Přečtěte si novou povídku Art of Living!

My, naše vnitřní já

15. srpna 2015 v 15:34 | liška |  Úvahy
Zase jedna z nesmyslných úvaho bůh ví co. Tentokrát na téma týdne "Vnitřní démon"

Nevím, zda tomu dopomohl Dexter, kterého tady poslouchám z tabletu či některé z článků, které jsem již na toto téma přečetla, ale… něco mi začalo dávat smysl.
Člověk si tak sedí v autě, hlava už dokonale vymletá ze stále stejné muziky z rádia a cesta jakoby neutíkala. Stromy míjejí auta a další stále stejné pruhy na silnici. A kde nic tu nic. Nezačne vás třeba v tuhle chvíli něco napadat? Něco co by se zrovna nehodilo do vaší uhlazené fazóny. Nenapadla vás nikdy třeba taková blbost, jako otevřít ty dveře auta?
Přesně to je podle mě to, co nazýváme vnitřním démonem. Nějaké nutkání, které v nás dřímá a poňouká nás k určitým věcem. Něco, co se nesluší a nepatří, ale přeci jenom bystě to chtěli zkusit. Něco co cítíte i přes všechny zaběhnuté věci a prostě si nemůžete pomoct.


Nebo naopak věci, které si připouštíte, děláte, ale bojíte se o tom mluvit. Ne každý by přeci o vás měl vědět vše, pohlédnout vám do duše. Ty nejniternější pocity, touhy, možná i úchylky. Prostě cokoliv, co by do Vás ostatní neřekli nebo by je to ani nenapadlo. Sdílíte to jen se svými nejbližšími, jestli i to vůbec.

Někdo tomu jednou začal říkat "Vnitřní démon". Proč ale? Proč zrovna démon. Většinou si lidé pod pojmem démon představí něco ne zrovna pozitivního, něco temného a strašidelného. Ale co je strašidelného na něčem, co člověk miluje. Dobře, jasně, nemusíte hned namítat ty nejbizarnější a nejhorší případy, ale proč démon. Proč vnitřní démon. Že člověk je při něčem šťastný a cítí se sám sebou, to je to špatné? Ta jeho vnitřní temnota, která ho sžírá? Co když je to spíš světlo, které mu dovoluje žít lepší život. Vždyť je to přeci zcela přirozené. Nejraději bych to nenazývala jmény. Jsme to prostě my. Jistě, nějaký náš kousek, který chceme skrývat před světem, ale pořád to jsme my. A boj proti tomu nevyhrajeme.



Chtěla bych do toho přidat i něco trošku osobního. Dobrá tedy. Když tomu tak chcete říkat, můj "Vnitřní démon" se také před nedávnem objevil a vyplul ve vší své kráse na povrch. Změnil mě. Vždy jsem byla velmi emoční člověk, ale nikdy jsem nebyla schopná říct, co se mi vlastně nelíbí. Jen jsem pak byla smutná a brečela si do polštáře. Co, že je tedy tou mou temnotou? Nechovala jsem se podle pravidel ani podle ničeho… zamilovala jsem se do velmi dobrého kamaráda mého bývalého (tehdy ještě stávajícího) přítele. A ano, doslova mě to po nějakém čase pohltilo. Nějak jsem do té doby netušila, že by mě opravdu mohl mít někdo tak moc rád a ne jen neustále snižovat mé sebevědomý jako tem můj tehdejší přítel. Co v té době dělat, mlčela jsem. Jak jinak. Nemohla jsem přeci udělat něco, po čem by na mě všichni koukali asi skrz prsty a špatně. Já nejsem ten typ člověka. Nebo jsem minimálně nebyla. Ale stalo se nespočet věcí a já zjistila, že tohoto vnitřního démona nemám jen já, ale i on. A lidi, mohu vám říci jen jednu věc. Jsem neuvěřitelně ráda, že něco z mého nitra konečně vyplulo na povrch, i když to vůbec nepasovalo k mému dřív sebeslušnějšímu zevnějšku. Stalo se toho hodně a dopadlo to tak, že se cítím úžasně. Neuvěřitelně plná života, plná síly. Nikdy jsem se necítila víc naživu. Konečně jsem s někým, s kým mohu být opravdu sama sebou, nepřetvařovat se ani nic jiného. Možná jsem vypustila svého démona, změnila se díky tomu a nejspíš si i lehce poštvala pár lidí proti sobě (či je prostě a jednoduše ztratila), ale jsem za to tak neskutečně ráda. Velká zkouška ještě příjde v podobě nového školního roku a ostatních, ale za tohle všechno to stojí. Konečně jsem celá. A nikdy jsem nebyla šťastnější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sheinie Sheinie | Web | 15. srpna 2015 v 16:52 | Reagovat

Krásne napísaný článok.
Úplne pravdivý a... ja  už proste nemám čo dodať. Poviem len: Klobúk dolú pred týmto tvojim článkom a tebou, keďže si ho napísala.

2 Lucík Lucík | Web | 15. srpna 2015 v 20:16 | Reagovat

Hm "pooodobny" clanek mala jedna holka taky.. hm nevim kto uz.. asi Peepers :) jo takt sem uvazovalq o tych dverach kdyz sem v aute :D taky mam silene myslenky ale nevyskousim nic protoze je to takovy pocit : ze radeji ne :'D je to trochu sileny xD. Uz som ti pisala ze nadherne pises ? :333 si talent len tak dal :) ^^
Jinak uplny souhlas :) taky sem se zmenila a vypusyila sveho "demona". Treba byt trosku i temny.

3 anezka anezka | Web | 16. srpna 2015 v 0:25 | Reagovat

myslím že bych to nevyjádřila lépe.. Většinu svých "vnitřních démonů" o mně nikdo ani neví...
Krásný článek dvojči, piš častěji! :)

4 Furesta Furesta | Web | 16. srpna 2015 v 8:35 | Reagovat

Já pořád tvrdím, že máme svůj osud daný. Občas dostáváme nějaké indicie, co nás může čekat a je jen na nás, jestli si jich všimneme a budeme se jimi řídit nebo nad nimi mávneme rukou. Můj život a pohled na něj změnil jeden člověk, kterého jsem poznala před 20 lety. Od té doby vím, že nic není náhoda a vše je dané. A že si život utváříme sami. Pokud i na negativních věcech budeteme čerpat pozitivum, že nás to posune někam dál, začnou se věci obracet k lepšímu. Pokud se budeme litovat a utápět, tak se utopíme ve vlastní sebelítosti a budeme na tom ještě hůř. Vím, proč to píšu, protože jsem si krizí prošla před rokem a něco a po tom zlomu, kdy jsem to překonala, mi přijde, že je spousta věcí, které udělaly můj život lepší, protože jsem se začala na svět dívat pozitivněji, co mi přinese. Prostě a jednoduše, co se má stát, to se stane. Třeba jsi opravdu našla tu duši, která k tobě patří. Jen teď musíš o ten vztah pečovat, aby se časem nevytratil. Protože teď už není jen já, ale my - a hlavně taky záleží na tom druhém. A nevím, jak moc se s ním podělíš o své démony. Třeba mé démony nezná ani můj manžel. A přece existuje člověk, který ty mé zná a dokáže vnést vnitřní rovnováhu do mého já.

5 Lucík Lucík | Web | 16. srpna 2015 v 10:26 | Reagovat

Oh a ano pytala si sa na toho konika s cabrakou :) je zo Schleich z parkuroveho setu 2014 :)

6 Tykvička Tykvička | E-mail | Web | 16. srpna 2015 v 11:14 | Reagovat

Zajímavý názor :)

7 Leník Leník | Web | 16. srpna 2015 v 20:10 | Reagovat

Líbí se mi číst komentáře ostatních :).
Pěkná úvaha, souhlasím s tebou.

8 Haník Haník | 16. srpna 2015 v 21:27 | Reagovat

Krásné jsi to napsala. Nikdy jsem se nad tím tak nezamýšlela, ale dává to smysl.
Je hezké číst, jak se máš skvěle, jen tak dál :).

9 Teddy Pie Teddy Pie | Web | 17. srpna 2015 v 15:21 | Reagovat

Krásně a pravdivě napsané :) Nezbývá než říci, že s tebou souhlasím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama