Přečtěte si novou povídku Art of Living!

Říjen 2012

Breyer 2012 Classic Chestnut Haflinger

29. října 2012 v 21:38 | liška |  Breyer novinky
Breyer 2012 Classic Chestnut Haflinger

Breyer o něm napsal: Dalším z řad nových Classiců pro rok 2012 je tato krásná, realistická Hafling kobylka na jednom z novějších moldů! jistě nesmí chybět ve vaší sbírce!

Můj názor: No prostě, N-Á-D-H-E-R-A! Tato kobylka si mě už odzačátku naprosto získala :). Miluji Haflingy a ona je prostě... jak to popsat? Tak úžasně realistická, perfektně vystínovaná... Nemám k ní slov, jedna z kobylek snů!!
A možná se jedne z mých snů ohledně sbírky stane skutečností, je totiž možné, že k nám na Vánoce zavítá... to se uvidí :)

Jaký na ní máte názor Vy? :)

A-Z Challenge - Q jako Quiksilver a Roxy

28. října 2012 v 15:30 | liška |  Challenge/Výzvy
Na písmenko Q mne nenapadlo nic jiného, než má oblíbená značka oblečení, doplňků, tašek... Celkově nejvíce Roxy, Converse a poté onen Quiksilver jsou mé nejoblíbenější značky oblečení :).
Miluji takový ten volnější styl, mikiny přes hlavu, pestrobarevné věci, volnější trika jen tak k džínů či kraťasům... To je moje :).
Když to vemu tak celkově, vše z tohoto soudky všech mých nejoblíbenějších značek - Mám celkem 3 páry Conversek (a mám velký zálusk na takové šedé s chlupem uvnitř :P), několik trik především od Roxy i Quiksilveru, peněženku od Quiksilveru (či Roxy? Ty značky sjou nějak spojené, tuším-li. Quicksilver má býr pro muže a ženy a Roxy má být pro ženy a děti :))... a nově se mi líbí jeden úžasný svetr od Roxy, avšak měli jen malinké a pak až XL, bohužel :/. Snad na něj ještě někdy narazím. A nejspíše dstnu k Vánocům 1-2 nové mikinky od Roxy, jedna z nich u článku, ta pestrobarevná :).
Má úžasné, jednoduší a pestrobarevné kombinace, originální návrhy...věci, které se hodí skoro všude. Co víc si přát? :)
A také, co jiného k mé postavě pořádně vymýšlet... :D

Nejvíce tedy miluji jednoduché oblečení, příjemné, v kterém se cítím dobře, například, nejlepší kombinace - Converse, džíny, volnější tričko/tílko (k němu třeba i nějaký ten šátek) a mikča nebo košile. Ale poslední dobou jsem si opět velmi oblíbila i svetříky (zapínací, přes hlavu. volné, těsné... všechny :P), boty klidně i na větším klínku a potom nějaké volnější šaty, nověji i sukně. Nosím všechno možné, ale jediné, co bych si na sebe, s mou postavou, nevzala je asi korzet, minisukně těsně po prdel a jehly :D.

Jaký styl oblékání volíte vy? :)

Mikina ROXY - RELAX MIX PRINT - Indigo Muffin Dots
Mikina ROXY - JUMPY JUMP ZIP PRINT - Aqua
A tato, nebo podobné, možná bdue brzy moje!! :D

Fotogalerie - Donnatelo

27. října 2012 v 23:22 | liška |  Fotogalerie


Další fotky a na nich další, podle mě, překrásný koník značky Peter Stone.
Energický Donnatelo, skotačil v létě na pastvě u chaty, kde jsem, tak jsem neprošvihla příležitost a parkrát si ho vyblejskla :)

Popravdě, ani nevíte, jak se tento mold blbě fotí ze strany :D. Nebo minimálně mně :D. Není moc vysoký, za to široký... ale naopak zepředu je to rozený model ;) Já si ho tedy zamilovala od první chvíle, kdy jsme ho uviděla a ve skutečnosti je daleko hezčí než na mých či Stonových fotkách :)
Prostě na Palomiňácích ujížídm.. když jsou ještě k tomu strakatí... božská toť kombinace!! :D

Fotky jsou všeljaké, některé z povedeněších, některé z míň povedených. Ale, nafotila jsme už i mnohem lepší fotky ;). Snad i Donníkovi vyfotím brzy nějaké lepší :)

Jaký máte názor na fotky?
A Jak se Vám líbí/nelíbí Donnatelo? :)
Můj velký oblíbenec, kterého jsem získala díky TH a Appaloose!
Ještě jednou děuji moc, moc :)

Nějak nám přituhuje

27. října 2012 v 13:09 | liška |  Dny na ranchi
Miluju Glee, miluju Finchel (Rachel a Finna) a miluju tuhle písničku!!

Zase, a konečně, jsem doma a popravdě se nestačím divit. Odešli nám televize (spíše zásuvky, co televize propujují s anténou), takže ze 4 nám funguje jen 1 kde je UPC a né satelit… a venkovní prostředí začíná zahalovat bílý povlak. Začalo to drobným sněžením, ale teď padají velikánské vločky a střechy okolních domů a trampolína už jsou zcela bílé. No páni.
Jak jsem se měla? V čtvrtek jsme ráno naložili auto a jeli do Plzně, kde jsme byli v Zoo. Popravdě se mi tam moc nechtělo, byla zima a já bych raději v takovém počasí byla někde v teplíčku, ale nakonec se to docela povedlo. Fotek mám přes 300 a všechno možné… dokonce jsme potkali volně se pohybující lemury a hladila jsme ho má s ním fotku! To byl zážitek :) Nebo mě naprosto dostali plchové! V své… jak to říci, ve své "kleci/terárku" měli takovou větev a oni na ní lezli, pak se vždycky koukli dolů a skočili! Takový sebevrazi :D. Chudáčci už z toho asi byli zblblí… ale já s bráchama jsem z toho nemohli :D.
Fotky brzy nahraji na rajče, tak se máte na co těšit ;)

Ve čtvrtek večer a v pátek jsme tedy ještě byli nakupovat. Mám jednu, trošku víc kratší, černou sukni, černé šaty, 2 tílka a asi 3 svetříky, většinu věcí, krom sukně, mi mamka schová k Vánocům. No jo, už na mě nemůže kupovat oblečení sam, musím si všechno vyzkoušet :). A je možné, že mi koupila i z Roxy 2 takové úžasné mikiny, šla jsme s bráchama napřed a… znáte to :). Prošli jsme Václavákem dolů, k obědu si dala výbornou bagetu Boulevard (Pražáci to určitě znají, miluji to! Nejlepší k obědu čerstvá nebo pečená bagetka z bagetérie Boulevard! :)). Ale nakonec mi mamka ještě koupila jednu věc, která mě úplně dostala… botky. Ale jaké toť botky? Kožené, s chlupem na zavazování… a na klínku. Miluji je!! Chodí se v nich jak v bačkůrkách :) Doufám, že se v nich při prvním náledí někde nerozmáznu… :D
Takhle nějak vypadají moje botičky, jen jsou na klínku :P
Kupodivu jsem v nich ještě nespadla a musím říci, že se v nich výborně chodí! :)

Včera, když jsme konečně přijeli domů, jsem zapojila notebook do promítačky a celá rodina jsme se promítali na zeď (byl i popcorn, skoro jak v kině :)) jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec - Avatar. To je prostě naprosto neuvěřitelný film, dojemný, který ve Vás uchová hodně emocí. Ro zpracování i příběh, hudba… achjo. Chci na Pandoru zpátky :)
Jinak jsem včera zase chtěla psát, povídku. Bylo zhruba jedenáct (hehe :D) a mně se nechtělo spát. Byla jsem ještě plná dojmů z Avataru, plná nových nápadů… ale nakonec jsem stejně zkončila u nového dílu TVD :D. Ale dneska chci rozhodně psát. Ipod je zapojený do PC, tak si přes Itunes v PC pustím písničky z Ipodu (mám v něm udělané i nějaké seznamy atd. …) a půjde se psát :).

Jinak moc, moc díky Jojko, docela jsi mě překvapila, ale velmi mile potěšila, že chceš poslat další část, děkuji :). To se ti to opravdu líbí? Jsem opravdu hodně, hodně potěšená ;). Ale zatím jsem stěží dopsala 4. Kapitolu, tak ti to pošlu, až toho bude trochu více ano? A ještě jednou, moc, moc děkuji :).

Tak zatím, jduu oběhnout pár lidí a vrhnout se na povídku :). A dneska budu zase vařit, juppí! Bude kuře na jogurtu s gratinovanými bramborami ;)

Konečně zasloužené podzimní prázdniny!

24. října 2012 v 21:06 | liška |  Dny na ranchi
Glee prostě a jednoduše miluji! Rachelin/Lein hlas, tak medový, sládký... úžasný :)
A tahle písnička je prstě dokonalá, melodie, text... určitě si pusťte ;)


Ano, hurá a jupí!!
Konečně ty zasloužilé a vytoužené prázdniny, johooo! Ale až bude po nich… další volni bude až na Vánoce, no jo :).

Kam plánujete jet? Nebo se budete jen povalovat doma?

My zítra jedem do Zoo Plzně a poté do Prahy, kde budeme v našem bytě spát. A v pátek na nákupy do Palladia a okolí, jupííí :D. Půjdem do jedné skvělé restaurace… a ty nákupy, jupí! Ani nevíte, jak se těším :). Potřebuju nějaké nové kozačky, nejlépe na nějakém menším klínku a nějaký delší pltěný kabátek, možná i šála by se hodila, mno uvidíme J.

Vezmu si s sebou nejspíše PC, večer mě doufám zase navštíví múza a já budu psát. Mám to teď dopodrobna vymyšlené, jen to hodit na ten papír J. No, Annabell se má na co těšit ;) (teď teď myslím ironicky… ale v jedné věci i neironicky :DD)

Ve škole je toho čím dál tím více… stále marněji a marněji se pokouším odkládat dopisování 2 písemek z matiky… dnes jsem skákala štěstím, že jsme pochopila názvosloví solí a kvadratické rovnice :D. Ale je toho nějak hodně e nevím kam dříve skočit J. Prý se na základce v devítce vůbec například ty kvadratické rovnice neberou, je to pravda? Teda tak nám to říkala učitelka, že teďka bereme rámcově to, co budeme brát příští 4 roky, ale nevím.

Ale dneska jsem, zase, hráli Softball (lehčí obdoba baseballu), úplně úžasná toť hra! Funěla jsem teda jako lokomotiva, když nám 2 holky vyoutovali, z našeho týmu zbylo na pálce pár a běhali jsme přes mety jak čamrdy :D.

A co jinak, jak se máte?
Já se, jako vždy, schovávám za debilní úsměv a uvnitř to vře jak v papiňáku. Znáte to? "Né, už je mi úplně ukradenej." "Jsem v pohodě" "Jsem táááák happy!" "Už mě nezajímá." Sakra. A teď jsem například vypěnila a byla jsem dost hnusná na bráchu… ach jo. Vždyť mám kolem sebe tolik skvělých lidí, proč mi sakra furt tolik záleží na těch křivejch, neférových a sebeckejch blbcích? Ať už to jsou "kámošky" či jeden totální blbec. Vždyť jsem se začala bavit s tolika jinejma klukama, jeden z nich mě i pozval do tanečních, ale já jsem uvázaná furt na něj… kurva (omlouvám se, ale toto slovo poslední dobou patří do mé aktivní slovní zásoby -ano dnes jsme psali z lexikologie- a ano díky okolnostem začínám mluvit sprostě, omlouvám se). Jo, zase moje nicotné a naprosto nezajímavé problémy, omlouvám se.

Užijte si podzimní prázdniny (i když né zrovna s nejlepším počasím) a mějte se krásně holčiny ;)

A-Z Challenge- P jako Psaní

21. října 2012 v 22:15 | liška |  Challenge/Výzvy
Psaní.
Co Vás pod tím napadne? Jistě jen nudné domácí úkoly, škola a neustále psaní a dopisování všeho možného i nemožného. Vidí v tom někteří z Vás něco víc, jako já? Jistě, že! Všichni jste přeci majitelé blogů/ranchů a píšete na své blogy :). Ale vidíte v tom ještě více? Ano, mnoho z Vás, včetně mě, píšete různé příběhy… co to pro Vás znamená? Jen aby články na ranchi nebyli stále o tom samém? Či proč Vy píšete?

Já jsem, s mým velmi amatérským, psaním začala už asi před 2 roky. Hrozně jsem chtěla "utéct z reality" a vytvářet si vlastní svět. Přemýšlela jsem, koumala a bloumala, kde bych mohla začít, o čem by to mohlo být, začala jsem psát několik nikdy nedokončených příběhů, ale pořád jsme se nemohla najít… pak přišel sen a moje slátané podvědomí mi dalo prapodivný sen… alias toto je prapočátek mého příběhu Darkness Lives, který mne dokázal bavit a "uspokojovat" dobré cca 2 roky. Neustále jsem na něj myslela a příběh se vytvářel sám. Postavy dostávali nové tváři, v průběhu se vyvíjeli, děj se rozrůstal… snů bylo víc a víc a já zažranější a zažranější. Ale nikdy se mi nepovedlo perfektně to, co jsme měla v mysli, přenést na papír. Bylo to jednoduché, strohé a díky tomu, že jsem to chtěla zveřejňovat na webu tak i krátké. Bylo to první věc, kterou jsem vcelku dokončila a nakonec měla první série Darkness Lives krásných 45 stránek! Ale poté jsme začala psát něco jako "Druhou série" a můza, i všechno okolo, se ztratilo a já skoro u začátku přestala.
Pak bylo období příběhu "Dust of Time", který jste také mohli výdat na mém webu a někteří jste to možná četli. Bylo něco úžasného s Leslie a Bonnie cestovat po středověkých vesnicích, lesech… šermovat, střílet z luku, smát se i bát se. Radovat se i strádat. Milovat a nenávidět.
Asi bych ani nespočítala, jak často se v mých myšlenkách objevovali, především tedy Leslie a její čistý a až moc naivní přístup ke všemu. Nespočetněkrát jsem jako Leslie (samozřejmě že jenom v mysli!) vyskočila při nudných školních hodinách z okna, lezla po stromech vedle oken učeben… cítila vítr ve vlasech s kobylkou Tarou… Dust of Time jsem opět nedopsala. Už t ani nemělo cenu dávat na stránky, stejně už to nikdo nečetl… a to je Vám poté líto, věřte. Ale chci se k tomu ještě někdy vrátit, rozepsat to (opět jsem se "omezovala" na kratší kapitoly na web) a… no jo, co s tím pak? Možná to někde zveřejnit, dát přečíst pár lidem (spolužačkám, kterou to četli a udělaly mi tím obrovskou radost :)).
Ale od Leslie a spolu jsem se myšlenkami čím dál tím častěji dostávala zpět k původní Elisabeth a Darkness Lives. Opět jsem za ní cítila tu počáteční bezmoc a strach… divila se nad její statečností a litovala jí za věci, které jí v životě potkali. Následovali další sny, při krásách písniček jsem utíkala za ní, pryč z té reality… Vždy jsem si chtěla vytvořit svůj vlastní svět, tady se mi to povedlo. Vzala jsem staré Darkness Lives, celé to přečetla, pustila si některou z úžasných písniček… a už to jelo. Píše se to samo a opět se v tom vyžívám. Z Elisabeth se vyklubala nová Annabell, postavy dostaly nový ráz, nová jména, nové způsoby a nové charaktery, děj je ve většině případů jiný. Vše je propracovanější, hlubší, silnější… a hlavně delší. Nic mne neomezuje, prostě příjdu, co mi příjde po ruku. Z původních asi 2-3 dílů Darkness Lives je najednou 14 stránek. Vše daleko více prožívám, je to hlubší… a hrozně mě to baví!! Pustit si nějaké inspirativní písničky, zachumlat se do něčeho teplého a už to jede!! Nejlépe se sice psalo večer u moře, ale ani tady to není k zahození :).
I když je to jakkoliv strašné či amatérské, ať je to slátanina mého podvědomí, mé mysli a bůh ví čeho... baví mě to a rozhodně s tím nechci přestat. Chci se vypracovat a třeba v tom být jednou dobrá. Miluji to! Vytváření vlastního světa, soužití s někým jiným, cítit jeho pocity a rozhodovat o jeho osudu. Toto je můj opravdu velký koníček a nechci od něj jen tak opustit :)

A pokud by se někdo neudil, neměl co dělat a měl chuť na čtení... mám tady malou "ochutnávku" mé nejnovější tvorby, alias předělání bývalého Darkness Lives s novým pracovním názvem "Annabell". Pokud byste si chtěli přečíst alespoň kousek (uložila jsem tam stejně jen první 3 kapitoly :)) začátku příběhu této neobyčejné dívky, zde je odkaz:
Je to spíše klid před bouří, teprve to všechno začne, v tomto je jen první náznak věcí budoucích :). Pokud si to někdo opravdu přečetl a líbilo by se mu to, s radstí mu pošlu další, popřípadě to celé, až to (jednou) dopíši :)
A pak mám tady ještě jednu věc, kterou bych Vám chtěla říci. Pokud i k tomuto napíšete zase něco jako "Hezké" "Zajímavé" "Také miluji psaní", tak už z toho asi fakt vyrostu... Člověk se tady pachtí s článkem, dá do toho kus sebe a někdo ho pak něčím takovým odbude. Prosím, alespoň k tomuhle článku jestli hodláte zase napsat nějaký takový komentář, tak raději nepište nic. Ano, poslední dobou sjem dost přecitlivělá a je mi líto i toto... Ale to jsem prostě já. Buďto to berte nebo ne. ;)
A jestli si někdo přečtete alespoň kousek i mé nejnovější prácičky, budu šťastná. Kdyžtak napište k tomu nějaké připomínky, plus a mínus či tak... ale když se Vám to nebude chtít číst, nebo nebude čas, chápu... třeba si to někdy a někde přečte někdo jiný ;)

Alejandro

21. října 2012 v 14:34 | liška |  Chips
Jméno: Alejandro
Přezdívka: Al, Alík

Fotogalerie: ZDE
Rodokmen: xxx

Věk: 8 let

Pohlaví: Hřebec
Plemeno: Arabský plnokrevník

Potomci: xxx
Sourozenci: xxx

Sire: xxx
Dam: xxx

Původ: Z MPV
Stav: 10/10

Zaměření: Parkur, Rekreace, chov, výstavy

Ocenění: 5. místo CLS 2012- Kategorie OF Peter Stone Chips Arabians

Poznámka: Alík (no jo, nikdo mu neřekne jinak :)) je roztomilý Arábek skákající Parkury do 140cm. Je moc hodný, ale jezdí ho raději zkušenější jezdci, je na něj potřeba silnější ruka. S ostatními koňmi vychází dobře, jen s hříbátky se moc nemusí, raději se jim vyhýbá. Ale je to veliký mlsoun. pro jablíčka a mrkvičky by udělal cokoliv :). Doufáme, že se mu v budoucnu opět skvěle povede, jak v Parkurových soutěžích tak i na výstavách a možná z něj jendou bude plemeník :)

A-Z Challenge- O jako Obchody!

20. října 2012 v 11:34 | liška |  Challenge/Výzvy
Né, opravdu mě nic lepšího nenapadlo :D

Velký obchoďák plný nejrůznějších obchodů, karta a nějaké ty prachy v peněžence... jojo, to je velmi oblíbená parta :).
Jako spoustu holek (možná i kluků) naprosto miluji Shopping! :D.
Miluji to procházení se po obchodech a akupuji ráda snad cokoliv, ale nejraději oblečení (Především šaty!!) a bot. S mamkou jezdíváme do Prahy do Palladia (o podzimních prázkách tam jedeme také :)), na Flóry či například na Čerňák. Byla jsme už i nakupovat v Drážďanech a tam je to opravdu úplně o něčem jiném... musí být skvělé se procházet po těch rozlehlých obchoďákách například v Americe, dek většinou mývají i spoustu obchodů s levnějšími věcmi :)
Ale nejlepší si soboty, kdy se s kámoškama třeba v 9 neb v 10 hodin sejdeme na nádraží, koupíme jízdenky a jedeme do nedalekého Kolína a jejich mini nákupní Centra (spíš centříčka :D) Futura a ztrávíme tam dopoledne/odpoledne či celý den! Blbneme, zkoušíme si věci, nakupujeme, trávíme asi hodinu v knihkupectví, pak si skočíme na čínské nudle nebo na pizzu, nakonec si s sebou vezmeme právě vymačkaný Fresh a jede se zase vlakem domů.
To mi připomíná... že jsme dlouho nikde s holkama nebyly, musíme to napravit! :)

Tři zajímavá CMka pro zlepšení nálady :)

19. října 2012 v 21:07 | liška |  CM - Customized Model
Konečně pátek. Víkend (plný učení na pondělních asi 6 písemek...) před námi... čím si ještě tam zpříjemnit páteční večer? Možná pohledem na 3 velmi zajímavá a pěkná CMka :)
Prvním koníkem je, možná lehce kýčovitý ale i tak krásný, stříbrný Pegásek na moldu Miltona :).
Hrozně se mi na něm líbí především jeho prodloužená ofinka (takovej mazák :D) a úžasně udělaná křídla :)

Další koník je popravdě doslova dostal, když jsem ho poprvé uviděla :).
Nepřišla jsem na to, zda to byl/je Peter Stone či Breyer, ale upoutal mě.
Jednodušší hnědák, s krásnou lysinou, předelaným moldem a hlavně se mi hrozně líbí ten nápad s kočkou! Ale, snad by byla sundavatelná :)
Koník/kobylka má naprosto úžasný udivený kukuč :)

A řekla bych, nejlepší nakonec:
Úpně neuvěřitelný kůň... hned na první pohled mne naprosto fascinoval a okouzlil.
Lehce pozměněný mold Silvera/Hidalga... ale to zbarvení, božee!!
Ty grošíky, přechody barev, stánování... aáááá :D!
Ten mě prostě dostal... :)

Jaký na ně máte názor vy? :)

PS: Také Vám v Google Chromu Vám nejdou psát články? Já tam mám stejnou, světle modrou barvu, jako pozadí stránky a vůbec mi nejde ani psát :(. Neobjeví se mi tam ani ti bílé textové pole... také to tak máte? Píši z exploreru ;)

Fotogalerie - Samantha

17. října 2012 v 15:30 | liška |  Fotogalerie


Další série fotek, krásné Shire klisničky Samanthy :)
Fotky jsou ještě z prosluněných prázdnin, snad se budou líbit :)
A byla bych šťatsná, kdybyste nenapsali jen jednoslovný komentář, děkuji ;)

A-Z Challenge - N jako Naděje

17. října 2012 v 8:33 | liška |  Challenge/Výzvy
Toto bude s největší pravděpodobností článek postrádající hlavu a patu. Ale bohužel, na písmenko N mě nenapadlo nic lepšhí, o čem by šlo napsat.

Naděje věc/sílá, která nás dovede vyvést i z té největší temnoty. Ta světlá nitka, která nás provádí celý životem, světlejšími i stínými chvílemi. I když budeme na dně, nesmíme ztrácet onu naději.
Více toto nejde nijak popsat, každý si pod tím představíme něco jiného. Co si s tímto slovem spojujete vy?
Ale, aby to nebylo zas tak krátké, dodám několik krásných a pravdivých citátů :) :
"Nejvíce dáš tomu, komu dáš naději."
"Člověk by neměl ve svém srdci touhu, kdyby neexistovala naděje na její splnění."
"V životě bez naděje se může srdce roztříštit jako skleněná koule nárazem o kámen."
"Všichni, kdo žijí, mají naději. Vždyť živý pes je na tom lépe než mrtvý lev."
"Při návštěvě některých lidí nás utěšuje jen naděje na jejich odchod."
"Lidé mají se svými nadějemi dělat totéž co s kuřaty: Přistřihnout jim křídla, aby neuletěla přes zeď."

A poslední, ještě z Antického Říma od řečníka Cicera: "Dum spiro, spero. - Dokud dýchám, doufám"

Nový potomek Orinoka :)

16. října 2012 v 18:56 | liška |  Potomci
Našli jsme dalšího potomka našich koní, a to na Aqua Ranchi i Jojky!
Potomkem našeho Arábka Orinoka je její krásný hřebeček AR Onyx!
Tatínek je náležitě pyšný, že má tak nádherného synka :)
Jojce děkujeme ;)
Tatínek RO Orinoko

A krásný synek AR Onyx :)

Pokud by jste chtěli nějakého z mých koní, jako rodiče Vašeho, není nic lehčího než mi napsat na e-mail, či pod jakýkoliv článek, nějak se určitě domluvíme :)
Hledáte nějaké rodiče? :) Přeci jen, nějaký "výběr" máme :)

Orinoko

16. října 2012 v 12:14 | liška |  Classic

Jméno: Orinoko
Přezdívka: Orin, Or, Ořík

Fotogalerie: ZDE
Rodokmen: xxx

Věk: 8 let

Pohlaví: Hřebec
Plemeno: Arabský plnokrevník

Potomci: AR Onyx
Sourozenci: xxx

Sire: xxx
Dam: xxx

Původ: Od tety z Ameriky
Stav: 10/10

Zaměření: Menší parkury, rekreace, chov, výstavy

Ocenení: xxx

Poznámka: Orinoko k nám přijel z Ameriky, přesněji z Virginie z malé chovné stanici právě Arabských plnokrevníků. Přijel k nám v létě a měl to původně být školní kůň pro děti... ale hned jak k nám přijel, tak jsme zjistili, že to s ním tak lehké nebude. Původně jsme přemýšleli, že bychom ho "vrátil", ale i přes jeho stinější stránku jsme to nedokázali. Je to úžasný mazlík, ale také velmi tvrdohlavý a chvílema protivný koník. Když si něco zamane, jen tak od toho neodstoupí. Moc nemusí malé děti, pozná když na něm jezdí někdo nezkušený, pokouší ho a zlobí (vyhazuje, neoslouchá, nechce zrychlovat...). Ale když si na něj sedne nějaký dobrý jezdec, tak je jako beránek a skoro nezlobí. Ale veterinář doporučil, ať na něj nemáme přehnané nároky a může skákat nějaké lehčí arkury max do 120 cm.

Červená karkulka

15. října 2012 v 16:06 | liška |  Recenze
Již dlouho zde nebyla žádná recenze.
A jelikož mám teďka docela hodně času, tak proč nějakou neudělat?
Vrhla jsem se na "moderní a tajemné" pojetí klasické pohádky o Červené karkulce :)

Trailer


Základní údaje:
o Celý název: Červená Karkulka (Red Riding Hood)
o Původ: Kanada
o Premiéra: Světová premiéra 11.3. 2011
o Délka: 96 minut
o Režie: Catherine Hardwicke
o Hrají: Amanda Seyfried (Valerie), Gary Oldman, Lukas Haas, Virginia Madsen, Billy Burke, Michael Shanks, Julie Christie, Shiloh Fernandez, Michael Hogan, Darren Shahlavi, Lauro Chartrand, Max Irons, Kacey Rohl
Děj: V romantickém fantasy thrilleru Červená Karkulka hraje Amanda Seyfried mladou a krásnou Valerii, která se zmítá mezi dvěma muži. Zamilovala se do hloubavého samotáře Petera (Shiloh Fernandez), avšak její rodiče dohodli sňatek se zámožným Henrym (Max Irons). Valerie a Peter nechtějí ztratit jeden druhého, proto se rozhodnou pro útěk, když se dozvědí, že Valeriina sestra byla zavražděna vlkodlakem, který loví v tmavém lese obklopující vesnici. Lidé z vesnice udržují po celá léta nelehké příměří se zlou bestií tím, že jí nabízejí každý měsíc zvířecí oběť. Pod krvavým úplňkem si vlkodlak vybere ale oběť větší - lidský život, a tak lidé hladoví po pomstě zavolají známého lovce vlkodlaků, otce Solomona (Gary Oldman), aby jim pomohl bestii zabít. Solomon ale upozorní vesničany na to, že se vlkodlak přes den mění v člověka a že to může být kdokoliv z nich. Když počet obětí roste s každým úplňkem, začne se Valerie domnívat, že vlkodlakem by mohl být někdo blízký. Panika svírá celou vesnici a Valerie zjišťuje, že má s nestvůrou jedinečné spojení - takové, které je neúprosně táhne k sobě. Díky tomu se Valerie stává podezřelou ale zároveň i návnadou.
Můj názor: Tento film jsem objevila o Vánocích a hned daný večer si ho pustila (to nebylo to nejlepší rozhodnutí, když jste strašpitel). Film mě tedy naprosto okouzlil. Tajemná atmosféra, dobrodružství, do toho né moc šťastná láska… tohle já můžu. Ještě k tomu hlavní roli hraje moje oblíbená herečka Amanda Seyfried (známá například z filmu "Mamma Mia!") a tohle si vystřihla na jedničku. Skoro celý film pátráte, kdo by mohl být onen vlkodlak a nejde si představit, jak to dopadne.
S původní pohádkou o "Červené karkulce" to sice nemá skoro nic společného, ale perfektně to ukazuje, jak se na klasickou pohádku dá podívat i z trochu tmavší a temnější stránky. Ale zase nemohu zase filmu křivdit, že by to s červenou karkulkou nemělo nic společného - červený hábit, kameny do břicha "vlkovi"… Rozhodně Vás tento film, řekla bych že i docela mile, překvapí.
Ještě k tomu, hlavní hrdinové jsou vážně fešáci, takže bude, na co koukat :P

Celkové hodnocení:

Film se mi opravdu moc líbil, a zaujal mne i celý tábor. Opravdu, od začátku do konce Vás nenudí a budete napjatí. Ještě k tomu krásní herci a jejich skvělé herecké výkony. Mohu jen doporučit :)

Statistiky 8.-14.10.

15. října 2012 v 10:26 | liška |  Statistiky
Navstevnost za minuly tyden (8.10. 2012 - 14.10. 2012) je:
Pondeli: 35
Utery: 46
Streda: 31
Ctvrtek: 63
Patek: 55
Sobota: 67
Nedele: 57

Celkem: 354
Minule: 257
Zlepšení o : 97 lidí
Děkuji moc, je to krásné zlepení, děláte mi radost :)

A co já zase dělám doma? S uchem jsem byla na kontrole a dostala jsem anitibiotika, tak zase ležím. Ucho pořád bolí, stále to mám prý zduřené... Dopuju do sebe prášky na bolest, antibiotika, kapky a nově ještě budu mít obklady, no super.

Mějte se hezky. Nejspíše Vás oběhnu... pouštím si filmy a doufám, že také usnu, nějak se mi točí palice a jsem unavená :).
Mimochodem, neznáte nějaké dobré filmy? Nějakou pecku, nejlépe komedii, ať mám, co dělat :)
A co byste chtěli za články? Chci, aby se Vám tu líbilo :)

Novinky 13. října

13. října 2012 v 22:51 | liška

Hoj, hoj!
Tak, copak děláte?
Já tak polehávám, učím se, píšu, čtu, mám spotřebu prášků na bolest asi jako celé oddělení v nemocnici a bolest se mi ještě rozšířila. Antibiotivké kapky očividně nepomáhají. Už nemohu pořádně ani žvýkat či pořádně otvírat pusu :/. V pondělí jdu na kontrolu, tak uvidíme.
Také další mým koníčkem v postei se stalo zírání na filmy. Například dnes jsem se s bráchama opět dívala na The Amazing Spider-mana, což je opravdu neuvěřitelý film. Super říbběh, trochu romantiky, ale i akce a vtip ;). Také sjem samozřejmě dnes koukala na Velkou Pardubickou a celá rodina fandila jak šílenec! Dopadlo to krásně, ale to v minulém článku ;)
Dále jsem například dnes ránou koukala na "The Dark Knight Rises" (Temný rytíř povstal) alias nový díl Batmana. Na druhém dílu této triologie jsem doslova ujížděla a ani ten, poslední, díl nezklamal. Sice mi to přišlo, že to Nolan (režisér! vzal zase trochu jinak, temnější atmosféra, vše založeno na strachu, smrti, bolesti a "zlomení". Byl to hodně silný zážitek, který mě zanechal docela zmatenou a smutnou. Ano, u konce by ukápla slzička :). Celé mi to přišlo trošku depresivnější, ale krásné. Důvěra v nesprávného člověka, zlomení, znovunabrán síly... a ten epický konec celé triologie!! Sice bych, zrovna já, neměla nic proti Hollywoodského teatrálnímu Happy Endu, ale toto mělo také něco do sebe. Prostě krása ;)
Kdo neviděl, oba filmy mohu jen doporučit! ;)

Koníčci si začínají zvykat na zimu, proměnlivé počasí už se tolik neděsí polutujících pavučin.
Vnitřní jízdárně byla ještě zcela zrekonstruována a připravena na zimu. Již zde poalu začíám trénovat :)
Vše se, leč velmi předběžně, připravuje pro velkou přestavbu ranche. Ke konci listopadu budu mít nový pokoj, (3 metrůvá šatní skříň, muhehe :D a mnoho poliček na koníky :)). Bude docela něco vyklidit celý pokoj (ještě km ty věci a koně všechny dát...) a pak to zpět všechno, ale do nového, nastěhovat zpátky :). No, jsme zvědavá, jak to nakonec bude vypadat :)

Jinak se moc věcí neděje. Koníci trénují, jezdí na vyjdy, já si neustále stěžuji nad blbostmi a snažím se zhypnotizovat ucho, aby už nebolelo... nic extra :)

Mimohodem, také se koukáte/jste se koukali na Harryho Potter? Šestka je prostě skvělej díl :D. Jen konec je smutnej.. ale k němu ještě nedošlo :). Právě má Harry v sobě "Tekuté štěstí", z toho prostě nemůžu :D. Ty "klepeta"... :D No jo, starej dobrej HP :). Jen je trochu škoda, že nedávají příští týden alespoň první část Sedmého dílu... no nic :)
Zatím dobrou noc ;)

Chtěl jsme jí držet, ale tohle je prostě mašina. Taxis si lupla... prostě nemám slov!!

13. října 2012 v 17:01 | liška
Co k letošní Velké Pardubické mohu říci? Přečtěte si nadpis a pak už snad jen toto :D :
"Chvílema jsem se rozhlížel a nikde nikdo. Přemítal jsem jestli vůbec jedu správně!" :D

Prostě něco neuvěřitelného!!! Jak kůň/kobyla může vyhrýt VP stylem Star-Cíl? :D
Prostě něco neuvěřitelného! :D Úžasný kobylka Orphee Des Blins s žokejem Janem Faltejskem! Žokej je sympaťák, a dostalo mě jak jen hledal slova pro to, co se právě stalo... :D
A legendární Váňa s Tiumenem, na krásném 3. místě!
Nemám slov, jsem ještě plná pocitů... i každé překážky jsem se bála, aby se někomu něco nestalo. Několik jich spadlo, někteří nedokončili, ale naštěstí nic závažného, uf. Jen je veliká škoda, že Sixteen nedokončila svůj poslední aktivní závod, ale je to prostě bílá dostihová Královna Sixteen, která má můj neskonalý obdiv, nejoblíbenější dostihačka :) Přeji jí krásný "důchod" a pno úžasných hříbátek, jako je ona sama :)

Letošní Velká Pardubická byla prostě skvělá. Plná překvapení s neuvěřitelnou vítězkou, dostihovou Princeznou Orphee Des Blins. Nádherné skoky, neuvěřitelné tempo... a zasloužené vítězství. Velká gratulace a neskonalý respekt! :)
A Tady Bílá Královna - Sixteenka :)

A-Z Challenge - M jako Muzika

12. října 2012 v 20:46 | liška |  Challenge/Výzvy
My Love, od Sii (Sia) ;)

Něco magického. Něco, co nás dokáže bezpečně rozesmát, přinutit brečet, rozveselit, dokáže nás odreagovat (třeba způsobem, že budete nekontrolovatelně skákat po pokoji), dokáže nám nahnat husí kůži a mnoho dalších věcí. Co je to? No jasněže úžasná, tajemná, pohádková, ale i drsná, líbezná, pomalá i rychlá muzika.

Little Talks od Of Monster nad Men :)

Všechny z nás nás provází životem. Od dětských ukolébavek a říkanek, přes drsný rock a metal, balady, symfonie, vokální/instrumentální i vokálně-instrumentální skladby... to všechno je hudba. Patříte k těm, kteří í neustále musí slyšet? Pouštíte si jí před spaním, když nemůžete spát, když se chcete uvolnit i odreagovat, když jdete ze školy (či sami kamkoliv jinam)... prostě skoro pořád? Nemáte den bez hudby? Nemůžete si pomoci a začnete se v tom líbezném rytmu vlnit či jen si podupávat do rytmu? Tím pádem jste naladěni na stejnou notu, jako já :)

Seria Killer by Lana del Ray

Já hudbu miluji již odmalinka, pořád jsem zpívala, od 1. třídy jsem hrála na kytaru (jen 4 roky, poté jsem skončila a to celé, co jsem chěla umět takže akordy, jsem se naučila za týden sama ;)), teď druhým rokem hraji na klarinet. A každý den se vyžívám v hudbě :). Co úplně nesnáším? Nějaké elektrizované písničky. V hudbě musí být slyšet hloubka a krása nástrojů a síla a ta neuvěřitelná krása lidského hlasu!

Somebody tha I used to know od Glee ;)

Co například poslouchám? Je mi to v podstatě jedno, nejsem vysazená na určité hudební styly, skladatele, zpěváky a zpěvačky. Miluji například Green Day, Linkin Park, Rihhanu, některé písničky od Pink a Byeonce, upoutávají mě i poamlé písničky od Miley Cyrus (The Cimb je úžasné! A ten text... :)) ale také soudtracky z rlzných filmů (Transformers, Narnie, Twilight Saga, TVD...). Dále určitě část mého vkusu, na který nesmím zapomenout. Prostě a jednoduše- Glee. Je úžasné, jak dokáží oprášit staré, skoro neznámé písničky, dát jim novou fasádu a dát je tak do světa. Ale i nové pecky jsou od nich úžasné. Jestli neznáte, utíkejte na youtube a něco si pusťte! U článku jedna z novějších a jedna starší, nezapomenutelná a tolik inspirující písnička :). Například mě od nich dostává a inspiruje písnička (je i u článku) - Don´t Stop Believe, kterou zpívali i naživo na semifinále X faktoru.. a bylo to prostě něco neuvěřitelného! Miluji jejich seriál, ale ty písničky vedou :)
Například mě v poslední době dostaly 4 úžasné písničky (všechny 4 u článku :))- My Love od Sii (Soundtrack k Rozbřesku- při této písničce vznikala veliká část nové povídky... hlavně přemítaní u ní a takové, romantičtější scény, které se teprve na papír dostanou :)- dokonalé využití hlasu, jednoduchá, ale nádherná melodie... prostě krása, až mi z toho chvílema naskakuje husí kůže :) Druhá nejhranější písnička v mém Ipodu :)), další je Little Talks od Of Monster nad Men (Na tuto písničku jsem narazila náhodou a je prostě skvělá. Ve škole jsme si jí pouštěli na Ipodu a hned se do ní snad všechny holky také zamilovaly! :D)
Třetí je něco zcela odlišného. Nádherné písnička Serial Killer od fanttastické zpěvačky Lany del Ray! Ta rpáce s hlasem, napětí... také velkým pomocníkem s psaním příběhu :)
A další písnečka, která mě v poslední době doslova dostala není nic jiného, než Euphoria od Loreen! Také úžasné, hlavně v refrému :)

Don´t Sto Believe od Glee!
Písnička, která mě vždy dokáže povzbudit... prostě nepřestávám věřit :)

Toto byl malý výčet písní, které poslouchám právě teď, ale hodně se to mění. Poslouchám všechno možné, jak jde čas, styl a chutě na muziku se mění, asi to tak máte každý :). Mým oblíbeným se stalo, jak jste si všimli, přidávat k článkům písničky... tak můžete poznat, co právě v té chvíli poslouchám :D.
Ale neposlouchám jen pomalé, zamilované cajdáky, ráda si někdy trsnu a odreaguju se ;)

A závěrem? Snad jen tento citát: Hudba je sladká, líbezná mluva, každému srdci srozumitelná. Pro city, pro něž by v žádné řeči slov se nenašlo, ona má výraz, v ní každý najde ohlasu.

Od Loreen Euphoria :)

Tak, co posloucháte vy? Máme alespoň trochu podobný vkus? :)

PS: Omlouvám se, nejspíše blog.cz zase spřehází videa :/

Livin La Vida Loca

12. října 2012 v 11:34 | liška |  Traditional

Jméno: Livin La Vida Loca
Přezdívka: Livin, Liv, Livík, Livís, Vil, Vilík

Fotogalerie: ZDE
Rodokmen: xxx

Věk: 12 let

Pohlaví: Hřebec
Plemeno: Quarter Horse

Potomci: SSR Buck
Sourozenci: xxx

Sire: xxx
Dam: xxx

Původ: Triniti Holdings
Stav: 10/10

Zaměření: Trail, rekreace, chvo a výstavy

Ocenení: xxx

Poznámka: Livin se k nám dostal díky známostem jedné z našich zaměstnanců a jezdkyň - Caroline. Caroline se narodila v Čechách (dříve Karolína), s rodiči se když byla malá přestěhovali do USA, kde vyrůstala. Zde měla několik dobrých kamarádek, s kterými se učila jezdit. Jako dospělá se přestěhovala zpět do své rodné země, Čech, ale s kamarádkami zůstávála v kontaktu. A jedna z Caroliných kamarádek měla před nedávnem autonehodu, po které jí doktoři nedoporučovali, aby ji nejezdila závodně jako dříve. Muselo to být pro ní něco strašného, ale rozhodla se, že svého koně, Vilíka, musí prodat. Nakonec došla ke Caroline a už to jelo... najednou, po dlouhé a namáhavé cestě byl tady. Nádherný hřebeček, zaměřený na Trail (jen amatérsky), s výbornou povahou. Energické chody, poslušnost, loajalita... to je prostě on. Bez zlozvyků, se všemi vychází... jen zezačátku byl trochu nejsitý a plachý a věřil jen Caroline, se kterou má stejně pořád nejlepší vztahy :)

Asi jsem se dočista zbláznila

11. října 2012 v 11:23 | liška |  Blog a moje kecy
Prostě perfektní! ;)

No nazdárek.
Co že tady dopoledne ve všední den dělám?
Jednoduše- již nějakou dobu (přesněji co jsme se vrátili z dovolené) mě pobolívá pravé ucho, ale nějak jsem tomu nevěnovala pozornost. Někdy jsem si do něj kápla, cítila jsem tam takový tlak, ale okej. Ale dneska ráno jak jsem se probudila... fuj! Takhle mě ještě asi nic nebolelo :/ Neslyšela jsem na něj, točila se mi hlava všechno... tak jsme šli s mamkou k doktorce a mám zánět zvukovodu. Doktorka mi tam něco stříkla, až mi vyrašili slzy... tfujky :D. Měla jsem teď v uchu nějakou gázu, doma jsem si jí vyndala a byla celá od krve, fuj :/. Teď mim mamka něco kápla a ležim v posteli. Je mi nějak divně a motá se mi hlava, no jo, v uchu je "rovnováha" těla. No, prostě jsem šikovná. Naposledy jsem měla něco s uchem ve 3 letech, to zánět středního ucha, asi už jako každý. Ale zvukovodu? O tom jsem ještě nikdy neslyšela... no jo, to jem přesně já. A i kdybych mohla jít do školy, tak by to tak trochu nešlo... spolužáci mi psali, že ve škole neteče voda a jdou domů, takže ani nic nezameškám :).
Pokud mi zítra bude už dobře, tak půjdu do školy, ale pokud mě ještě bude ta hlava u ucho bolet, tak mám zůstat raději domů. V pondělí jdu na kontrolu, jestli nezaberou kapky... no, raději nedomýšlet :D. Na uši jsem hodně citlivá, auu :/

Ale proč ten nadpis? Jo, asi blázním.
Včera mi Ája poslala odkaz na článek o Slendermanovi... No, kdo neví, co to je, ani to nečtěte. V noci jsem se bála jít ve tmě, abych někde neviděla 2.3 metrovou příšerku, bez obličeje s oblekem... fuj :D.
Ale na této stránce jsem narazila na další zajímavé věci. Vždy jsem se o tajemno, popřípadě v okrajové míře okultismus a nadpřirozené jevy. Věřím v to, ale také jen tak okrajově... a kdybych viděla ducha nebo tak, tak bych se asi zbláznila strachy. Ano jsem zbabělec, přiznám to.
Ale po nějakém to zkoumání a hledání jsem narazila na věc, která mě vždy hrozně fascinovala a nevěděla jsem, zda jí opravdu věřit či ne - Astrální cestování.
Co že to je?
No, nejprve jsem nad tím vrtěla hlavou. Je to v podstatě něco jako odloučení duše od těla a pohybovat se pouze se svou duší. Jaké by to asi bylo vidět své tělo ležet nehybně v posteli? lehce se to vymiká normálnímu myšlení.
Přečetla jsme hodně způsobů, příběhů a docela mě to zaujalo. Člověk si tí pořádně vyčistí myšlenky, uklidní se...
Správně by se měl čověk řádně uklidnit a odprostit se od svých myšlenek a pak, různými způsoby, zkusit odpoutat svou duši od těla. Když to člověk umí, může se přesunout kam jen chce.
Včera večer jsem se nějak vrtěla v posteli, tak jsem si dala pryč peřinu polštáře... a chtěla jsem něco vyzkoušet.
Uvolňovací technika. S každým nádechem se víc a víc ponořuješ do matrace, nehýbeš se a najednou ležíš na měkoučké trávě, v okolí zpívají ptáčci... poté s zvednete a pokračujete k takovému kameni na vyvýšeném místě ke kterému vedou schody. Začíná se od 10. schodu a pomalu se jde nahoru. S každým schodem z vás odpodává čím dál tím více starostí a jste lehčí a lehčí... došla jsem k 2. schodu od konce a musela jsem přestat. Popadl mě strach, nechápala jsem to. Celé tělo mi vybrovalo, v hlavě mu hučelo a cítila jsem, jako kdyby se mi do ní něco dostalo. prostě v hlavě tma a jakoby se mi začal čím dál tím více propadat do zomě. Nohy a ruce jsem měla hrozně těžké a nemohla jsem se ani pohnout (hrůznej pocit). Trvalo mi docela dlouho, než jsme otevřela zase oči a rychle jsem si sedla. Motala se mi hlava a musela jsem rozsvítit, abych se vzpamatovala. Ještě něco takového jsem nezažila. Byla jsem celá rozklepaná... prostě mi úplně zatemnil mozek. Necítila jsem nic. Bála jsem se. Co by asi bylo, kdybych pokračovala? Nikdy jsem tomu nevěřila, že by to šlo... a teď jsem něco takového zažila... Někdy musím pokračovat, chci zjistit, jestli to opravdu funguje a toto bylo jen uvolňování, ještě jsem nepřešla n houpačku či do fáze "studně". Musím to zkusit. Fakt to zamotá hlavu, hdoně jsem nad tím přemýšlela... docela by se mi hodilo uspořádat si myšlenky :). Snad překonám ten poslední schod a budu moci zajít na další fázi, třeba se mi to podaří. Bude to strašidelné, ale začínám tomu věřit, čím dál tím více :D.
Ano, jsem blázen :D
BarucciLeft
Tak pro něj bych vraždila!
Proč jen to je OOAK? :(


A-Z Challenge - L jako Láska

9. října 2012 v 22:48 | liška |  Challenge/Výzvy
Na toto písmenko mě hned napadalo několik slov, ale prvním z nich byla právě LÁSKA (že by to bylo tím, že jsem se lehce dohadovala s jedno páťačkou o tom, jaké je to v 10-ti s někým chodit? Noc proti, ale při této debatě s přidrzlou holčinou jsem lehce chcípala smíchy :D- nic proti).

Druhů lásek je určitě hodně: kamarádská, sourozenecká, láska v rodině a láska k věcem a činnostem, pro většinu z nás (pro mé vrstevníci)) nejčastější druhy a projevy lásky. I tak je to velmi, velmi silné :)

A pozor. Ať jsme to nikdy nechtěla sem napsat, píšu. Následuje mé vypsání věcí, co se mi teďka stali a díky nim je mi tak, jak mi je. Ne nejsem "zdrcená zy ztráty lásky" (Ohh, můj bože! On mě nemiluje, aaaachhh, co asi budu dělat?- Ne, zas tak střelená nejsem). Dopálil mě. Jak člověk dokáže jednoduše změnit strany, podtrhnout nohy a zarazit dýku do zad.

Fotogalerie - Shepard

8. října 2012 v 20:38 | liška |  Fotogalerie


A opět, vaše nejoblíbenější, fotky!
Na Žernově, ještě o krásných prázdninách, mi zapózoval fotogenický, poměrně novější kůň na ranchi, PS Morgan Shepard :)
Podle mě, naprosto dokonalý kůň, z který z jedné strany vypadá jako Andalusan, zepředu jako Arab a z druhé strany konečně jako Morgan :D.
Ač byl srpen docela slunečný, když jsem se vydala Shepíka fotit, najendou se rozlilo.
Ale naštěstí na chalupě máme na zahradě jaký si "stan", tak jsem si donesla karimatku (ona, fotím v leže, i tak dostávám nehoráznou křeč do ruky... ale lepší než jí dostávat i do zad a kotníků ;)... no jo, těžký objektiv si vybírá svou daň :D ;)), zalehla a fotila ho, ano, opravdu pod stříškou. Proto fotky mají taková zvlštní nádech, né zrovna vesele zelené prostředí, ale řekla bych, že to tomuto elegantnímu hřebci vcelku svěčí ;)
Fotek je hodně, hodně na jedno brdo, ale nějak se mi to nechtělo hodně promazávat, omlouvám se. Ale od toho rajče je, ne? :)

A prosím, opravdu moc prosím, alespoň u těchto fotek když né u žádných jiných - né jen jednoslovný či dvouslovný komentář. Nemusíte přímo na rajče (ale udělali by jste mi ti radost ;)), ale alespoň napsat něco trošku více... nepíši 10 článků denně, tk nechcete mi místo tolika krátkých komentářů napsat 1 delší?
Děkuji těm, kteří vyslyší mé "prosby"
A ano, jsme nějaká poslední dobou vadná :D

Doufám, že se fotky budou líbit ;)
A omlouvám se, blog.cz kazí zde na blogu zase kvalitu fotek :/

A-Z Challenge - K jako Kůň

7. října 2012 v 17:46 | liška |  Challenge/Výzvy
Ano, vím.
Maximálně neoriginální, fádní a má to každý. Ale proč ne? Jsme sběratelky, většina z nás i jezdí a koně jsem naším středem zájmu, tak proč by i v A-Z Challenge neměli mít své místo? :)

Koně... ta úžasná čtyrnohá stvoření s velkým srdcem.
Patří mezi ty, které to ke koním táhlo již odmalinka, kdykoliv jsme je viděla, tak jsem byla šťastná a musela jsem si je alespoň pohladit. A již od ve 3 letech jsem získala prvního Schleicha. Koně jsou, již odmalinka, má nejoblíbenější zvířata.
Když jsem byla starší, začala jsem se pomalu poohlížet po stájích. Ale všude mi říkali, že berou až od 12-ti let. Začala jsem však, kvůli své poněkud větší výšce a váze, jezdit již v 11-ti. První stáj, kde jsem usadla na koně nebyla dokonalá. Trenérka hrozně křičela, koně jsou celé dny zavření v malých boxech a lekají se... Poslední kapka byla, když se neteři trenérky pslašila kobyla, poplašila to mojí, já spadla a kotníkem přímo ne železný plůtek. Byli jsme v uzavřené venkovní jízdárně. Ještě pořád jsem ležela na zemi, třásla jsem se (můj druhý pád v životě... ale také druhý za tu hodinu. 2v1, jak výhodné) a nemohla jsem se postavit (rozlámané a pochroumané kůstky v kotníků, měla jsem poté dlahu) a trenérka ek ěm přišla, s rukama v kapsách, a začala na mě řvát, proč nechytám koně. Ona saba se tam promenáduje jak lázeňák a nemůže chytit kobylu a mě ještě začla nadávat... no, už jsem se tam neukázala. Teď již 3 roky jezdím v nové stáji, v JK Choťánky. Miluji to tam, ale vše má své meze. Hrozně, hrozně se chci naučit skákat. Trenérka tam má 2 už dosti staré koně, kobylku Iru a valacha Matese. Iruška je prostě zlatíčka a jezdí se na ní úžasně, ale Matýsek... tvrdohlavý, "okopaný" (no jo, školní kůň), skoro tupý na pobídky, alergický na prach (jezdíme v psíkové jízdárně) a teď ještě k tomu má nemocnou nožku. Kůn je to teď už skoro nejezditelný a i před úrazem bylo něco neuvěřitelného ho rozcválat (povedlo se mi to všehovšudy 3x). Ať vlezu kdekoliv na jakéhokoliv koně, úplně v pohodě, rozcválám ho, dokonce se mi splnil sen a na táboře jsem poprvé skákala. Ale Matese ne. A trenérka nám řekla, že nebudeme skákat, dokud perfektně nezvládneme ve cvalu oba koně... já odtamtud nechci odejít, mám to tam moc ráda, znám již lidi, koně... ale tohle mě hrozně štve a je mi to líto.
Chodívala jsem tam i minulý rok ke kámošce na jejího druhého koně (viz fotka nahoře), na SUltíka a chodívali jsme spolu na vyjdy, to bylo bezva. Ale teď už nemám moc čas, bohužel. I ta říkala, že jezdím dobře a že bych se mohla naučit skákat.. chjo. Když jsem se byli podívat na Parkurových závodech, táta říkal :"Jak by bylo skvělé, kdyby jsi tady skákala ty."
Ale pak je zde další věc. Kdybych se alespoň trochu a v rámci možností naučila skákat, byla bych si už na všechny směry jistá, že to chci dělat (jako koníček samozřejmě)... No. Jednou jsem Vám zde psalao Cipískovi. Kůň mamčiny kamarádky, na které jsem už i jezdila. Obr s nádherním zbarvením, lehkými chody a dokonalou povahou :). No, tak tak kamarádka si koupili dalšího koně (který hlavně skáče výš, Cipís skáče max do 110 cm) a říkali, že by Cipíska možná prodali. Nám prodali.
Již dříve jsem s rodiči mluvila o vlastním koni a kupodivu, ač jsem byla překvapená, neměli nic proti. Mamka zamlada jezdila, tak by také chodívala jezdit, bráchové by se také chtěli naučit... a já bych chtěla jednou závodně skákat. Ale nechtěla jsem se do ničeho pouštět po hlavě, dokud nebudu umět alespoň skákat. O licenci mi (zatím) nejde, maximálně bych jezdila Veřejňáky a Hobbiky a nějak by se to poté vyvrbilo... ale začala jsem mít o tom všem pochyby. Jak bych to stíhala se školou? Příští rok jdu do kvinty (prváku)... ještě k tomu klarinet, nauka, tenis... měla jsem na to jistý názor. Jak bych to vše stíhala... ale najednou ta mamčina kamarádka mají oba koně a Cipíse zatím neprodávají, tím se to vyřešilo.
Ale mám hrozné, hrozně nutkání... vždy u koní, včera na parkurových závodech... stalo se několik věcí, které mě změnili. Nebudu se ohlížet na ostatní a půjdu si za svým snem. Změnila jsem názor a zjistila jsem, že toto je to místo kde chci být. Po boku toho úžasného stvoření. Již nikdo a nic mě neodežene od mého snu, půjdu si za tím. Možná mě popohnali takové maličkosti, jako ten bráchův obrázek, či totální dýka do zad od jednoho chlapce, nevím. Ale jsem si jistá, že toto chci. Jednou budu umět skákat a budu mít vlastního koně, věřím v to. A určitě budeme dobří... jednou :).
Ten odrážecí bod je skákání... kdy to tak bude.

Koně pro nás všechny určitě v životě znamenají hodně, ani já nejsem vyjímkou. Je nám s nimi dobře, milujeme je (i vše okolo nich) a čas od časů by se každý chtěl zachumlat do jejich hřívy, nasednout a letět. Všechny starosti spadnou a budou vlát v dál. A nakonec se odlepit od země a vznést se. Překonat gravitaci. Nechat svůj život v kopytech zvířete pod Vámi. Ale ta důvěra mezi Vámi je bezmezná. Věříte mu, on vám, a proto jedete dál.

Lestat a já, mojé první pravé skákání :)
Úžasný to kůň. Rád schazval, ano, to nikdo nezapře (i já jsem letěla :D), ale tak on také potřeboval nějaké to oživeníčko nrolní jezdecké hodiny, že ano? :D. Nakonec jsme si ale k sobě našli cestičku a já moc, moc doufám, že se příští léto opět uvidíme :)

Highway to Hell

7. října 2012 v 11:51 | liška |  Stablemates

Jméno: Highway to Hell
Přezdívka: High, Highway, Hell, Hellča, Helenka

Fotogalerie: ZDE
Rodokmen: xxx

Věk: 5 let

Pohlaví: Klisna
Plemeno: Shetland Pony

Potomci: xxx
Sourozenci: xxx

Sire: xxx
Dam: xxx

Původ: Zakoupena v Rakousku
Stav: 10/10

Zaměření: Rekreace, chov a výstavy

Ocenění: xxx

Poznámka: Helenka je, jednoduše řečeno, dobrá duše. Na svůj věk je neuvěřitelně klidná a hodná, narozdíl od dalších Shetlandů, které na ranchi máme. Je celkově větší postavy, zajímavého zbarvení a nádherných očí. Ale kvůli nějakým problémům s páteří, nemůže jezdit závodně a už vůbec ne skákat. Když už, tak na ní necháváme jezdit jen nějaké lehčí děti, by jsme jí neublížili. Ale jinak je to dokonalá kobylka. Nikdy neutekla, nekousla, nekopla po nikom jiném a se všemi vychází v pořádku... zlatíčko. Ale popravdě, umí pěkně "vyhrožovat". Když nedostane její oblíbené jablíčko, je schopná na Vás i několik hodin usilovně čučet :D
Do budoucna počítáme, že bychom ji mohli zařadit mezi chovné klisny, odsouhlasil to i veterinář. Jestli hříbátka budou po ní, máme se na co těšit :)

A-Z Challenge - J jako Jídlo

5. října 2012 v 23:59 | liška |  Challenge/Výzvy
Vím, že na písmenko J mělo slovo Jídlo několik lidí, ale popravdě mě nic lepšího nenapadlo, promiňte :D

Jídlo
Nepostradatelná věc našeho života. Ať už od slaných po sladké, od teplých po studené... :)
Já jídlo miluji (také je to na mě náležitě vidět :D), skoro jakékoliv. Ale upřednostňují lehkou italskou kuchyni, ve všech směrech- Pizza, Risota, Ryby, PanaCotty, Tiramisu...vše možné a nemožné... ale hlavně těstoviny, Klidně je mohu jíst několikrát týdně na jakýkoliv způsoba neomrzí mě! Dále miluji mořské plody, ryby, maso, ovoce, většinu zeleniny (nejvíce cuketu, lilek, rajčata a mrkev :)), vajíčka, zapečené bagetky sushi a mnoho dalších... například miluji tatráčky, především z lososa či tuňáka (nejoblíbenější rybky). Mám, na svůj věk, docela vytříbený jazýček a ráda ochutnávám nové věci z jiných zemí :).
A co nejím? Nemám ráda luštěniny, brokolici s květákem, mléko (ale mléčné výrobky mám moc ráda :)) A nemám moc ráda fast-foodové jídlo, max pizzu u stánků. Nemám ráda hambáče, jelikož nevím, co v nich je a to mě lehce více děsí... když už jsme někam jeli a široko daleko jen mekáš, tak jsem si dávala ten letní steak (ano, čisté maso, nemleté) s rajčatovou salsou a celozrnou bagetkou :)
A velmi ráda vařím. Třeba právě zítra budu dělat oběd (dýňovou polévku, steak z kuřete s bramborovým pyré a salátkem z pečených cuket :)). Hrozně mě baví si najír rocepty a prostě vařit, ať už to jsou hlavní jídla, dezerty či předkrmy, vše!
Chci du budoucna začít více vařit a rozšířit si své obzory v tomto směru :)

Novinky dne 5. října

5. října 2012 v 18:20 | liška |  Dny na ranchi

Po nějakém zrychleném září je tu říjen, a rovnou pátého. Mám svátek (jmeniny!) :). No, byla jsem moc, mco ráda, že si někdo vzpomněl :)
Ale dnes škola... zkoušelo se snad ze všech předmětů (mě naštěstí ani z jedného) a psali jsme z matiky. No, podle výsledků vzadu mi to vyšlo, tak snad, snad!! Ale povedlo se mi už dostat čtverec z češtiny... no jasně, proč né, že! Minulý rok to hned nazačátku byla kule z diktátu, teď čtverec :D. Mám tam: 1,4,1 no krása! :D. Hlavně, že je tam hoodně známek, znat to nepokazím všechno. Jenom pomyslím na budoucnost v tomto roce a klepou se mi kolena... asi to už nebudou samé jedničky :/.
A jak se celkově mám? Jak jinak odpovědět, než "fajn"... jasněže. Hrozně mě irituje několik osob a já jen okolo nich stále chodím a usmívám se jak sluníčko na hnoji.
Nebo mě dostávají sekundánky (o 2 roky mladší( už podruhý tento týden jsme s nimi s Ájou seděly obědě... kdyby alespoň pomlouvali potichu! Pomluvily snad celou naší třídu, aniž by nás znaly... bože. A dneska ta jedna zas na tu druhou: "Už jsi přestala držet dietu?" ta druhá jen přikývla "Ty to vážně nepotřebuješ, seš hubená" zase ta první. Pak se uchichtly, podívaly se na mě a rozchechtali se... jo, vážně vtipný. Ohromně mi to zvedlo náladu, jako...

Na ranchi si koníčci užívali posledních teplých dnů. Ale jak je vidět, všude se povaluje nahnědlé listí a poletují pavučinky... je tu podzim. Pomalu začínáme zase připravovat vnitřní jízdárnu, kde se s příchodem zimi začne zase jezdit. Trénuje se, jezdí se na vyjížďky, trénují se dívky, které se u nás učí jezdit... obvyklý čas :). Zaměstnanci létají jak čamrdy, přeci jenom, objezdit alespoň půlku koní... :). Bohužel na né všechny koně se každý den s ježděním dostane, i když se začíná hned po vykydání. Ale koně jsou celý den na rozlehlých pastvinách, tak jim to stačí :)
Na Vánoce se již těšíme na nováčky. Budou to dva úžasní Thoroughbredi a 3 stablíci. Ale ještě nic prozrazovt nebudu, nechte se překvapit :P

Tak já zase jdu. Pokusím se oběhnout, jsem zvědavá, jak to stihnu. Spíš až večer, či zítra
Koupili jsme dortík (tak dobrý už jsem dlouho nejedela! Jahody, maliny a mascarpone... mňamky! :D), a dostala jsem úúúžasné botičky od Niku! černo-šedo světlounce růžové polobotky!! Někdy Vám je vyfotím ;) A od brášků nádhernou kytičku :). A dostal mě bráška, Vojta. Nakreslil mi úžasný obrázek, kde jedu parkurový závod a on tam křičí "Jeď Eliško, Jeď!" Asi Vám to řpíjde jako pitomost, ale mě se to hrozně, ale hrozně líbí... můj sen, až mě to skoro dojalo :)

A zatím pá, jdem s rodiči na večeři :)

A-Z Challenge - I jako Ideál a Inspirace

4. října 2012 v 18:05 | liška |  Challenge/Výzvy
Tentokrát se nezaměřím přímo na nic, co bych měla či neměla ráda, ale zaměřím se na tato dvě, velmi zajímavá, slovíčka - Inspiraci a Ideál.

Inspirace
Věc, kterou všichni potřebujeme, vzhlížíme k ní, je to věc/osoba/místo/událost/hudba, která nás inspurije a dává nám právě Inspiraci.
Nápad, či vnuknutí kžadý je v něčem máme. Ať už u slohů ve škole, obrazů, či při CMkování, psaní článků n weby, focení... jde o nápad, návrh- vždy se cení originalita.
Co je Vaší inspirací?
U mě rozhodně nějaké krásné prostředí (například moře), super lidi kolem mě a pak tedy potřebuji sen, nápad či ono vnuknutí, hovořím-li například o mých povídkách. Darkness Lives (i ta, co teď píši) mi vnuknul sen. Něco na ten způsob se mi zdálo, já si to přikrášlila a čím více jsme o tom začala přemýšlet, tim více se příběh děj, postavy začal obohacovat a vyvíjet. Když už si k tomu sednete, najednou to jede samo. Ještě si pustit do uší hudbu a nechat své myšlenky plynout... :)

Ideál
Proč mě to vlastně napadlo? Toto slovo mě irituje již velmi, velmi dlouho. Člověk se podívá na titulní stránky časopisů, do seriálů a filmů, či na ukázky... lidský ideál.
Dříve vůbec nezáleželo na tom, jak člověk vypadal, dokonce když měl člověk pár kilo navíc, tak se to považovalo za symbol bohaté rodiny a šlechticů. A ještě k tomu Slovani a Slovanky měli něco do sebe ě něco vydržely.
Ale jak šel čas, stalo se lidským ideálem něco jiného.
Světem letí plastiky, zmalovanost klaunů a lidé kost a kůže a ostatní jsou fuj a já nevím, co všechno. Hnusná masírka médií, ale když jdete na ulici, třeba i několik kilometrů a hodin tak nepotkáte opravdu hezkou, originální dívku s dokonalou postavu! Ne! To skoro vše je Photoshop a podobné věci...
Většina z Vás si nedoevede představit, jaké je to jít po ulici, či po chobě ve škole a slyšet: "Ta má prdel jak 3 vozy!", a všude slyšet, jak jste tlustí, nedokonalí, nehezcí. Chcete se bavit s klukama, ale baví se s Vámi jenom někteří, protože jiní mají dost starostí s těma úžasnýma, egocentrickýma, dokonalýma dívčinama, které se zajímají jen o sebe a s ostatními si hrají a využívají je, jen když něco potřebují. Proč pro oči ostatní nejsme všichni ve stejném měřítku? Proč je lidský ideál dneška takový, jaký je? Proč jsou ostatní utlačováni a nezbývá jim než jen být v koutě a potají doma brečet?
Ještě k tomu, když víte, že s tím nikdy nic neuděláte a stále budete takoví... je to k breku. Někdo je prostě nemocní a ani kdyby se zbláznil, tak nebude princeznou se zakleté myšky.
Být tak krásná a hubená a nenechat se naplit od každého debila, který tvrdí opak. Nenechat se jím manipulovat a uvěřit neskutečnosti... a pak dostat kudlou dostat a stále se nemoci nadechnout.
Bolí to, když někomu uvěříte, skočíte mu na špek a on vás pak zahodí jako smradlavou ponožku.
Bylo by tak skvělé být dokonalá- krásné, s dokonalou postavou, inteligentní, sportovně i umělecky nadaná... (asi tak jako spolužačka. Dříve perfektní a úžasná holka, teď začíná být čím dál tím více egocentrická a sobecká a bez její nejlepší kámošky- která je přesně taková- neudělá nic. Vedle ní člověk jako já vypadá jako prašivka vedla majestátního pravého hřibu, plevel vedle růže.)

Promiňte, udělala jsem to jako také mé vypsání... furt si stěžuju, ale je mi mizerně. Vždy mi něco rozjasní den a pak příjde další rána pod pád. A komu jinému se svěřit, než tady Vám? Ta, zmiňovaná spolužačka, s kterou jsem dřív tyto věci řešila, by se nad tím jen smála.

Fotogalerie- Gathering Storm

2. října 2012 v 17:53 | liška |  Fotogalerie


Co jsou nejvděčnější články, které Vás i nejvíce baví?
Znám odpověď- Fotky :)

Před fotoaparát mi v krásném, sluném, sprnovém dnu se mi zjevil jeden z našich novějších koní z Ameriky, Gtahering Storm.
Říkejte si, že se Vám nelíbí, že je divný, či dokonce hnusný, ale pdole mě je t úžasný koník. I to, že je glossy je na něm skvělé, jen se hůře fotí, ale to je v podstatě jedno :) Miluji ho, hlavně tu jeho úžasnou lysinku a flíčky :)