Přečtěte si novou povídku Art of Living!

Dust of Time 14. kapitola

22. července 2012 v 20:33 | liška |  Povídky
Letní vánek si pohrával s jeho černými vlasy a on sám stál za jedním ze silných stromů smíšeného lesa a pozoroval malou dívku sedící u potoka. Měl hrozné nutkání se za ní rozběhnout a obejmout ji jako tenkrát. Ale nesměl. Již tolik toho spolu prožili, zažili… a on teď přešel na druhou stranu. Na nikom mu nezáleželo tak, jako na této dívce. Znali se odmala, v podstatě, co Leslie našli. Byl o 2 roky starší, také sirotek, kterému však rodiče zabili a on bydlel u svých prarodičů.
Vždy byl do této dívky zakoukaný, zamilovaný. Oslňovala ho.
Zaryl špičky svých prstů do kůry, aby něco nevykřikl. Již rok s ní nemohl promluvit! A co když toto bude poslední možnost? Velký plán již brzy začne, i když by teď nechtěl, on toho bude nedílnou součástí. Chtěl Leslie zachránit, ale postavit se proti celé armádě a samotnému Krugovi…
Nevydržel to. Popošel o krok k dalšímu stromu, blíže k dívce a vzpřímeně se postavil. "Zlatovlásko" zašeptal větru. Byla to její přezdívka již od dob, když byli malí. Měla dříve až blonďaté a třpytivé vlasy.
Dívka strnula. Dech se jí zastavil a až po chvilce se postavila na nohy. Když se otočila za hlasem, lapala po dechu. "Panebože" špitla. Duhovky se jí rozšířily, dech zrychlil a po celé tváři se roztáhl široký úsměv. Rozeběhla se ke chlapci a skočila mu do náruče. Po tvářičkách se jí zase začali valit slzy, ale tentokrát slzy štěstí. "To není možné, není možné…" šeptala si, ale smála se a chlapce nechtěla pustit. "Ty žiješ" hlesla, když konečně chlapce pustila. "Jak vidíš" zasmál se. "Blaine… já se o tebe tak bála. Nevěděla jsme, kde jsi, co se děje… pokoušeli jsme se dostat na hrad, když tě chytili…" vzlykala, on jí opět objal. "Šššš, ššš. Všechno je v pořádku. Neplač, Maličká. Teď jsem tady. Minulost daleko za sebou, dobře?" hladil jí po vlasech a utíral jí slzy. "Ale… už mi neříkej maličká. Už mi není sedm." Rozesmála se a stírali si velké slzy z tváře. Blaine se nemohl jinak než usmát. Byla tak roztomilá.
Pro Leslie to byl šok. Myslela si, že je Blain mrtvý, či stále někde chudák sám v útrobí hradu… ale najednou zde stál před ní. Živý, zdravý, v plné síle. Zhruba před rokem ho Krug chytil, uvěznil. A oni se k němu nemohli dostat. Sice nikdo nebyl zabit, ale zranění byla velká. Největší újmu však měla Leslie samotná. Pro dívku byl Blaine hrozně důležitý. Byl to člověk jí nejbližší, znal jí až moc dobře, více než by ona sama chtěla. Znali se od malička, dříve si spolu hráli, i před jeho 'zmizením' si byli velmi blízcí. Tolik jí toho naučil.
Když byl na hradě, bylo to pro Leslie jedno z nejtěžších období života. Znáte jaké to je, přijít o někoho blízkého. A on se jí vryl jak do duše, tak i do srdce.
Jen tak zde seděli, povídali si, vzpomínali na staré dobré časy.
"Uteč se mnou" vyhrkl najednou Blaine. "Když jsme byli malí jednou v noci, když jsme koukali na hvězdy, slíbila jsi, že se mnou utečeš." "Ale pak vyšlo slunce a realita ukázala svou pravou tvář" zadívala se mu dívka do tmavých, uhrančivých očí. "Leslie… bude to pro tvé dobro. Bude se zde dít tolik špatných věcí… Věř mi, já byl na hradě" naléhal. "Nemůžu všeho nechat a odjet. Nemůžu je opustit" "Bojím se o tebe." Dodal. Obličeje teď měli blízko u sebe a hleděli si do očí. "Nemusíš." Odvrátila Leslie zrak. "Toto už není sranda, věř mi." "Dokážu se o sebe postarat. Vždycky, znáš mě." Hledíc do nebe ze sebe sázela jen několika-slovní odpovědi. "Ale pořád jsi jenom člověk." "Změňme téma." Navrhla. "Tákže… jsi pořád ještě s chlapcem? Mattem?" "Ále, že ty jsi vždycky měl rád takováhle témata. Ty drbno!" rozesmála se a dloubla ho do žeber. "A ano, jsem." "Hmm, nikdy jsem ho neměl rád. A miluješ ho?" hleděl jí opět přímo do očí a čekal na odpověď. Dívka znejistěla, otázka jí zaskočila. "Co je to za otázku?" "Jen odpověz" "Ano" odsekla a otočila se.
"Leslie, já… jestli ne teď tak už nikdy. Musím se tě na něco zeptat." Zeptal se po další skoro několikahodinové konverzaci na jiné téma. Měli si toho hold hodně, co říci. "Asi vím, co chceš říci. Prosím, nekaž tuto chvíli, prosím." Avšak Blaine se nedal odbít: "A co já. Co cítíš ke mně?" dívka se postavila a otočila se. "Gratuluju. Zkazil jsi to" chtěla odejít, ale chlapec jí chytl za ruku. "Jen odpověz, Leslie. Je to moc důležité" přitáhl si jí k sobě a ruku jí položil na bok. "Učil jsem tě tancovat, pamatuješ?" usmíval se na Leslie, ta se mu ale vyvlíkla ze sevření a uskočil o metr dál. "Leslie…" naklopil roztomile hlavu k jedné straně a hleděl na dívku. Zvedl se vítr a čechral dívčiny dlouhé a krásné vlasy. "Ty jsi člověk, na kterém mi hrozně záleží. Nejvíce ze všech mě znáš, tolik jsme toho spolu prožili. Když jsi byl… pryč… jako by mi chyběl kousek sebe samé. Ale miluju Matta. Já nemůžu…"opět se jí zlomil hlas, ale slzy nepřišli. Stála a hleděla do lesa. Pocity se v ní bily, proplétali se. Nikdy nechápala pocity, které k černovlasému chlapci měla. Cosi jí k němu avšak táhlo. Byla to ale opravdu láska? Nikdy si nedovolila o tom takto přemýšlet.
"Já nevím, co k tobě cítím. Ještě jsem nenašla pro to, to správné slovo." Chlapec pomalu přistupoval k Leslie. Teď stál těsně na ní hledíc přes ní do lesa. "A co si vlastně představuješ pod zamilovaností? Pod slovem láska?" "Ne, Blaine, přestaň" chtěla opět Leslie odejít, ale stála jako přibitá. Cosí jí nedovolilo udělat krok vpřed. "Když člověk druhého zná natolik, než sám sebe? Nejraději by s ním trávil každou minutu svého života? Respektuje jeden druhého?" dívka se neotočila. Bála se, co bude následovat. "Když se za každým dotykem skrývá něco víc? Když v každém slově je skrytý význam? Když vše je hlubší a silnější?" přejížděl jí prsty po celém těle. Dívka byla stále napjata. Udělal se jí velký knedlík v krku a najednou neměla, co říci. Aniž by chtěla, tak se její tělo otočilo a hleděla teď přímo do tmavých očí. "Když by jeden za druhého položil život? Není to ta láska, o které všichni básní?" jejich obličeje byli těsně u sebe. "Proč by jste se tolikrát pokoušeli mě zachránit? Mohli tě zabít." jeho obličej posmutněl. Ani jeden se však nemohli odvrátit, stále si hleděli do očí. "Neboj se doopravdy milovat, Leslie. Máš na to právo, jako každý jiný. A zasloužíš si být doopravdy milována více, než kdokoli jiný." Hladil ji po tváři a po vlasech. Leslie stále nic nemohla říci, sama v sobě cítila neuvěřitelný boj. "Já nemůžu…" podařilo se jí konečně otevřít pusu. "Můžeš všechno, co si jen zamaneš" šeptal chlapec. A pak se to stalo. Jejich obličeje byly čím dál tím blíže. Blaine políbil dívku, ale ona se nebránila. Několik letmých polibků, než se chlapec odtáhl. "Je to jen na tobě. Víš kde mě najdeš" věnoval poslední letmý pohled Leslie a zmizel v lese.
Nechal tam samotnou Leslie. Na ní toho bylo za jeden den až moc - její rodiče, narozeniny, Matthew, Blaine, popravdě ani poslední noci moc nespala… a také uslyšela roh zahajující lov 'pánů', takže Krug byl blízko. Chtěla utéci, rozběhnout se od toho všeho, ale když chtěla udělat krok, zatočila se jí hlava, promítl se jí celý dnešní den v jediné sekundě a ona dopadla do zelené trávy. Omdlela a při pádu se bouchla o kámen do hlavy.
_______________________________________________
Bonnie seděla u dveří Blainova domu a čekala. Když zahlédla černovlasého kluka v lese, hned se k němu vydala. "Tak teď jsi to teda majestátně po… podělal" vyhrkla a rozhazovala rukama na všechny strany. "Taky tě rád vidím." Odsekl a pokračoval k domu. "To tvé sledování lidí není hezká věc. Někdo si přeje mít soukromí" dodal otráveně nakonec. "Proboha… proč jsi jí políbil?" strčila mu do zad, až zrychlil krok a až po pár krocích se mohl zastavit. "My se jen tak nezáme… nevíš a nemusíš vědět všechno." Pokračoval, aniž by se na ní podíval. "Ale ty toho víš očividně více, jak já. Proč jsi mi neřekl tohle? Co víš o Lesliiných rodičích?" osočila se Bonnie a mrskla po něm obálku s dopisem. Chlapec jí otevřel, ale hleděl do klikyháků stejně bezmocně jako před tím Leslie. "Proč jsi mi neřekl, že je to ta ztracená princezna?" ztišila hlas a dostala se blíže k Blainovi. Byla první, kdo to doopravdy vyslovil. "Opravdu jsi si myslela, že by se Krug takto honil jen za obyčejnou zlodějkou? Zlodějové jsou otravný hmyz, ale ona je něco jako šelma mezi nimi. Zlatý poklad. Je pro něj hrozba. Trůn je v tomto státě dědičný a je jedno, jestli je předám budoucí královně, dceři, či budoucímu králi, synovi." "A ona to neví, že ne?" "Ne. A také se to nesmí dozvědět, né teď. Bylo by to pro ono samotnou nebezpečné" "Proto jsem také zabavila ten dopis."

"Bonnie, já… já už s tímto nechci pokračovat. Nedokážu to. Nechci mít vinu na tom, co se stane." svěřil se dívce, když došli do domu. "Když už jsme u té hry na pravdu…Neměla bych to říkat, ale záleží mi na nich. Na těch holomcích z vesnice. A na Leslie. Nechci je poslat na smrt. Je jako já. Musí mít nějaký důvod, proč jsme stejné a já jsem tady." "Nemusíme. Když budeme držet při sobě a vymyslíme plán…" chtěl pokračovat, svítala v něm kapka naděje. "Dokážeme ho přelstít. No, je na našich zprávách závislý, ne?" rozjasnila se Bonnie. Jako by jí 'ruplo v bedně' a začala přemýšlet jinak. Opravdu nikomu nechtěla ublížit. "Zatím jen sbírá informace, než vše začne… nesmíme to nechat dojít tak daleko!"
Avšak jejich veselé nápady 'zadupal do země' rytíř, který se k nim blížil. Nesl zprávu z hradu, po které se na chvíli zatajil dech a ztvrdl úsměv na tváři obou posluchačům. Svým hlubokým hlasem pronesl: "Hra začala!"
_______________________________________________________________________________________________________________
A další díl, pár jich ještě mám v zásobě. Mám ale otázečku, čte to ještě někdo? :)
Začíná mě to bavit, ale nechce se mi to spát jen pro sebe ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lorian Lorian | Web | 22. července 2012 v 21:33 | Reagovat

snad to přečtu později-nečetla jsem předchozí díly.-..

2 Horseen Horseen | 22. července 2012 v 21:40 | Reagovat

Já to čtu, já to čtu! A taky se to pekelně rozjíždí, vůůhůůů! držte si kloubouky etc. etc. Omlouvám se, dostala jsem se k tomu až teď. Je to skvělý, fakt se těším, jak to bude dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama