Přečtěte si novou povídku Art of Living!

Únor 2014

VyMazlení oříci

28. února 2014 v 22:39 | liška |  Něco k ranchi
Již nedávno jsem Vám psala, že k nám na ranch by konečně měli zavítat nováčci od Mazla, neboli další várka vyMazlených oříčků :). Jak jsem zjistila, na poště již nějakou tu chvíli leželi, ale jaksi od milé a všemi oblíbené České pošty jsem lehce nedostala upomínku. Ani druhou výzvu. Takže jsem si dnes "naslepo" šla na poštu, že jim kdyžtak už vážně ztropím scénu, protože s nimi mám už vážně problémy... a hle, balíček tam byl. A já nemohl bý šťastnější :)
Doma na mě hned vybaflo několik perfektních kousků, pár SCH na přání a několik kousků, které jsem již jako hotové kusy koupila v jendom z prodejů od Mazla :)

Slíbila jsem Vám článek o nováčcích a nechtěla jsem Vás o něj připravit, takže jsem si řekla, že by nebylo na škodu k němu přidat nějaké lepší fotky než fotky zevnitř. Lup, šla jsem ven a než jsem se nadála, měla jsem fotky všech koní. A ne jednu, ne dvě, prostě rovnou celou fotogalerii pro každého z nováčků. No, aspoň máte na co se těšit :D
Konec plkání, jdeme na představování!! A byla bych moc ráda, kdybyste mi u většiny pomohli se jmény :))
Prvním koníkem je podle mě naprosto překrásný Quarter, CM Schleich také Quarter horse. Na první pohled mě uchvátilo to jeho zbarvení, vážně se Mazlovi povedl :3. Zrovna pro něj mě jméno napadlo, není to nic světoborného, ale představuji Vám Krále Artuše... je to ujeté, ale proč mi příjde, že se to k němu hodí? :D
________________________________________________________________________________________________
Další drobek si mě také zcela získal. Je to hřebeček plemene Miniappaloosa... a při focení jsem myslela, že se rozteču. Mazel si vážně mákla, těc flíčkůůů :D. Tak malý a tak sladký :DDD. Jméno mě napadlo hned, bude to Miminoo. Pojmenován podle jedné restaurace v Praze pod Žižkovskou věží... a také proto, že jsem mu při focení stále říkala Mimi :D
___________________________________________________________________________________________
Dalším přírůstkem je kobylka plemene Irský Tinker s jedním nádherným modrým očkem. Je to taková obří slečinka, zatím bohužel bezejmenná. Nápady?
_________________________________________________________________________________________
Další je Andaluský hřebeček, CM Collecta. Pokud si dobře pamatuji, nedělala ho Mazel, ale byl od Lin, jen si nejsme jistá. Má krásnou barvu, celý je velmi elegantní :).
Nápady na jméno?
_________________________________________________________________________________________
Teď se přesouváme k mému oblíbenému moldu Stablíků, alias k moldu Paso Fino hřebce. Tohoto strakatého krasavce jsem také již koupila jako hotového z dílny Mazla :)
Jméno?
_______________________________________________________________________________________________
Aby tohoto moldu nebylo málo, ještě jednoho hřebečka jsme si nechala namalovat. Jako jinak než grullo strakáče, prostě jedno z mých nejoblíbenějších zbarvení :)
Nápady na jméno?
___________________________________________________________________________________
A nakonec jsem si nechala oříčka, který se mi líbí naprosto neuvěřitelně... zamilovala jsem se :). Je to naprosto dokonalý Arábek s jedním modrým očkem... a se jménem Inferno :)
Tuto fotku jste mohli nejspíše vidět i na FB
Nechci působit nějak narcisticky, ale vcelku se mi líbí, jedna z nejvyvedenějších z dnešního dne :)

Byla bych ráda, kdybyste mi pomohli se jmény, protože jsem totálně v koncích :D. Děkuji všem za pomoc.
Příjde Vám, že jsem poslední dny až moc aktivní? Nebojte, až příjde zase škola, to přejde tak rychle, jako to přišlo :)

Ladíme to do modré

27. února 2014 v 19:29 | liška |  Něco k ranchi
Hello "everybaby"! (Kdo pozná film? :D)

Tak co lidi, jak je? Co školy, v tom lepším přápadě jak si užíváta vytožených jarních prázdnin?
Já dnes dojela konečně domů z Prahy, kde jsme byli od středy. Hory, kde jsme byli před tím, byly vcelku v pohodě. Sníh sice nula, nula nic, ale tak když se lyžovalo dopoledne, šlo to. Se snowboardem jsme to vzdala, jelikož buď byli muldy a bála jsem se to rozjet, nebo konečně frčím o sto šet, plotna a já ležím zase na zádech... a že mám pěkně namoženou kostrč :D. Ne, jezdit ledu se snowbardem vážně neumím.

Ví někdo z vás, ze je to Praha Indoor? Předpokládám že ne, ale silně doufám, že aspoň víte, co je to třeba atletika. A ano, v úterý se v Praze v O2 Aréně konal atletický meeting Praha Indoor, což měla být jakási předzvěst Halového mistorovstí Veropy v atletice, které se zde bude za rok konat. Bráchové jsou zapálení atletici, my s mamkou na ty rády koukáme... a vážně, byl to zážitek, neuvěřitelné. Vidět Blanku Vlašičovou skočit 2 m, čumět na vrhače koulí, pro které hranice 2om není žádný problém a ty běhy... no bože. Pozorovat naživo taková jména jako je Kim Collins, Dwain Chambers, Dayron Robles ... vidět vyrovnání evropského rekordu a dokonce překonání svěového rekordu v trojskoku! Prostě to byl zážitek. A nakonec ty 2 první místa od Denisy Rosolové a suveréní vítezství Masláka... :3 Lidi, přeju vám to zažít a fandit a fandit.
Dále pak mám nový kabátek a skvělé nové Conversky, do kterých jsem se hned zamilovala. Odkaz ZDE... já vím, že jsou trošku ujeté a bláznivé, ale strašně se mi líbí :3 Miluju Converse.
Dále nesmím opomenout Bubbletea, které už jsem měla asi 3, plus tady mám v ledničce dalšího na zítřek k učení... ne, nejsme máčo :D.
A po dlouhé době jsem byla v kině, s bráchama na Lego příběhu. Hmm, co na to říci... hezká pohádka pro děti, to asi tak všechno. I když poslední scéna mě rozsekala :D. No, pro někoho, kdo jako malý lego miloval, to byla slabota, mohli se předvést lépe. Ale pravda, námět docela zajímavý :)
A nesmíme ani opomenout změnu týkající se ranche. Museli jste si jí všimnout, protože Ranch Ohájo asi po půl roce oblékl nový kabáte. Autorkou i tohoto nového modrajícího se dessignu není nikdo jiný než úžasná Aja98, které bych tímto chtěla znovu poděkovat. Podle mě je nádherný a přesně styl tohoto ranche... hlavně ten nádherný koník s pírkem na záhlaví, to je moje :) Miluji její styl a je mi ctí, že někdo tak úžasný dělá Dessy i mě, vážně děkuji, miláčku :3 :)
Tak co, jaký je Váš názor?

A dále, věřte nebo ne, dnes jsem byla fotit. Šla jsem se navečer projít s bráchama do zahrádek, vzala si trochu více koní... a nakonec odfotila jen 3, ale za to z toho je něco přes 150 fotek, budu muset třídit :D. U článku najdete malou ochutnávku... ani ještě jedne z koní nemá jména, nápady?
A nakoenc bych chtěla udělta menší reklamenu na skvělou soutěž u Elocin, uvažuji také o přihlášení, jen nevím, kdy se mi zase poštěstí jít fotit :/ Dnes bylo času málo.
Proč mu zatím říkám Einstein? :D

Opojení, radost aneb choďme do hračkárny

24. února 2014 v 20:52 | liška |  Něco k ranchi

Jistě všichni znáte to nervózní klepání se, probírání se regály... a ten hrozný pocit, že se prostě ne a ne rozhodnout. Tak toho! Ne, tamtoho! Nebo snad všechny? Ale co jídlo? Kašlu na jídlo, koněěěěěěěěěěěěěě!

Popravdě jsem toto již nějaký ten pátek nezažila. Poslední dobou sbírám výhradně Breyer a Peter Stony, popřípadě nepohrdnu nějaým klenotem v podobě CM třeba SChleicha. Ale že bych přišla ke stojanu v normální české hračkárně, vybrala si nějaký ten model a celá natěšená ho nesla k pokladně, to tedy ne.

Ale dnes se to pozměnilo. Po dopoledním lyžování jsme se odpoledne vydali na menším procházku Šumperkem, kde jsme ubytovaní. Nakoukla jsem do pár obchodů s oblečením a ukořistila černé sportovní tílko na Fitbox a krásnou novou bundu. Poté bratři šli do hračkárny a já raději se koknout na boty, ale nedalo mi to a vešla jsem nakonec za nimi. Našla jsem jistě zajímavou kozo-ovečko-soba, koně co div nechrochtal, prostě krása. Prohlížela jsem si samozřejmě i stojan se SCH, div se neroztekla nad oslátky (to slovo berte s rezervou :D)... pak už jsem chtěla odejít, ale něco mě zarazilo. Objevila jsem tam velký regál... plný Collecta koní. Musím se přiznat, do hrčkáren moc nechodím a když už, tak mě bratři zavlečou do Sparkysu, kde Collectu opravdu nemají. Tak tohle pro mě bylo něco... tomu se říkají infarktové situace.
Ale lidi, musím se přiznat, úplně jsem pookřála. A už jsem si to štrádovala s jednou kobylkou, která se mi vždycky hrozně líbila, k pokladně. A bylo moje. To byl pocit... zase po dlouhé době si koupit něoc takového z čeho jsem měla takovou radost, že jsem skákala jak něčím nadopovaná. Tak nádherný pocit... však vy ho všichni dobře znáte.

A popravdě, netrvalo dlouho já běžela zpět, s bratry tam strávila další čtvrt hodiny a už se v mé tašce houpali další dva oříci. Ano, ano, koupila jsme si 3 Collecťáky. A mám z nich tak neuvěřitelnou radost, ach, ach! :) Myslím, že tímto jsme odstartovala novou sféru v mém sbírání, které bylo poslední dobou na ústupu. Ode dneška se do mé sbírky začleňují i ti žasní Collecťáci :)

A koho, že to mám? Dartmoor poníka, Andalusana a grulla mustang kobylku. Nemohla jsem se rozhodnout, stále jsem koukala na nového i starého Frísáka nebo na Fjordíka (i když se mi o dost více líbí ten šedivý, kterého tam bohužel neměli)... ale vybrala jsem si tyto 3 a jsem z nich nadšená. Jeden krásnější než druhý :). Ta barvička grulla Mustang kobylky, postoj andalusana, nebo ten neuvěřitelně roztomilý Dartmoor :3. Sice má peněženka chce opak, já doufám, že na Collectu zase někde narazím, protože jsem se do nich div nezamilovala :)

Stále jsme na horách, bez foťáku, proto jejich fotky u článku jsou čistě orientační a z internetu, pod každou fotkou odkaz na zdroj. A prosím, neřešte nadpis, to bylo to opojení :D



We danced with monsters through the night

22. února 2014 v 23:14 | liška |  Dny na ranchi
Naprosto úžasná písnička plná optimismu, vždy mi dokáže zvednout náladu. Povinně pustit, poslouchat, zamilovat :) :D

Cože to? Že bych napsala po méně než týdnu? No wow.
Důvod, proč píši? Ano, konečně nám započal víkend a pro mně rovnou i tak vytoužené jarní prázdniny.
Odjeli jsme na hory, kamsi k Šumperku a už si válím šunky na pokoji. A hle, co mě nenapadlo, napsat sem. Moc se těším na zítřek. Sníh nula nula nic, ale ta jedna sjezdovka je se sněhem, tak schválně... :D. Vylyžovaná jsme z Rakouska, takže asi po 2 letech jsem si sem vzala prkno a jsem na to zvědavá. Schválně, jestli si zas narazím kostrč nebo něco podobného... no, snad se na tom mém miláčku nezabiju :D
Ještě k tomu ta olympiáda... byla jsme jak u vytržení. A do toho tolik věcí ve škole, to by se mělo zakázat. Ještě k tomu jsme se o Aj koukala na hokej... a angličtinářka z toho bude mít problémy, jelikžo nám ho pustila. Vážně, je hrozná co (pro nechápající-ironie)? Svým žákům pustí hokej... olympiáda je jednou za 4 roky, našim se vážně výhra hodila a my bysme na to čučeli stejně potají... prostě zástupce je kretén. Prý nevýchovné. Pff, být vlastnec je prý nevýchovné. Kretén.
Koukali jste? Já s naprostým zápalem. Všechno možné... a musím se přiznat, že jsem i 2x brečela dojetím. Nejdříve u úžasné Martině Sáblíkové... a poté u Bety. Víte co to je vidět člověka, kterého každý všední den vídáte ve škole najednou na olympiádě soutěžit za vaši zem? A ta její první jízda... sakra, kdo se v 15-ti dostane na olympiádu a dostane se dokonce do finále... bylo to úžasný. Ona byla úžasná. Dokonce u nás ve škole bylo rádio, mluvili jsme o Bety, udělali jí 2 nástěnky... tohle je prostě neuvěřitelné.

V minulém článku jsem psala o pauze... pauzu nechci, chybíte mi, ale se stále se ztěžující školou to nezvládám. Raději dělám jiné věci než abych seděla u obrazovky a do zblbnutí do ní čučela. Raději jdu po škole ven, pak příjdu třeba tak ve 4, v půl páté domů, většinou poté mám další kroužek... třeba v pondělí klarinet (individuální hodina plu souborovka) do 18:30, v út fitbox, středa koně, čt fitbox, pátek pokračovačky (pokračovací kurzy tanečních). Chodím domů nějak později, jen tak tak stíhám se vypravit na kroužky, pak příjdu polomrtvá domů a šprtám se. A kde v tomhle koloběhu chci vzít ještě čas na ranch a na vás, nemám tušení. Komu to nevyhovuje, klidně si mne z SR vyndejte, je to vaše věc. A naprosto bych vás v tomto chápala.

Minimálně teď o prázdninách chci být aspoň trochu aktivní, když už nic jiného. Jak to bude až započne škola? Kdo ví. Nemám na to čas, ale hlavně chuť ani náladu. Už skoro 5 měsíců se zase cítím plná života a nechci se jenom hrbit u monitoru. Chci toho nějak využít :)

Ještě k tomu jsem totálně bez nápadu. Do foroty jsem si sem jeden čas psala Challenge a profilky, ale nemám náladu ani na to je zveřejňovat. Snad to zase nadejde. A třeba focení? Zrcka popravdě neviděla nějaký model už nějaký ten pátek. Kéž by aspoň venku bylo přijatelně, ne. Nemám ani jednu zimní fotku. Sníh kdesi v nedohlednu a všude mokro a zima, brrr. Komu by se chtělo ven a válet se. Takže otázka to 1oo ooo,-, copak chcete?

Jak je to s nějakými nováčky? Mělo by co nevidět dojet pár nováčků z úžasné dílny od Mazla, na které jsem neuvěřitelně těším. Takové novinky vždy potěší. Mělo by to být pár SCH a Stablice, malované podle předlohy na mé přání. To budou kousíčky :3. A jinak nějak nováčci v nedohlednu. Ba naopak, chystám další menší prodej. Očistka. Jen otázka do větru... kdybyste chtěli nějakého koníka z mé sbírky, kdy by to byl? (Na Stony zapomeňte předem :D) popřípadě, jaké velikosti?

Ale spíš, jakpak se máte vy? Kdy máte prázdniny? Jak to všechno zvládáte? Jdu to asi po 2 týdnech při novém dlu Partičky zjistit :)

Home, sweet home

9. února 2014 v 18:56 | liška |  Dny na ranchi
Musím přiznat, že cca v 1o-11 jsem jí opravdu žrala, od té doby nějak nic... ale tato písnička se mi strašně líbí :)

Chystala jsem se, jak budu obíhat, psát, když jsem objevila internet na pokoji. Ale skutek utekl. Ani čárka.

Nějak se mi nechce dlouze rozepisovat, jsem otrávená z učení a chvílema koukám na olympiádu. Kéž by mohlo být víc olympiády a méně učení :D Na zítřek 4 předměty, bleh, bleh... a ještě jsem přes týden netrénovala na nástroj. No, mám co dělat. Už mi zbývá ale jen fyzika a opakování toho všeho.

No nic. Jakpak že jsem se to měla? Mohu Vám jenom potvrdit, že všechny fotky a zprávy o sněhové kalamitě v Rakousku opravdu neplatí pro celé území. Kolem ledovce Kitzstainhornu... zeleno :D. V údolí až kolem 1o stupňů nad nulou, u tří tisíců na ledovci lehce pod nulou. Takže zimou jsme opravdu netrpěli :D. Hotel super, jídlo skvělé, kluci na které se dalo padat v skibusu taky luxusní... :D Jo a to lyžování? Jelikož tento ledovec byl jediné místo, kde se široko daleko dalo pořádně lyžovat, lidí zde bylo opravdu požehnaně. Proto jsme zhruba v půli týdne začali jezdit nahoru mezi prvními a řeknu vám, že není nic krásnějšího než při div ne východu slunce jako první se prohánět po manžestru urolbované sjezdovky. Nikde nikdo, jen vy, sníh... a pár těch šílenců, co si také takhle na dovolení přivstali. To je pravé lyžování. Svištět si to takhle, nejlépe ještě hlubočákem :3. Bohužel, brzy začaly vždy přijíždět davy lidí a po chvíli byli sjezdovky nejezditelné, spíš šlo o krk. Boulovaté sjezdovky, sníh brzy povolil a udělali jste oblouk a hle, člověk (a ještě ty fronty u lanovek poté...)! To bylo docela o kejhák. Proto jsme se snažili jezdit hlavně dopoledne, dokud to bylo sjízdné.
Jen mě trochu mrzelo, že jsem si tam nevzala snowboard. Chtěla jsme trénovat na lyžák s lyžema, ale například nahoře na těch kotvách... to by se jezdilo. No, další rok to určitě napravím (a snad už i s novým snowboardem).

A teď spíš něco pro Vás zajímavějšího.
Jednoho dne jsme opět nějak rozumně přijeli z ledovce do hotlu a rozhodli se, že s mamkou pojedeme do Zell am See. Zastavili jsme se v pár obchodem s oblečením (mám nové černé kalhoty a dvě tílka, muhehe :D) a poté jsme se vydali hledat onu "Vetešárnu" jak jí říkáme. Obchod se vším možným i nemožným, kde jsem před 3 rokama úplnou náhodou objevila v jednom z regálů Stablíky. Věřte, že jsem tehdy myslela, že to se mnou klepne. Mini obchod, který vypadá spíš jak bazar... a oni tam mají zcela nové Stablíky. Přivezla jsem si odtud již asi celkem 6 stablů a mohu potvrdit, že i tento rok k nim přibyli další "Rakušáci". Příjde mi, že jim vůbec neubívají, že je tam skupuji jen jednou za ten rok já :D. Mají pořád ty samé a ani neubívají. To se jednou majitelka vetešářství rozhodla, že si nakoupí přes internet nějaké modely koní a bude je prodávat ve svém maličkém krámku? Pořád mi to neleze na mozek... :D
A kdože to k nám přijel tento rok? Hřebeček s hříbětem, v setíku. Jejich fotku ještě nemám, ale odkaz na fotku z netu http://www.identifyyourbreyer.com/images/720599set.jpg

Dále už Vás holým textem nebudu otravovat. Jdu si zahrát na klarinet a zase se (m)učit.
Oběhnu Vás co nejdříve to půjde, slibuji! Připadám si hrozně provinile, že vy ke mě chodíte a já jsem taková, jaká jsem... hrozně se omlouvám. Ale ta škola, je to horší a horší. Kor teď, když jsem týden chyběla.
Pomůže mi lehce s omluvou kukuček Mařenky? :)