Přečtěte si novou povídku Art of Living!

Nejen ovce jdou s davem

26. července 2015 v 21:35 | liška |  Úvahy
Jelikož už jsem asi lehce vyrostla z představy ranche ryze sběrateského. A proto jsme se rozhodla, že čas od času, dle nálady a svých možností bych napsala vlastní úvahu (ne podle pravých zásad úvah, prostě článek na to téma) na nějaké z témat týdne. Kdo nechce ať nečte, ale vzhůru na to. Neslibuji, že to bdue mít hlavu a patu. Jsou to prostě mé myšlenky hozené na papír. Takže dnes na téma týdne : "Jít s davem"

Nejen ovce jdou s davem
I když je člověk již nějaký ten pátek na vrcholu potravního řetězce a je si svým vlastním pánem, stejně se bojí. Hodně se bojí. Občas nějakého zvířete, jednoho z tisíců konců světa, ale nejvíc se bojí v podstatě sebe a ostatních. Lidi jsou daleko větší zvířata než bychom si asi chtěli připustit. A my žijeme v lidožravé smečce.

Lidé se mění a občas vykročí ze zaběhnuté řady. Jako kdyby najednou vyběhla tajná policie ve formě rádoby kamarádů, přátel a známých, kterým se líbilo jen to vaše staré já. To tiché, všem nápomocné a zcela nesobecké vy. Ale proč být celý život upozaděný a nevycházet z té rádoby řady. Ani ti kamarádi přeci nejdou většinou ve šlépějích jiných, jen se jim prostě nelíbí, že jim chybí jejich fackovací panák.

Již od raného dětství slýcháme, co by se mělo. Kam šlápneme nebo strčíme nos, je to samé: "Musíš, měl bys, nemusíš, makej…" někdy doplněné slabším "To nesmíš, nedělej, nemůžeš." Člověk si pak připadá, jako kdyby žil v malé neviditelné krabici. Mohl koukat ven, matlal rukama po skle a kazil si tak výhled. No posuďte sami, jak dlouho může člověk vydržet žít v kleci, než se dočista zblázní.

Náš život je protkaný neuvěřitelnou pavučinou, mašírkou médií, která jasně předepisuje, co je správné a co ne. Jako kdyby to oni věděli nejlépe. Hned mě napadají neuvěřitelné předsudky dnešní doby a tolikrát omílaný "symbol krásy". Popravdě mě div nechytá amok, když to neustále vidím a slyším. Přeci je to taková blbost. To by podle kodexů dnešní společnosti všichni měli vypadat na chlup stejně? Stejná délka vlasů, předepsané oblečení, co přečuhuje seřízneme… místo normálních obchodů stojany s šedými mundůry a na každém rohu váha a metr přeměřující jediné povolené parametry. Není tomu tak? Kdo podle předpisů není, jakýmkoliv způsobem, je divný, jiný, špatný. Jako kdyby byl označen jakýmsi svítivě růžovým znamením a byl hned brán společností jinak. Lidé se na Vás koukají jinak, nemyslí si nic dobrého… A když už se najde někdo, kdo pohlédne pod tu vaši jinou slupku a vidí, jací doopravdy jste… akorát to ještě odnese sám. Najednou má na sobě také to znamení a je špatný. Je mi zle, když vidím jací lidé dokáží k ostatním být. Nesnáším předsudky a svazování předpisy ať už vyřčenými či ne. Každý máme právo na život, a kdo si myslí, že je něco víc jen tím, že je to jen další husa, která vypadá jak každá druhá, tak se šeredně mýlí. Je to tak neskonale absurdní až z toho jde člověku hlava kolem.

Sama jsem jiná, vymykám se dnešním ideálům. Nejsem vysoká, hubená nejlépe blondýna, která je odvařená z makeupu a nejnovějších triček těsně pod prsa. Vím, ani náhodou nejsem sama, ale i tak je to občas těžký. A to jsem jen kulička, která se učí, aby něčeho v životě dosáhla. Dotkla se svých snů. Ale pro většinu jsem jen ta tlustá šprtka od vedle. Ale oni znají jen mé jméno, ne můj příběh.

Každý, kdo něco dokázal, tak musel být odlišný. Vzpouzel se a pokoušel. Kde bychom byli bez těch jiných. Proč jenom hloupě stát v řadě, ať už na straně těch šedých myšek nebo v zástupu přehledu dokonalosti. Každý je svůj, byla by tady přeci nuda, kdybychom byli stejní. Ale i celkově společnost by to měla chápat. Proč stavět do nevýhody ty, co jen chtějí jít za svými sny. Každý nemůže vypadat jako reklama na kosmetiku a nemůže mít inteligenci jako Einstein. Proto jsme tak nádherní, protože jsme jiní. Copak i člověk bez vysoké školy nemůže prožít spokojený život a baculka se nemůže zamilovat a culit se od ucha k uchu? Copak každý nemá právo na štěstí? Nikdo by nás neměl soudit tím ošemetným metrem… však také "Podle sebe soudím tebe". Recept na štěstí ale musíme vymyslet každý sám, když si půjdeme cestou svých cílů a snů.

Stačí pohlédnout pod slupku dokonalosti některých a uvidět, jak zkažení jsou, a že vše je jen krásná slupka. A že za nimi již nekráčí jen hloupé a bezbranné ovce, ale i kdysi silní lvi zlákáni krásným povrchem. Nevidí dovnitř, nebo snad sami nechtějí? Schovávají se a bojí se ukázat, že by mohli jít proti davu? Najednou nebýt ta majestátní a opěvovaná zvířata ale někdo, na koho by si ukazovali? Jsme horší než zvířata. Oni totiž nejsou tak povrchně k smíchu.

Vím, že toto bude znít jako nejvíce klišé prohlášení, ale já to budu opakovat stále dokola. Občas se nebojte vystoupit proti davu, zasnít se a bojovat. Možná pak až uvidíte pravou osobu některých lidí a pochopíte, kdo jsou vaši praví přátelé, vaši nejbližší. Nikdy není pozdě na to projevit svůj názor. Každý máme právo na štěstí. Užívat si, tančit, milovat a strádat. Proč to nezkusit naplno a vyjít ze svého zaběhnutého standartu.

Je to jen na nás, jakou cestu si zvolíme. Nejspíše dostanu ještě horší pověst, pomluvy se přivalí, ale já se nestydím za pravdu. Za to co přesně cítím. Jdu právě vystoupit z řady
Proč být černobílí, když můžeme být barevní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alusha98 Alusha98 | Web | 26. července 2015 v 21:49 | Reagovat

Kámo, krásně sepsané :) Naprosto souhlasím, "předsudky" je něco, co řídí tento svět, už od naprostého počátku. Z předsudků se zrodili peníze- majetnictví, náboženství a odsuzování těch ostatních, války... Je to tady už od dávných věků a nikdy se toho nezbavíme, ale v téhle době už začíná být normální být jiný (viz. NY :P) jen do naší konzervativnější Evropy se to úplně nedostavilo. Zatím můžeme bojovat jen za sebe a doufat, že předsudky nahradí větší tolerance nebo naše větší odolnost a statečnost, což je mnohem pravděpodobnější.
Nemůžeme to očekávat od druhých, ale to neznamená, že bez předsudků nemůžeme být my sami :) Nač řešit řadu? Tohle je náš život :3

2 anezka anezka | 26. července 2015 v 22:42 | Reagovat

krásně jsi to napsala... Já osobně se cítím jako ta jiná, s nálepkou "Divná", jen protože nejsem taková jako ostatní.. Zapálená do módy, neumím dokonce ani sladit barvy (:D:D)...Možná by bylo pěkný najíc víc lidí, kteří nebudou kouakt jen na ideály.. :/ :)

3 Jeife Jeife | E-mail | Web | 27. července 2015 v 8:10 | Reagovat

člověk není na vrcholu potravního řetězce ... chtěla bych tě vidět s holýma rukama opakovat tuhle větu před hladovým tygrem ... člověk je jen neskutečnej blbec kterej si to díky zbrani myslí ...
lidi nejsou zvířata :D neurážej zvířata :D
člověk si některé věci nesmí nechat zakázat ... někdy je to těžký ...
jak říkáš to ohledně vzhledu a odlišností ... neřešit, zašpuntit uši sluchátkama a občas vrhat nenávistný pohled :D
věř mi, že i když vypadá člověk venku celkem k světu, tak to odlišné názory nezakryje, vlastní zkušenost ..
jinak tedy hezký článek :)

4 Furesta Furesta | Web | 27. července 2015 v 13:34 | Reagovat

Klidně se řid podle svého svědomí. Dnešní doba mi přijde hodně šílená, jak každý pomlouvá každého, lidi si závidí, jsou sobečtí... I já jsem pro ně "divná" a omezená, protože se nezajímám o drby a starám se sama o sebe. Ale čím by mi byly ty drby tak asi prospěšné k životu? Budu bohatší? Pěknější? Spokojenější? Naše bohatsví a krásu si nosíme uvnitř. A většinou to nejsme my, kdo to může posoudit, ale naše okolí.

5 Teddy Pie Teddy Pie | Web | 27. července 2015 v 17:15 | Reagovat

Souhlasím... Prostě souhlasím.
Sama jsem jiná, trochu trhlá, trochu ne. Mé názory se často liší a vyjíždějí z těch zajetých kolejí.
Slyšíš že jsi divná, jiná, blbá. Já těmhle lidem ale řeknu jen jedno: Možná jsem jiná a divná, ale alespoň jsem šťastná a sama sebou!
Jinak krásný článek :)

6 Lucík Lucík | Web | 27. července 2015 v 18:22 | Reagovat

:o uzasne napasne. Uplne si to vystihla... souhlasim s tebou. Kazdy je svojim sposobom dokonaly... nemaji se lide ( a ani deti, tinedzeri ) posudzovaat podle vzhledu, nebo moudrosti, vytrvalosti nebo zrucnosti. Kazdy vi to co mu jde nejlepe :). Taky sem prezivala rozne urazky a nesmyselne slova jako - okuliarnik indicky, bifla, ... razsem si rekla, ze takto to uz dal nepojde... tak sem doma buchla pästou do stola a uz se nehanbila, nebala... strach tet ani neznam.. sem taka aka som a je mi jedno co si ostatni mysli ... a podle mne by si toto malo hlavne precist lide, ktori se boji vystoupit z radu, pocuvat samu kritiku nebo byt jako roboti - vsichni rovnaki a delat vsechno rovnako - opicit se-... dnesny doba je moc cudna... divim se ji taky ... rozne vojny, konflikty,..Ludia sa nezmenia tak lahko... musi to byt nieco silne co vsetkych zmeni k lepsiemu.. aby sme sa navzajom vsetci vazili a mali radi... nie posudzovali krasu, bohatstvo a ty si to a ty si hento... uvidime kam to my lidi dosiahneme ... sem moc zvedava

Muzu jen znova rict ze si to napsala vyyborne :) mas velky talent na uvahy a len tak dalej ^^ :)

7 Peepers Peepers | Web | 28. července 2015 v 10:48 | Reagovat

fíha, bylo to na mě celkem dlouhé (no ke konci jsem se dohrabala :D)
a upřímně nevím co víc k tomu napsat :/

8 Leník Leník | Web | 28. července 2015 v 22:39 | Reagovat

Nádherně napsané, nevím, co k tomu více napsat. Článek jsem o tom napsala u sebe. Krásně si se rozepsala, vše je tak pravdivé. Nesnáším ty lidi, kteří si myslí, že oni jsou dokonalí a mají srdce z kamene....

9 Fancy-ss (na mobilu) Fancy-ss (na mobilu) | 29. července 2015 v 10:23 | Reagovat

Přijde mi, že většina těch lidí závidí, závidí, že se dokážeme někakým způsobem (ač nechtěně) odlišit.
Za každým kdo nosí dražší oblečení, nebo mástejnou každou chvíli nový mobil vidí jen rozmazleného zbohatlíka, ale už nevidí to, že si na všechny ty věci vidělal sám, nebo, že jeho rodina neutrácí zbytečně za jiné věci (nevyhazuje jen tak jídlo, šetří energii..) a místo toho aby si to vydobily sami tak jen hloupě pomlouvají a závidí.
Stejně tak to vidím u těch tlustších lidí - přiznejme si - kdo alespoň jednou neslyšel tu hloupou větu "nejez tolik, budeš tlustá"?
Společnost si stěžuje, že přibývá anorektiček a podobných poruch, ale můžeme si za to sami. Stejně tak přehnané ambice do kterých jsme často nuceni, my přece musíme být ti nejlepší, každý by měl mít vysokou i přes to, že studie mluví jen o 20% populace, která je opravdu schopna vysokou dokončit. Honíme se za penězi, ne proto, že bychom je potřebovali, ale proto, že chceme být jen lepší a někam patřit. Každý chce být lepší a v tom jsme všichni stejní.
Promiň ta chybky píšu to na mobilu.

10 Sheinie Sheinie | Web | 29. července 2015 v 17:07 | Reagovat

Ahoj krásne napísaný článok :-)
Veľmi rada budem SR. :-)

11 Ann Ann | 29. července 2015 v 17:54 | Reagovat

Já myslím, že záleží na tom, v jaké společnosti jsme, ale nikdy nejsme "divní", pouze jiní a musíme jen hledat někoho, kdo je jako my. Někteří nás za náš názor odsoudí, jiní s ním naopak budou souhlasit, i když to třeba na první pohled nevidíme. Je to různé, ale předsudky odjakživa v této společnosti byly a bohužel i budou. Vždycky se najde někdo, kdo tě bude pomlouvat, i kdybys byla úplně dokonalá (což nikdo není), jen to musíš hodit za hlavu a být sama sebou.

12 Haník Haník | 30. července 2015 v 10:59 | Reagovat

Tak krásně napsané :O.
Ano, vystoupila jsem z řady a uviděla jsem, kdo mi byl pořád přítelem.
Kamarádky šly za těmi lepšími, "dokonalými", až když ztratí toho nedokonalého, ale upřímného, uvědomí si to, ale oni chtějí být lepší, proto jdou za těmi opěvovanými dokonalými lidmi. A jdou s tím davem, který je nej, i když třeba oni nejsou podle té pověstné míry, ale stačí jen to, že podporují ty dokonalé krásky a to přece stačí.
Já neumím vysvětlovat, ale doufám, že jsi mě trochu pochopila, jak je to u nás...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama