Krajina vypadala jako v pohádce.
Vše se při jarním ránu rozsvěcovalo, louky hráli všemi barvami a vítr si lehce pohrával s klasy obilí a zelenými lístky čerstvě obrozených stromů. Pokud jste pohledem zabloudili do lesů, jistě jste spatřili jak stád srnek přeskakuji větvě, či jak veverka skáče z větve na větev. Všude bylo ticho. Naprosté ticho.
Pokud však váš zrak nebyl moc bystrý, jistě jste si nevšimli několika postav skrývajících se v korunách stromů. Nehybné stíny. Jejich duhovky se rozšířili, tep zrychlil, když uslyšeli známý tluk kopyt.
Tětiva se napnula a Pffff. Cosi rychle proletělo vzduchem. Byl to ručně dělaný šíp s kovovým hrotem a jasně červenými peříčky na konci. Zabodl se do hliněné cesty před nohy koní. Ti vylekaně zařechtali a zastavili se. Najednou vylétl a druhý a hned po něm třetí šíp. Ty teď zabraňovali koním v průchodu.
Mezi stromy se objevila postava. Pomalu kráčela k šípům a hvízdala si známou melodii. Pochva s mečem se jí houpala u pasu, přes hlavu měla přetažený velký ručně vyřezávaný luk a na zádech toulec se šípy zakončené červenými peříčky. Pomalu napochodovala před šípy a koně. Naklopila hlavu a zadívala se na muže držící otěže. "Ty… Zase ty!" vykřikl a trhl otěžemi, až koně hlasitě zafrkali. "Zase já." Odpověděl jemný ženský hlas. "Copak nám vezeš na hrad tentokrát?" pokračovala medovým hlasem. "Víš jaká je na tvou hlavu vypsaná odměna?! Být tebou bych se tady tak nepromenádoval! Abych si tě neodvezl na hrad jako suvenýr!" pokračoval hlubokým hlasem muž ve voze. Krátce sestřižené černé chmíří mu trčelo na všechny strany a řídká kozí bradka vzhledu také nepřidala. Byl to starý děda. Ale ať první pohled neklame. Měl kolem metru devadesát, silné postavy a prošel si tvrdým vojenským výcvikem. Dnes je z něj vysloužilý voják, bývalý generál a vojevůdce. "Copak si doopravdy myslíš, že jsem tady sama? Ale prosímtě." Muž znejistěl a od pasu si vytáhl jeden malý kovový stříbrný nožík. Mrskl ho po dívce, hod se však moc nepovedl a tak ho dívka chytila ještě za letu. "Hmm, hezký." odhodila ho a nůž se zapíchl do kúry nejbližšího stromu."Krug z tebe naděl fašírku Leslie!" zařval muž. Poprvé jmenoval. "Ale né dnes." Zašeptala a pozvedla ruku. To byl signál pro pár dalším lidí v lese. Rychle seskákali z větví stromů a vrhli se na povoz. Jeden z největších vozů, jaký kdy viděli… a celý přecpán jídlem! Všichni hladově pokukovali po právě ulovených zvířatech, hovězích pečínkách… jak oni dlouho neviděli a nejedli maso.
Po chvíli přijel vůz této 'tlupy', přendali jídlo a celý obsah vozu a pomalu se začali štosovat k odjezdu. Avšak stařík se vyvlíkl z rychle udělaných provazových pout, skočil do vozu, vytáhl jeho meč a rozeběhl se na zrovna otočenou Leslie a švihl. Nikdo by to nestihl, nikdo by nezastavil úder meče… pokud by to nebyla Leslie komu byl úder určen. Rychle se otočila a hbitě ho čepelí odrazila. Rychle k němu přiskočili další ze skupiny, ale Leslie jen mávla rukou, ať ho nechají. Muž zhluboka dýchal, hlas se mi v návalu zlosti a hněvu třásl. "Tak pojď! Neschovávej se za ostatní! Jen ty a já! Bojíš se snad?" rozhazoval muž kolem sebe rukou a řval na celý les. Odevšad se ozývalo Kašli na něj či To nemusíš dělat, ale dívenka jim nevěnovala pozornost. Vytáhla meč z pochvy u pasy, až se zableskl v ranním slunci a změřila si muže pohledem. Ten se uchichtl a rozeběhl se proti dívce. Zasadil několik ran, ae Leslie se je podařilo s přehledem odrazit a ještě ho kopla do pozadí, až poodešel několik kroků a zakolísal. Kolem nich se utvořil jakýsi kroužek lidí a ti teď všichni jásali a smáli se. Leslie protočila v ruce meč a položila si ho na rameno, jako kdyby to vůbec nebyl ostrý meč, ale jen nějaký kus hadru či lehký klacík. Když se ušklíbla a povytáhla obočí, naštvala muže, ještě víc. Opět se vrhl na Leslie, ale vůbec nečekal že jen udělá krok vedle a on prosfištěl vedle ní a zahučel těsně vedle nejbližšího stromu. Opět se kroužek rozesmál. "To je všechno, co umíš?! Bojuj!" zařval muž, teď již celý rudý. "Chci si to užít. Už dlouho jsem s nikým… no pokud se tomuhle dá říkat boj… nebojovala." Mávla dívka rukou a chodila po vnějšku kruhu. Po chvíli opět protočila mečem, nadechla se a napjali se jí svaly na celém těle. "Dobře, konec rozcvičky, jdeme na to." Když se k ní muž opět přiřítil, lehce odrazila jeho úder a stačilo jen udělat pár pohybů a mužův meč ležel na zemi a čepel Lesliiného meče měl pod krkem. Kruh teď propukl v jásot. Muž byl stále naštvaný, zhluboka dýchal, ale chvílemi v jeho obličeji jste mohli vidět náznak strachu.
"Dokonči to." Pronesl najednou a hluk utichl. "Co-cože?" obrátila se opět na muže, ale stále mu držela špičku meče pod krkem. "Možná to s mečem umíš, ale nikdy nemůžeš vyhrát, pokud to neumíš dokončit. Jsi na to moc slabá!" rozlil se mu blažený úsměv na tváři a Leslie znejistěla. Udělal několik kroků po obvodu kruhu. Leslie stále proti němu mířila meč, ale očividně mu to už nevadilo. "To je tvoje slabost. Nikdy nemůžeš vyhrát!" zopakoval. Oči mu hořely plamínkem naděje. Teď vypadal strašidelněji a hrozivě než kdy před tím. "Nebudu se s tebou zahazovat" rychle k němu přistoupila, podtrhla mu nohy a hleděla mu do jeho očí. Věděl, že narazil na její slabé místo. "Svažte ho. Pošleme ho na hrad." Věnovala mu poslední pohled, otočila se odešla.
Svázaného, avšak stále s blaženým pohledem, ho naložili na jeho vůz a poslali na hrad, jeho koně znali až moc dobře cestu.
"Zase po dlouhé době nějaká akce, co?" optal se Leslie jakýsi kluk. Jejich vůz naplněný úlovkem se rozjel do vesnic, ale zbytek lidí postupovali zase lesem. "Chybělo mi to." Odpověděla mu hned a věnovala mu zářivý úsměv. Chlapec po chvíli odešel a k Leslie se připojila Jessie. "Myslíš, že dnes na tu 'schůzi' někdo příjde nebo na hrad půjdu sama?" zeptala se Leslie Jessie po chvíli ticha. "To si myslíš, že by jsme tě někdy zkalamali? Znáš nás, ne, prcku?" dloubla jí Jessie loktem a pokračovali dál.
"Tak, takhle to nějak chodí." Šla tentokráte Bonnie poblíž Matthewa. Chtěli jí to všechno ukázat. "Hele, Matta… ona fakt nikdy nikoho nezabila? A proč z toho má takový strach?" přeladila zelenooká dívka na jinou notu. Tato otázka chlapce zaskočila a chvíli trvalo, než odpověděl. "Ono, když vidíš, jak rytíři zabijí tvé přátelé, blízké… jako kdyby to byl jejich denní chléb. Ono se to na tobě podepíše." Ani se na ní nepodíval. Sám teď přemýšlel na těmi ztracenými životy. "A ty už jsi někdy někoho…?" ani nemusela dokončovat větu, chlapec již odpověděl: "Jednou. By to buď on, nebo já…" na chvíli se odmlčel "Ale určitě měl, či mohl mít rodinu, měl svůj život." "Netrap se s tím" objala ho Bonnie… avšak zrovna když se Leslie na ně dva zepředu otočila. Matthew okamžitě ztrnul, ale Bonnie ho nepustila. Dívka si jen povzdychla a zrychlila krok. Matthew setřásl Bonnie a okamžitě se se vydal za druhou dívku, která mizela mezi stromy před nimi. "To je to snad trestný?"vykřikla Bonnie na Matthewa, našpulila pusu a poslala mu vzdušný polibek, aby to neviděl. Už se rozhodla na čí stranu určitě půjde, za kterou stojí, takže když Leslie na ní žárlí, je to ještě lepší. A Matthew se jí líbil… Tak proč si nezahrát takovou malou hru mezi nimi 3-mi? Měla plán.
"Leslie! Počkej!" křičel za ní Matthew a snažil se jí doběhnout. Leslie okamžitě zastavila a udiveně se na Matthewa podívala. "Děje se něco?" "Zlato…" dívenka hned pochopila, o co jde. "Kdybych měla žárlit na každou holku, která se kolem tebe nachomýtne… už by ze mě byla zelená kulička závisti." Strčila do něj a donutila ho se usmát. "A tak je to myšleno i obráceně! Víš, jak na tebe někteří chlapci koukají…" oba do sebe strčili, ale vše zůstalo v dobrém.
Leslie nechápala, jaký mají mezi sebou Matthew a Bonnie vztah, raději ho ani pochopit nechtěla. Cítila, že mu po tom incidentu s Blainem něco dluží.
Jídlo se rozvezlo do vesnic a lidé mohli jít spát s plnějšími žaludky než obvykle. Toho odpoledne se tato skupina opět sešla. Dojednávali cosi k další noci… a nezbývalo jim nic jiného, než se konečně vydat na hrad.
Avšak Bonnie se dostala společně s Blainem na hrad před nimi. Mlsně pokukovala po mísách plných výborného jídla, její žaludek zel prázdnotou a maximum, co mohla ve vesnici jíst, byly ovesné kaše, které ovšem nebyly na její úrovni.
Vše Krugovi řekla a ten se jen s úsměvem začal připravovat a nadcházející noc. Nikam neodjeli.
"Jen si je potrápíme." Dodal nakonec. Zmírnili stráže a ostrahy u hradu, toto měla být jen hra, malé poškádlení.
Další díl, už nám to začíná nabírat otáčky :)
