Přečtěte si novou povídku Art of Living!

Červenec 2015

Prázdninový mix plný fotek

30. července 2015 v 12:21 | liška |  Fotogalerie
Můj bílý kůň bez prince... Earl Grey :)

Tak jsem dlouho přemýšlela, co vlastně za článek sem přidat... Přijde mi, že mám přesně určené mantinely, tak proč nedat nějaký odlehčený článek do prázdninových dní? Lépeřečeno čekejte článek plný pouze a jenom nikdy nezveřejněných (nebo dlouho nezveřejněných) fotek a malých popisků k tomu :)
A klidně můžete napsat trošičku delší komentář :D Jak se vůbec máte, co prázdniny? A hlavně, jak prosím zaháníte nudu? To já nějak nezvládám.
Pro více fotek, klik na celý článek :))

Nejen ovce jdou s davem

26. července 2015 v 21:35 | liška |  Úvahy
Jelikož už jsem asi lehce vyrostla z představy ranche ryze sběrateského. A proto jsme se rozhodla, že čas od času, dle nálady a svých možností bych napsala vlastní úvahu (ne podle pravých zásad úvah, prostě článek na to téma) na nějaké z témat týdne. Kdo nechce ať nečte, ale vzhůru na to. Neslibuji, že to bdue mít hlavu a patu. Jsou to prostě mé myšlenky hozené na papír. Takže dnes na téma týdne : "Jít s davem"

Nejen ovce jdou s davem
I když je člověk již nějaký ten pátek na vrcholu potravního řetězce a je si svým vlastním pánem, stejně se bojí. Hodně se bojí. Občas nějakého zvířete, jednoho z tisíců konců světa, ale nejvíc se bojí v podstatě sebe a ostatních. Lidi jsou daleko větší zvířata než bychom si asi chtěli připustit. A my žijeme v lidožravé smečce.

Lidé se mění a občas vykročí ze zaběhnuté řady. Jako kdyby najednou vyběhla tajná policie ve formě rádoby kamarádů, přátel a známých, kterým se líbilo jen to vaše staré já. To tiché, všem nápomocné a zcela nesobecké vy. Ale proč být celý život upozaděný a nevycházet z té rádoby řady. Ani ti kamarádi přeci nejdou většinou ve šlépějích jiných, jen se jim prostě nelíbí, že jim chybí jejich fackovací panák.

Již od raného dětství slýcháme, co by se mělo. Kam šlápneme nebo strčíme nos, je to samé: "Musíš, měl bys, nemusíš, makej…" někdy doplněné slabším "To nesmíš, nedělej, nemůžeš." Člověk si pak připadá, jako kdyby žil v malé neviditelné krabici. Mohl koukat ven, matlal rukama po skle a kazil si tak výhled. No posuďte sami, jak dlouho může člověk vydržet žít v kleci, než se dočista zblázní.

Náš život je protkaný neuvěřitelnou pavučinou, mašírkou médií, která jasně předepisuje, co je správné a co ne. Jako kdyby to oni věděli nejlépe. Hned mě napadají neuvěřitelné předsudky dnešní doby a tolikrát omílaný "symbol krásy". Popravdě mě div nechytá amok, když to neustále vidím a slyším. Přeci je to taková blbost. To by podle kodexů dnešní společnosti všichni měli vypadat na chlup stejně? Stejná délka vlasů, předepsané oblečení, co přečuhuje seřízneme… místo normálních obchodů stojany s šedými mundůry a na každém rohu váha a metr přeměřující jediné povolené parametry. Není tomu tak? Kdo podle předpisů není, jakýmkoliv způsobem, je divný, jiný, špatný. Jako kdyby byl označen jakýmsi svítivě růžovým znamením a byl hned brán společností jinak. Lidé se na Vás koukají jinak, nemyslí si nic dobrého… A když už se najde někdo, kdo pohlédne pod tu vaši jinou slupku a vidí, jací doopravdy jste… akorát to ještě odnese sám. Najednou má na sobě také to znamení a je špatný. Je mi zle, když vidím jací lidé dokáží k ostatním být. Nesnáším předsudky a svazování předpisy ať už vyřčenými či ne. Každý máme právo na život, a kdo si myslí, že je něco víc jen tím, že je to jen další husa, která vypadá jak každá druhá, tak se šeredně mýlí. Je to tak neskonale absurdní až z toho jde člověku hlava kolem.

Sama jsem jiná, vymykám se dnešním ideálům. Nejsem vysoká, hubená nejlépe blondýna, která je odvařená z makeupu a nejnovějších triček těsně pod prsa. Vím, ani náhodou nejsem sama, ale i tak je to občas těžký. A to jsem jen kulička, která se učí, aby něčeho v životě dosáhla. Dotkla se svých snů. Ale pro většinu jsem jen ta tlustá šprtka od vedle. Ale oni znají jen mé jméno, ne můj příběh.

Každý, kdo něco dokázal, tak musel být odlišný. Vzpouzel se a pokoušel. Kde bychom byli bez těch jiných. Proč jenom hloupě stát v řadě, ať už na straně těch šedých myšek nebo v zástupu přehledu dokonalosti. Každý je svůj, byla by tady přeci nuda, kdybychom byli stejní. Ale i celkově společnost by to měla chápat. Proč stavět do nevýhody ty, co jen chtějí jít za svými sny. Každý nemůže vypadat jako reklama na kosmetiku a nemůže mít inteligenci jako Einstein. Proto jsme tak nádherní, protože jsme jiní. Copak i člověk bez vysoké školy nemůže prožít spokojený život a baculka se nemůže zamilovat a culit se od ucha k uchu? Copak každý nemá právo na štěstí? Nikdo by nás neměl soudit tím ošemetným metrem… však také "Podle sebe soudím tebe". Recept na štěstí ale musíme vymyslet každý sám, když si půjdeme cestou svých cílů a snů.

Stačí pohlédnout pod slupku dokonalosti některých a uvidět, jak zkažení jsou, a že vše je jen krásná slupka. A že za nimi již nekráčí jen hloupé a bezbranné ovce, ale i kdysi silní lvi zlákáni krásným povrchem. Nevidí dovnitř, nebo snad sami nechtějí? Schovávají se a bojí se ukázat, že by mohli jít proti davu? Najednou nebýt ta majestátní a opěvovaná zvířata ale někdo, na koho by si ukazovali? Jsme horší než zvířata. Oni totiž nejsou tak povrchně k smíchu.

Vím, že toto bude znít jako nejvíce klišé prohlášení, ale já to budu opakovat stále dokola. Občas se nebojte vystoupit proti davu, zasnít se a bojovat. Možná pak až uvidíte pravou osobu některých lidí a pochopíte, kdo jsou vaši praví přátelé, vaši nejbližší. Nikdy není pozdě na to projevit svůj názor. Každý máme právo na štěstí. Užívat si, tančit, milovat a strádat. Proč to nezkusit naplno a vyjít ze svého zaběhnutého standartu.

Je to jen na nás, jakou cestu si zvolíme. Nejspíše dostanu ještě horší pověst, pomluvy se přivalí, ale já se nestydím za pravdu. Za to co přesně cítím. Jdu právě vystoupit z řady
Proč být černobílí, když můžeme být barevní.

Conga Lines - Midnight Tango

19. července 2015 v 20:51 | liška |  CL - Conga Lines
Tak jsem přemýšlela, co sem dát za článek. Rozepsala jsem článek o NY, o mých sběratelských začátcích... ale všude nějak moc textu, pochybuju, že by si to vůbec někdo přečetl ;). Takže raději jen obrázky a zajímavosti ze světa modelů, přesněji BH.

Mold Midnight Tango byl vytvořen roku 2000 Sommer Prosserovou. Jedná se o model velikosti Traditional, přesněji o poníka, a prvním koněm na tomto moldu byl právě Midnight Tango.
Midnight Tango
První kobylkou na tomto moldu byla černo-bílá kobyla, která se vyráběla v letech 1999-2001.
Osobně tento mold mám něuvěřitelně ráda, přijde mi hrozně roztomilý. Tato kobylka mě také dost zaujala, hlavně se mi hrozně líbí hlavně ten dvoubarevný ocas :D

Boone's Little Buckeroo
Buckskin kobylka tentokrát vyráběná v letech 2002-2004.
Toto zbarvení mi přijde u Breyera dost časté, tak se ani nedivím, že takový model najdeme i na tomto moldu :D. Pěkný, roztomilý... ale zas tak mě nezaujal.

Miniature Horse Set- Midnight Tango
Tato kobylka byla jendou ze setu modrookých MiniHorsů vyráběných v letech 2006-2008.
Konečně kobylka, která je mi nejbližší. Ano, fotka je moje a kobylka také :). Mám set obou holek a naprosto je miluji. Mají překrásné rozmarné zbarvení, modrá očička a roztomilý pohled :). Je prostě nádherná

Waiting for Santa Pony gift Set
Koník ze setu s vánoční tématikou z roku 2009.
Koník je opět roztomilý, zbarvení mé oblíbené... ale asi bych ho nechtěla. Ten setík mipříjde lehce vtipný :D. Ta panenka ve vánočním pyžámku a všechny ty serepetičky k tomu... zajímavé :D

Magic and Hamlet
Set ze 2 koníků na stejném moldu, Magic a Hamleta z roku 2014.
Další roztomiloučcí, hlavně ten vraník s modrým očkem... já jsem asi vážně ujetá na poníky :D

Tak to bude rpo dnešní Conga Lines článek asi vše. Který koník se Vám líbí nejvíce? A co celkově mold? :)

Já zítra ráno odjíždím na dovolenou, net tam bude, možná něco přidám, ale uvidím ;). Spíš asi ne. Ale chci si dopsat ty dva plno-textové články, takže ať chcete nebo ne, brzy se tady objeví.


Fotogalerie - S Justadream

15. července 2015 v 23:26 | liška |  Fotogalerie

Stále jsem nějak přemýšlela, co sem dát. Bláhově čekala na více komentářů, občas komentovala... ale hlavně si užívala léto plnými doušky :)
Popravdě, co lehčího sem dát než fotky. Aby se ty drahé mozečky nezavařily, nebudu na Vás nic chrlit. Zatím ne.

Takže se "pokochejte" naprosto obyčejnými, profilovými fotkami Justy :)
Co za další články byste chtěli? Vůbec nemám inspiraci. A teď asi budu mít plnější program, zítra, v pátek Barvy léta a v sobbotu pojedu za našima :). A pak budu chvíli pryč, ale tak možná bych mohla stihnout sem něco nasmolit. Tak co, kdopak se vyjádří?

Lexington

8. července 2015 v 14:25 | liška |  Chips
Jméno: Lexington
Přezdívka: Lex, Lexi, Lexík

Fotogalerie: ZDE
Rodokmen: xxx

Věk: 8 let

Pohlaví: Hřebec
Plemeno: Morgan

Potomci: xxx
Sourozenci: xxx

Sire: xxx
Dam: xxx

Původ: Zakoupen z Německa
Stav: 10/10

Zaměření: Rovinné dostiny, rekreace, chov

Ocenění: xxx Doplním ocenění z LS xxx

Poznámka: Lex patřím k pár Chipsům na našem ranchi a rozhodně patří k těm tižším a klidnějším. Ostatní kluci jsou až moc živý, občas je baví i přskakovat ohrádník... zatímco Lex jen stojí, žere trávu, když už se něco oprvdu děje tak jí jen na chvíli líne zvedne a zasežere dál. Když si ho někdo vezme pod sedlo má jistotu, že ho neshodí a ani, že nebude závodit. Popravdě, tak flegmatického koně jsem ještě neviděla. Je mu všechno jedno. Prostě si jen tak proplouvá a je rád, když večer může zaplout do boxu, sežrat si večeři, spát a opět se ráno vrátit ke každodennímu stereotypu. Jako kůň na oddech je skvělý, ale pokud byste se náhodou chtěli rychlostí prohánět loukami nebo nějak více skákat, raději si vyberte jiného koníka.

Co bylo dál...

5. července 2015 v 21:50 | liška
Vina. Ano, cítím se vážně moc moc vina, přiznávám. Nechci říct, že tohle je jeden z mých neustálých návratů... stejně se na to dříve nebo později zase vykašlu... ale prostě ahoj. Čau.
Možná to bylo nudou nebo blouzněním z neuvěřitelnýho vedra, ale zase po čase jsem dostala chuť sem napsat. Kdo ví, co si od toho slibovat. Pravdou však je, že přes prázdniny budu hodně doma, takže je zde velká pravděpodobnost, že se budu nudit a občas (nebo častěji) sem zaskočím :). Ráda si u vás něco přečtu a byla bych moc ráda, kdybyste na oplátku zaskočili třeba i vy sem :). Nebo, chcete být někdo zase SR? I když asi víte, že se mnou je to dosti nejistý obchod :)
Chtěla jsem vás připravit o sálodlouhé kecy o tom, jak jsme žila. Asi se to moc nepovede.. Ale jak jsem vždycky dřív říkala, že se mi za tu jistou dobu stalo... tak to tím pádem všechno ještě víc nabírá na obrátkách :D. Tohle je teprve jízda panečku. Ale zjistila jsme dost věcí, nakoukla pod slupku několika lidem a zjistila, jací doopravdy jsou. Rozhodně jsem teď v tomto ohledu chytřejší. Říká se, že v nouzi poznáš přítele. A já teď doopravdy vím, na koho se můžu spolehnout a u koho pod krásnou slupkou je jen shnilý a ohavný vnitřek. Zažívám pro mě naprosto nové období. Všechno, co jsem znala a čemu jsem věřila je pryč, všechno je naruby, jinak. A popravdě jsem se nikdy necítila lépe. Tak plná života. Že bych mohla lítat.
I když budu v létě hodně doma, chci si to co nejvíc užít, nevázat se a vážně létat. Blbnout s těma nejlepšíma lidma... chci toho tolik stihnout. Btw, jedete někdo na nějaký ten fesťák v létě? Já už byla na Votvíráku, kde to bylo úžasný... a taky jsem tam zjistila a ujasnila si dalších pár věcí :D... jedu na Natruc do Kolína, na Barvy léta a snad i ke konci prázdnin na Hrady CZ. A ano, to je důvod, prčo nějak poslendí dobou neustále poslouchám české písničky. To ty fesťáky. A vzpomínky při každé z nich... :) Mno, uvidím se někde s někým? :)
Koníci noví bohužel nepřibyli, měla jsem již sedmnácté narozeniny (ač si na to vůbec nepřipadám, jsem tak malinká!! hlavně psychicky :D) a vysvědčený ve druháku nad mé očekávání (jedna dvojka není tak špatná, ne?), koník nedorazil. Za to jsem dostalaplno jiných úžasných věcí... a lidičkové, věřte nebo ne, splnila jsem si jeden z mých snů. Byla jsem za velkou louží, v USA, přesněji se školou ve velkolepém New Yorku a na den ve Washingtonu DC. Zážitek rozhodně na celý život... ale o tom až v jiném článku, který chci o NY připravit. CO vy na to? :)
A vůbec, co za články bystě zde chtěli?
Napíšu, tentokrát slibuju. Buudu se bohužel vypisovat, plácat kraviny, pokračovat snad v povídkách... a blbnout. Vadí vám to? :)
A budu hodně hodně fotit :D muhehe