala do paměti tak silně, že se objevoval ve většině jejich snů. Ale jako vítěz a poražena byla Leslie. Tyto myšlenky ale zaháněla, jsou to přeci jen sny, nic neznamenají. Jeho hrdelní smích jí stále doprovázel, oči budili ze spaní. Jako by ho již znala dlouho, velmi dlouho, skoro již od narození.
Nevěděla, kam se dříve ubírat, na koho myslet, za kým jít. Tento den již přinesl pár překvapení. Ale den ještě nebyla ni zdaleka u konce.
__________________________________________________________________________________________________
Zdar.
No, lehce to tu zkomírá, co? I když se úplně nehorázně nudím ani za mák nemám náladu sem něco přispívat. O já vím proč, že bych byla znechucená, unavená? To je možná ten pravý důvod. Ale teď nemyslím, tím, co se tady děje, i když, možná. Kupodivu někdo má problémy i jinde ;)
Možná sem někdy něco přidám, ale o prázdninách jsem jenom dma vždy pár dní, skoro celé někde jsem. Pokud Vám jde o obíhání, byla bych ráda kdyby jste si mě například z SRek nemazali, jsou ty prázdniny, ale je to na Vás.
Nejspíš sem někdy v dohlednu dodám fotky z Corfu, ale nejspíše sem budu přiávat povídku. I když se hdoně čtenářů "odpojilo", to je věc, která mě stále a stále baví a bavit nepřestane. Ještě k tomu začínám přepisovat Darkness Live, do něčeho alespoň trochu více čitelného :D. Jaksi tam nějaké věci pozměňuji a píšu jiným stylem. Uvidím, jestli Vám to sem někdy dám.
Ale Vy, užívejte si prázdniny, možná někdy naviděnou, třeba zase u nějaké mé povídky :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Carrie22 Carrie22 | 4. července 2012 v 17:10 | Reagovat

Bože, jsem zvědavá jak pes! :D Co v tom dopise jen mohlo být?! Pořád doufám, že se Bonnie nakonec přidá na tu "dobrou" stranu.. no uvidíme ;) Těším se na pokračování! :P

2 Petra Petra | Web | 4. července 2012 v 20:29 | Reagovat

sice nevím o co go ale píšeš moc poutavě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama