Přečtěte si novou povídku Art of Living!

Listopad 2013

Stunt Double

28. listopadu 2013 v 19:07 | liška |  Traditional

Jméno: Stunt Double
Přezdívka: Stunt, Stuntka, Ďoblina :P :D

Fotogalerie: ZDE
Rodokmen: xxx

Věk: 9 let

Pohlaví: Klisna
Plemeno: American Paint Horse

Potomci: xxx
Sourozenci: xxx

Sire: xxx
Dam: xxx

Původ: Triniti Holdings
Stav: 10/10

Zaměření: Western pleasure, rekreace, chov, výstavy

Ocenení: xxx

Poznámka: Ďoblina (nemám tušení, kdo to vymyslel, ale asi se na tom shodli jezdci :D) je takové dítě ve velkém těle. Proč má takovou přezdívku? Je neuvěřitelně mlsná :D. Furt do něčeho musí strkat čumák a pak tím nejlépe poplive jezdce (nejlepší je jít za ní a odejít celý od otrub a ovsa...) :D. Ale jinak je v pohodě. Na jízdárně šlape jak hodinky, venku ji baví závodit, ale jde v pohodě uřídit. Učí se na ní jezdit úplní začátečníci, víme, že s nimi nikam neuteče nebo, že nezačne vyhazovat. Ve velmi rekreační/hobby míře se s ní naši westernoví jezdci věnovali Wester pleasure, bylo až neuvěřitelné, jaké tato kobylka skrývala přesné a ladné pohyby :).
Aby se tyto stránky alespoň trochu opět podobaly ranchi, zase nějaký profilek.
Dnesk jsem proležela doma, ale zítra jsou poslední taneční před věnečkem (fňuk, fňuk) a v sobotu wls... jupííí :). Tak pardon, že opět nejsem moc aktivní.

Art of Living - 12. Kapitola

17. listopadu 2013 v 14:12 | liška |  Art of Living
12. Kapitola
Po neuvěřitelné odmlce se konečně můžete dočkat i 12. dílu Art of Living!
Jak jsem psala, tato a příští kapitola jsou z pohledu Lea.
Před dávným a dávným časem jsem si myslela, že je to dobré. Ještě nedávno, že to jde. Ale až při dnešní kroekci této kapitoly jsem měla sto chutí to vzít a celé přepsat. Ale jelikož lehce nestíhám a nenapsala bych teď ani čárku, nechala jsem to tak, jak to je. No uvidíme, jak se s tím poperete.
A jen pro připomenutí po tak dlouhé odmlce, cože se to stalo?
Cheynne se od základů změnil život, zjistila, že to asi nebude jen další človíček z řady, je jedním z Malaků. Několika stovek lidí na světě, kteří oplývají něčím vyjímečným. Ale když konečně všechno začalo dávat smysl, měla by zase zmizet? Od své jediné rodiny a teď od jediného človíčka, do kterého se konečně zamilovala? A teď to i vypadá, že mu záleží i na ní... kéž by ale bylo vše tak, jak to na první pohled vypadá.
V dnešní a další kapitole čekejte menší zvrat, průlom. Dnes možná na to budete koukat a škrábat se na hlavě, co jsem to zase vymyslela, ale v další kapitole se vše zkompletuje a vysvětlí :)
Tak vzhůru za Leem!
GOOGLE
VSUVKA
Pomalu dávám dohromady tedy ty SR, v hlavě mám náměty na články... a dospěla jsme k závěru, že raději budu psát méně pořádně šťavnatých článků než nějakých článků o ničem. Lepší, ne? Proto zde rozhodně nečekejte články každý den, třeba maximálně 3x týdně (i když i to je pálka), ale alespoň budou třeba delší, s více fotek... A ani obíhat vážně nebudu tak často. Zaprvé nemám čas, zadruhé mě to nebaví každý den objíždět všechny ranche. Prostě viz článek, který jsem nedávno psala zvaný "Očistka". Tímto chci připomenout všem, kteří by chtěla být nová či stávající SRka, aby se k tamtomu článku vyjádřili. Děkuji :)
Jak se mám? Až na cca 80 příkladů z matiky, které musím spočítat skvěle. V pátek jsme zůstali na Maškarní prodloužené, v podstatě jsme tam s kámoškou a dalšíma 2 klukama utvořili takovou menší 4, tancovali, kecali, smáli se jak pominutí a procházeli se v půl dvanáctý večer po v podstatě cizím městě (taneční nejsou u nás v Pdy) :D. A kluci si na nás s kámoškou zkoušeli etiketu... takže jsme tam chodili jako 4, dámy uprostřed, chlapci ze stran nás drželi za rámě, pomáhali nám ze schodů... jsme naprosto v pořádku. Byla prostě sranda. Sranda skončila, když jsem přijela až v 1 ráno domů a rodiče úsměv stylu: "áá, madam se vrátila domů". Bůh ví, co si představovali, že jsem zas vyváděla... :D Já taková hodňoučká :)
No nic, jdu žehlit a učit se. Snad si užijete povídku :)
A prosím, opět přivítám trošku delší komentáře s hlavou a patou. Děkuji :))

Dreaming about the things that we could be

12. listopadu 2013 v 21:23 | liška
Ještě spolu s Counting Stars od One Republic, moje srdcovky posledních týdnů.

Slibovala jsem, že se sálodlouze ozvu. Je to tady.
Škarohlídi zahoďte myš a zdrhejte v dál.

To je, co, zase jsem tady. V minnulém článku je jistá čistka a až se dohrabu k jejímu zdárnému konci, vážně to zde chci rozjet.

Jak se mám? Věřte mi, že dobře. Nějak si užívám. Skoro každý víkend jsem pryč, odpoledne také... všechno klape, jak by mělo. Vždy se stane pár věcí, ze kterých jsem mírně řečeno vytočená nebo udivená a musím nad tím až moc přemýšlet, ale i tak... Konečně cítím naživu, víc, než kdykoliv. A cítím se jednoduše skvěle :). Prosím ať to neskončí.
Jen ta škola je brzdička (dost zásadní věc, mno). Snažím se jak debil, ale stejně to nestačí. Ze samých jedniček jsem se propracovala až ke 4 dvojkám a dokonce jendé trojce na čtvrtletí. A ta trojka, to je táááák, ironické. Já jednou chtěla jít směrech psychologie, sociologie atd. ... hmm a překazí to jeden kretén Bukvič? Ano, jsem vážně úplně blbá, ale ta 3 mi vychází ze ZSV. Nejdříve nám dal neohlášenou písemku z věcí, které jsme nebrali... tak jako většinový zbytek třídy- za 3. A pak jsem jednou šla do školy po proleženém víkendu, kdy mi bylo fakt blbě. Ještě jsem ráno měla horečku, ale do školy jsem musela... a on mě vyzkoušel. Ještě k tomu neumí vůbec podávat učivo, skáče od jedné věci k druhé jak postřelený klokan. No, tak se mi podařilo dostat dvojka. Takže ze známek 2 a 3 mám na čtvrtletí 3... to se mi ještě nikdy nepovedlo. Dále jsem docela zklamaná z matiky, jelikžo absolutně nechápu našeho učitele. Výsledná známka se totiž počítá jako průměr za všechny písemky plus známka ze čtvrtletky děleno 2. Takže člověk se může snažit jak debil celý rok, ale když pokazí čtvrtletku, má po. Jako já. Průměr za všechny písemky mám 1,33... ale ze čtvrtletky jsem dostala 3. Takže moje výsledná známka se pohybuje těsně u 2 (přesně 2,165). Krása.
Známky se mi horší... a naši si nejsou schopni přiznat, že jejich dcera je jednoduše blbá (nebo, že sakra přešla do prváku. Ne, podle nich je to pořád všechno jednoduché jak v první třídě). Ne. Prostě za všechno tohle mohou kámošky, kluk, taneční, kroužky... prostě cokoliv, jen ne jejich jeptiška v civilu.
Ale už konec o mě. Vždy se rozepíšu, pak je mi dobře, ale Vás to musí nudit k smrti. Omlouvám se.

Jak jsem psala již v předminulém článku, na WLS jedu. Přihlášky poslané a opět jsem s koňmi nějak nešetřila. Ano, jsem sobecká a nevím, co všechno, ale... prostě mi některé koníky bylo líto nechat doma (ale ne, celou sbírku vážně nevezu). Nenáviďte mě za to, pomlouvejte, ukamenujte, jen koníkům prosím neubližte :).

Koníci se mají, jak jinak než skvěle. Pomalu ale jistě zazimováváme, začíná se rozmáhat ježdění v hale, kterou jsme před léto moc nepoužívali. Začíná se brzy stmívat, takže jsme co nejvíce věcí přesunuli do dopoledních hodin či brzkých odpoledních. Pomalu dostávají dečky a jen čekají, kdy i naše pastviny, bohužel, postihne ta prapodivně bělavá "plíseň", alias sněhová pokrývka :).

S fotografováním jsme nijak nepostoupila. Jsem rozmazlená a jsem vždy zmrzlá jak drozd jen při cestě ze školy, na to se jít ještě válet na dobrou minimálně hodinku. Ještě k tomu se nám na zahradě dělá, jak by řekl táta, "čundrbudka", alias jakási dřevenná budka na nářadí, kola atd. A já na místě této budky dříve fotila, měli jsme zde nízké borovičky... a teď nějak nemohu najít další místo, kde by s emi tak líbilo. Promiňte (opět), ale tady nějak není kam jina jít fotit... :/

A teď ještě jedna technická- co sem mám přidávat? Jsem takový tip, který bude dokonce bavit egocentricky napsat článek/pár článků o sobě :D Takže se zde možná objeví něco, aby jste se dozvěděli více věcí i o mě, té prapodivné holčině skrývající se za písmenky L-I-Š-K-A. Přemýšlela jsem i o té několika-denní challenge "O mě", co vy nato? Ano, jsem hrozný sobec :D.
Co dál- Profilky, fotky (pokud se odhodlám jít fotit), povídku (kde jsme stále seklá v 16. kapitole... ale snad se to poddá)? SLibovala jsem i článek o nováčcích... wow, toho je :)

Teď se jdu umýt, připravit do školy, psychicky se připravit na další přednášku o HIV/AIDS (není nad to, když Vám to budou již podruhé unuděné oktávanky o tomto přednášet. Wow.) a jít spinkat. Oběhnu zítra, max pozítří, čau :)
Wow... tohle je přesně 2 roky a 2 měsíce stará fotka... toť nostalgie :)

Očistka

10. listopadu 2013 v 17:49 | liška
V tomto článku se nechci nijak moc rozepisovat, je to prosté. (I tak jsem se rozepsala... ale brzy čekejte další článek, plný textu.)
Je mi hrozně líto to tu tak nechávat ležet ladem a proto jsem se rozhodla alespoň pro jeden krok, který tu to snad posune o kus dále.
Již dlouho, ještě před mojí dočasnou neaktivitou, jsem se rozhodovala, co udělat s SRky a tak, jelikož jistý způsob, jakým jsem toto řešila mi nevyhovoval.
Proto první krok k možnému znovuzrození ranche- Očistka SR, OR či co všechno to je...

Nikdy jsem nechápala logiku strikního "SRkování", či jak se tomu říká, alias: "Komentuj každý článek, choď sem alespoň 150x týdně a třeba se u tebe taky ukážu!" Okej, okej. V čem že tedy spočívá tato moje očistka? Jelikož můj seznam SR a všceh je neuvěřitelně dlouhý... a já to nestíhám a ztrácím díky tomu náladu se jen na ranch/ranche podívat, chci tento počet rapidně zmenšit. A nechat si zde jenom lidi, které mám ráda, ale kteří i na druhou stranu budou akceptovat mě, mojí neustálou nekativitu, lenost a články plné bezduchých plků.
Nebudu k Vám chodit každý den, komentovat každý výkřik do tmy a podobně. Jsem ráda, že jsem ráda. Ale opravdu mám hodně z vašich blogů ráda a ráda tam chodím... ano, za se ten pošuk neumí vymáčknout.

Je to tedy asi tak. Ať se pod tento článek zapíší ti, kteří jsou schopni akceptovat mé neustálé přestávky atd, atd. Ale hlavní věc, že sem rádi chodí. Opravdu nechci být jen další odškrtnutí v obíhání, a johooo, jedeme dál. Tohle nechci, ne teď. Pokud budete mít rádi tady to a budete se sem rádi vracet, to je ono. Nebudou Vám vadit mé dlouhatánské články, neustálé výjevy... Bez toho to nemá cenu, no ne? Prostě opravdu nechci, abych byli, můj blog a já, jen dalším prostředkem ke zvýšení vaší návštěvnosti.
Nechci, abyste komentovali vše a snad to po mě nebudete chtít ani vy. Ať si každý najde takový článek, kterýho zajímá, a ke kterému má co říci. A třeba je k němu schopný napsa i delší komentář než je "Pěkné". Věřte, že když se trochu uvolníte a třeba místo 5 článků o ničme okomentujete jeden pořád a rozsáhle, udělá to daleko větší radost.

Jsem složitá, komplikovaná a svá. Buďte to berte nebo nechte být.

A teď se půjdu podívat k SR, aby věděli, že jsem třeba něco napsala... pak hrát na klarinet a možná pak napíši sem i něco víc.

PS: Popřípadě přijímám i nová SR, pokud tedy mě také budou akceptovat a nezbělají jim ze mě vlasy.